Cruel (HP, FF)

Kapitola 1.8 - Vánoční dárek

Ach, jak jen všude bylo veselo. Byly Vánoce. Ano - byly tu Vánoce a všichni byli šťastní. A ti, co šťastní nebyli, to aspoň předstírali. A tak všude vládlo štěstí a láska. 

Tu zimu na sebe sníh dal čekat - celý podzim se zdálo, že teploty neklesnou pod nulu, ale třiadvacátého se počasí umoudřilo. Nechalo teploměry ukázat mínus deset a když se sklánelo slunce k obzoru, dokonce i sníh se začal z nebe sypat. Konečně to byly Vánoce, jak se patří.

Gellert to vše sledoval ze svého sídla -  z domu, v němž vyrůstal, a který před měsícem přešel do jeho vlastnictví. Jeho otec zahynul. Za prapodivných okolností. Možná se na tom zapříčinil i sám Gellert, ale nebyl nikdo, kdo by o mladém pánovi Grindelwaldovi, ve společnosti tak váženém, pronesl jen jedno hrubé slovo. Hned by jej celá společnost hnala.

Z chvíle zamyšlení jej vytrhl až hluboký hlas Malewskiho. Připlížil se k němu tiše - do té doby o jeho přítomnosti neměl ani tušení. Teď stál vedle něj, opíral se o železné zábradlí a hleděl do dálky - mezi kopce, kde se rozmáhaly travnaté pláně nyní zcela pokryty sněhovou duchnou. Ptáci, kteří ještě před týdnem nadšeně cvrlikali, se konečně ubrali někam za teplem. A zanechali za sebou jen ticho, ticho, nekonečné ticho.

,,Dovolil jsem si pro tebe sehnat takovou maličkost, Gellerte," mluvil, ale stále neodtrhával pohled od bílé krajiny. 

Gellert se k němu otočil, v očích mu plála zvědavost.

,,Ano?" nadzvedl nepatrně světlé obočí. 

Mariusovy rty se roztáhly do zlověstně veselého úšklebku. 

,,Trvalo mi dlouho, než jsem to sehnal. Pochází to, řekněme, z limitované edice," jeho úsměv se prohloubil. Očima teď jen na okamžik zalétl ke svému společníkovi, aby viděl, jak se tváří. Ten se na něj už nedíval. 

,,Myslím, že se ti to bude líbit, příteli."

Gellert se prudce nadechl.

,,Tak už mne nenapínej, příteli. Umírám touhou dozvědět se, co tvoje šikovné ruce a bystrá mysl dokázaly," mrkl na Mariuse Malewskiho.

Marius se uchechtl. A pak pravou rukou zašátral ve vnitřní kapse svého kabátu a vytáhl dlouhý pergamen. Gellertovy oči zazářily.

,,Je to snad to, co si myslím?" 

Marius se zašklebil. ,,Ani v nejmenším."

A pak mu pergamen srolovaný do ruličky podal. 

Když jej Gellert Grindelwald rozbalil a začetl se do něj, zvědavost se proměnila v nadšení. Když dočetl, vzhlédl ke svému příteli s obrovským obdivem. 

,,Takže Norsko ti přeci jen svědčilo více, než jsi ve svých dopisech dával znát. Už jsem se začínal bát, že mne zklameš, příteli," a během řeči rychle překročil tu vzdálenost mezi nimi a pevně jej objal. 

,,Rok jsme se neviděli a ty jsi stále to nejlepší, co mne kdy v mém životě potkalo."