Cruel (HP, FF)

Kapitola 1.22 - A co teď

Ministr kouzel na ně čekal ve své pracovně. Přidali se k němu jen dva bystrozorové, kteří teď jako obrovské gorily stáli za Levitzem a drželi ho za ramena. Snad aby mu zabránili v úniku. Nikdo z nich nechtěl riskovat podobný skandál, který se udál s Haasem. Další kavalérie byla na cestě, ale když Marius vešel do místnosti, zjistil, že je až nedbale nezabezpečená. 

Gellert ho rozhodil. Zatímco mu ve spěchu zástupce vysvětloval, jak se situace má, on byl stále duchem nepřítomen. Duchem u Gellertových rtů. Krásných rtů. Kouzelných. 

V jaké patálii se ocitl si uvědomil až ve chvíli, kdy stanul po boku ministra kouzel. Levitz se na něj zubil nepokrytě, hluboké ďolíčky se mu objevily na tvářích. Mariuse proti jeho vůli zachvátila vlna žárlivosti. Levitz nebyl škaredý. Dlouhé kudrnaté vlasy mu spadaly kolem obličeje. Hluboké či by upoutaly kdekoho. Nedivil se, že jím Grindelwald v posteli nepohrdl - spal už s mnohem méně pohlednými. Jenže nikdy nespal s ním. Mariusem. 

Donutil se k teatrálnímu pozvednutí obočí, když vzhlédl k služebně výše postavenému muži. „Levitz? Kvůli němu jsem musel předčasně ukončit dovolenou?"

„Jistě," odsekl podrážděně. Jistě, že byl naštvaný. A taky nadšený. Za útěk Friedricha Haase dostal od všech ohromnou bídu. Samozřejmě se chtěl znovu vyšvihnout zpátky do těch správných světel reflektorů. 

„Pověděl už něco?" zajímal se Malewski, zatímco si mnul kořen nosu. Ještě by mu tak scházelo, aby se všechno na ministerstvu zhroutilo. Možná by měl zvážit únikovou cestu. 

„Čekali jsme na vás," ministr na něj konečně pohlédl.  „Kdyby tady nebyl pracovník kouzelnických zákonů, museli bychom ho propustit. Možná byste se chtěl výslechu zhostit vy sám," zamručel nespokojeně ministr kouzel. „Vlastně bych se toho rád zhostil já, pokud dovolíte."

Marius váhal. Nechat ministra klást otázky mohlo napáchat spoustu škody. Jenže jeho duch jako by se pořád vznášel pod Gellertovými dotyky. A tak po chvíli krátce kývl. Však on se postará, aby se nic nepokazilo. 

„Co vás přimělo k doznání, pane Levitzi?" ministr začal zlehka. 

Levitz vrhl krátký pohled po Mariusovi. Pohledem se na něj usmíval, jako by mu říkal: „Bal si kufry, dneska to všechno praskne."

Nebo byl Marius jenom přehnaně paranoidní? 

„Nebudu se schovávat jako zbabělec. Svou víru ukážu klidně celému světu."

„Kde je Friedrich Haas?"

Levitz se zamračil. „Ten zrádce? Dávno pryč. Dostalo se mu spravedlivosti za jeho zradu."

Marius věděl, co přijde ještě předtím, než se Levitzova ústa znovu otevřela. V hrůze přivřel oči a zhluboka se nadechl. 

„Ale Haas nebyl jedinou velkou rybou na ministerstvu."

Ministr na něj vrhl pohled náhle plný zvědavosti. Veškeré podráždění a únava se z něho jako kouzlem vypařila. Zavětřil ve vzduchu skutečnou šanci vykoupit se ze svých chyb. „Skutečně? Například-"

Levitz z Mariuse pohled nespustil. „Trudy Pollocková z oddělení mudlovských záležitostí."

Ministrův pohled zase povadl. „Trudy Pollocková nemá přístup k žádným důležitým informacím. Její zatčení nám bude téměř k ničemu."

„Však to není hlava hnutí."

Srdce Mariuse Malewskiho začalo bít jako splašené. Jak zabránit Levitzovi, aby jej vyzradil, když na něj z každého rohu hledí bystrozor? Jak nezraněn prásknout do bot? Jak je všechny zabít, aniž by byl zabit?