Cruel (HP, FF)

Kapitola 3.7 - Trable v myslánce

Voda v myslánce se vířila v mlžných oparech a ve stříbřitých záblescích odhalovala první náznaky vzpomínek. Dlouho stál nad ní, opřený o dřevěnou skříň, na níž stála, a zíral do její hladiny, jako kdyby ho měla každou chvílí utopit ve svých hlubinách. Přestože to byl on sám, kdo před několika okamžiky vlil svá vlastní stříbřitá vlákna vzpomínek do jejích útrob, zdráhal se jí sám pohlédnout do nitra. Jako kdyby ze vzpomínek, které ho děsily tolik let ve spánku, nemělo být úniku. Jako kdyby snad místo myslánky měl vstoupit do labyrintu bájného minotaura, jen bez Ariadniny nitě, co by mu zabránila v naprostém ztracení.

Nakonec si ale přece jen povzdechl, několika prsty vodu pročísl a pak se přece jen sklonil a nechal se vtáhnout do samotných hlubin svých vlastních vzpomínek, které před tolika lety uchoval do malinké ampulky a zamkl na samotné dno miniaturní skříňky v rohu svého kabinetu. Učebna kolem něho se rozplynula a na chvíli se ocitl v naprosté prázdnotě. Vzduch kolem byl hustý, prosycený vůní cukrové vaty, ať už to znamenalo cokoli, a na maličký okamžik začal Albus doufat, že se něco pokazilo, že tomu pohledu nakonec nebude muset čelit, po chvíli se ovšem začaly barvy kolem vyplňovat v obrysy, až stál v samotném nitru vesnice a nahlížel na známé domky s malovanými ploty, oprýskané zdi kostela a menší hostinec nabízející nocleh pocestným.

Jestliže se Godrikův Důl za ta léta, co ho nenavštívil, změnil, ve vzpomínce to nebylo znát. Stál totiž v pouhém odrazu dávno ztracených časů. V jakémsi záchytném bodě, kdy svět nevypadal jako tak černé místo, kdy si naivně myslel, že dokáže změnit svět k lepšímu a kdy doufal, že pro Arianu vybuduje přátelštější a vhodnější prostředí. To slunné ráno, ve kterém se právě nacházel, se všechno zdálo jako potažené růžovým filtrem. 

Ze směru, ve kterém stál menší domek s vysokými zdmi a vysokou jabloní bránící pohledu do o nic větší zahrady, se ozvalo vrznutí branky a po chvíli na ulici vyklouzl mladíček. Vypadal bláhově a s rozcuchanými hnědými vlasy, navlečený v obyčejné béžové košili z levné tkaniny, působil dojmem vesnického povaleče. Působil jako někdo, kdo se celé dny válel v knihách a na světlo letního slunce vyrážel jen zřídka, soudě podle jeho bledých tváří a unavených očí, které do jeho paprsků mhouřil. 

Mladý Albus Brumbál si na zdravou životosprávu nikdy příliš nepotrpěl. Raději ležel ve tmě svého pokoje pohroužený do starých svitků a školních úkolů, než se procházet venku na čerstvém vzduchu, a to i ve škole, když se všichni jeho spolužáci proháněli na košťatech sem a tam. Přesto si však tohle letní ráno přivstal a místo toho, aby se pohroužil do své jindy tak klasické rutiny, zamířil k brance sousedního domu a už bušil na modré dveře klepadlem ve tvaru jakéhosi podivného zvířete. 

Jeho starší já se pomalu vydalo za ním, ačkoli samozřejmě moc dobře vědělo, co se toho dne stalo. Pamatovalo se na ten den, jako kdyby to bylo včera a ne před mnoha desítkami let. Tady, ve stínu vzpomínky, kdy ho začínala pomalu trápit bolavá záda, jak se celý život hrbil, a řídnoucí vlasy, se najednou opět cítil mladý a čilý. 

Chvíli se nedělo nic. Pak se ale z útrob domu ozvaly rázné kroky, dveře se otevřely dokořán a vykoukl z nich pohledný obličej. V záplavě blonďatých vlasů se mu skoro ztrácely hluboké modré oči, Albus je ale znal až příliš dobře na to, aby na nich nezůstal pohledem jako zhypnotizovaný. Kolikrát si ho dobíral, že musel spadnout snad z nebe, když mu Merlin nadělil zlaté vlasy a oči modré jako studánky, Gellert se vždycky jen zasmál a opáčil s nepředstíranou sebejistotou, že Merlin s tím nemá co dočinění. Koneckonců, domýšlivý on byl odjakživa. Přesto ho ale pro jeho sebevědomí miloval Albus ještě o to víc.

Vyměnili si spolu pár slov, která ovšem zanikla v křiku kolem probíhající skupiny dětí. Zatímco jejich směrem hodil Gellert sotva patrný zhnusený pohled, naklonil se k Albusovi, odhrnul mu rozcuchané hnědé vlasy z ucha a cosi do něho zašeptal. Ani tentokrát k jeho staršímu já slova nedolehla, i tak si je ale přehrával v hlavě.