Cruel (HP, FF)

Kapitola 1.7 - Profesor

Možná, že kdyby byl čas aspoň trochu milostivý, dal by Albusovi Brumbálovi trochu času, aby se ze všech těch tragédií, které jej v jeho mladém životě potkaly, oklepal. Jenže to on není. Mám - li být upřímný - za celý svůj život jsem ještě nepotkal někoho tak neústupného a nemilosrdného.

Albus Brumbál však nikdy nebyl z cukru. A i když jizvy na jeho duši již nikdy zcela nezmizí, po nějaké době se konečně staré rány zacelovat a on se pomalu, ale jistě, začal opět stavět na vlastní nohy. To už se mezi lidmi šeptaly zvěsti o čaroději, který v zahraničí hlásal nebezpečné revoluční myšlenky, ale to se zdálo být tak vzdálené, že se ještě nikdo nepokoušel přiřazovat tomu jakoukoli větší váhu. Dokonce ani Albuse ani ve snu nenapadlo, že Gellert Grindelwald shromažďuje síly a že je tuze přesvědčivý.

Toho rána musel z postele vstát brzy - po dlouhé době nic nedělání se rozhodl, že si najde práci. Věděl, že už déle nemůže přidělávat Batyldě Bagshotové práci. Ačkoli jej zarputile přemlouvala, že mu ráda pomůže, viděl na ní, jak ji to pomalu zmáhá.

A tak se vydal do Bradavic - na místo, kde by ho snad ještě mohli pamatovat jako bystrého chlapce plného ideálů a ne jako toho zasmušilého kluka, který se zabarikádoval do domu své matky. Doufal, že by snad mohl získat místo učitele obrany proti černé magii, ale, popravdě řečeno, v tuto chvíli by se s klidem spokojil témeř s jakýmkoli místem. Ach, jak jen mu ta školní léta chyběla. Jistě, neměl příliš přátel a ti, kteří k němu slovem zavítali se většinou ukázali být neupřímnými společníky, ale stejně zde zažil ta nejlepší léta svého života. To bylo ještě před tím, než všechno šlo do kopru, a kdy se z něj stal muž - ze dne na den. Když přišel o své sny, o své tužby, snad i o svou jedinou lásku, pak ztratil kus sebe sama. Mohl by jej tady v Bradavicích zase objevit?

Odpověď na tuto otázku mu mohl dát jen a jen čas. Ale jak už jsem na začátku zmiňoval, a jistě to ode mě ještě mnohokrát uslyšíte, čas není hodný. K nikomu. A tak se musel Albus nejprve snažit zapůsobit na starého Armanda Dippeta.

,,Takže, ehm," odkašlal si starý mužík za dlouhým dřevěným stolem, na kterém se tyčily do výše hromady zaprášených spisů. Ten muž nejspíš neměl cit pro pořádek - všude to páchlo zatuchlinou a jen Merlin vám poví, jak že to byl ředitel schopen ve své pracovně vůbec dýchat.

,,Vy jste se přišel ujímat o místo učitele Obrany proti černé magii, je to tak?"

Albus se usmál. ,,Ano, pane řediteli. Před týdnem jsem vám posílal sovu i se svými doporučeními. Snad jste je všechna obdržel-," nechal větu viset v prázdnu a zvedl bradu o něco výše.

,,Ach, jistě, jistě! Mám to hned tady. Procházel jsem si je právě včera, pane Brumbále. Jistě nenajdeme nikoho schopnějšího. A ta doporučení - nemýlím - li se, jedno vám napsal i Bagnold Bennet, je to tak?" zamrkal zpoza kulatých brýlí.

,,Nemýlíte. S Bagnoldem Bennetem jsem pracoval na jednom projektu během sedmého ročníku a prý si mě nemohl vynachválit," zatetelil se Albus a líce mu zrůžověly. 

,,Zajímavé, zajímavé. Avšak - proč se chcete takto usadit v Bradavicích? Neberte to špatně, ale jen málo mladých se vidí právě tady, za bradavickou katedrou."

,,Jistě jste slyšel, že jsem si v posledním roce neprošel zrovna pěknými věcmi. Právě tyto události mne donutily se na věci dívat z jiného úhlu. A právě proto mne taky napadlo, že ze všeho nejraději bych strávil svou profesní kariéru tady, kde můžu předávat své znalosti zase dál."

,,Moc krásně řečeno, skvělé. Mohu s vámi tedy počítat v září, profesore Brumbále?" zamrkal zvesela Dippet a s jiskřičkami planoucími v očích posunul nažloutlý pergamen směrem k Brumbálovi.

Albusovi spadl velký kámen ze srdce. Konečně se jeho život začal ubírat lepším směrem. Půjde - li to tak dál, jistě se mu brzy podaří zapomenout na tu strašlivou bolest, která jeho nitro spalovala.