Cruel (HP, FF)

Kapitola 1.10 - Masakr

Léta se s léty sešla a psal se rok devatenáct set pět. Jistě - život nebyl lehký. Život na jeho bedra pokládal stále těžší břemena, jako by stále jen zkoušel, co všechno dokáže unést. Zvykl si. Každý by si zvykl. Snad jen ti příliš slabí na to, aby dokázali zvládnout překážky, které jim život do cesty klade, by se sesypali a nejspíš opustili tento svět. 

Albus se ráno probouzel před svítáním, chodil spát, když už venku panovala černočerná tma. A naučil se, pokud ne žít, tak aspoň přežívat. Všechno to byla pravda - čas nikdy nic nezahojí úplně. Jizvy ale po letech přestanou být tolik viditelné, a i když nikdy docela nezapomenete, že tam jsou, bude o něco snazší si jich nevšímat. 

Když se sovy toho rána snesly ke všem snídajícím kouzelníkům a čarodějkám v bradavické Velké Síni, nebylo na tom nic podivného. Dělo se tak již stovky let a všichni už na to byli tak zvyklí, že většinou ani nezvedli pohled od své snídaně. Ti, kteří odebírali každodenního Denního Věštce, se ovšem postarali, aby do té doby klidná a ve všech směrech normální snídaně, proměnila v naprostý chaos.

Velký výr se snesl jen několik centimetrů vedle Albusova talíře, na který si právě odložil sendvič se sýrem, aby se mohl napít čaje. Ledabyle vytáhl z kapsy dvě bronzové mince a vložil je do koženého váčku, který měla sova připevněný k nožce. Ta pak znovu vzlétla, zanechala pod sebou tlustý svazek novin pevně srolovaných do ruličky.

,,Albusi!" zašeptala mu vyděšeně vedle ucha Galatea Merrythoughtová. Za ta léta se z nich stali velice dobří přátelé - byla jediná, které mohl věřit. Jak by taky ne, když z něho jako jediná dokázala vyštrachat, proč je tak zamlklý a uzavřený sám do sebe. 

S pusou plnou sýra a chleba se na ni otočil - s otázkou vepsanou v očích pozvedl zvědavě obě obočí.

Jen kývla na noviny, které křečovitě svírala v ruce.

,,Kdo jen mohl udělat takovou zvrhlost?" v hlase se jí míchalo zděšení s odporem. Nakrčila nos. 

,,Tohle nebude jen tak."

Albus odložil zbytek sendviče zpět na talíř. Vzal do ruky svůj výtisk novin.

Viděl to hned na titulní stránce. 

Hrozivý skandál na německém ministerstvu kouzel!

Dvacet mrtvých zaměstnanců ministerstva kouzel v Německu bylo nalezeno v noci z 21. na 22. října přímo v samém srdci budovy nejdůležitějšího evropského institutu čarodějné aliance. 
Podrobnosti zatím zůstávají na pokyn bystrozorů utajeny, ale již teď je jasné, jak fatální účinky tato nešťastná událost bude mít pro světový mír. 

Kolují zvěsti, že mezi mrtvými byl také ruský ministr kouzel, kolik je na tom pravdy se však naší redakci zjistit nepovedlo. 

Následovala pohyblivá fotka skupinky bystrozorů běžících kamsi do tmy, s čepicemi zaraženými až do obličeje, aby nikdo nepoznal, co jsou zač.

,,Kdo mohl něco tak odporného udělat?" nebál se. Vlastně si ani nepamatoval, kdy naposledy mu strach zatemnil úsudek. Nebál se nejspíš od doby, kdy jej jeho nejlepší přítel opustil. Protože jak by mohl žít, kdyby se měl pořád bát?

,,Netuším," zavrtěla Galatea hlavou. Pak se k němu naklonila. Museli vypadat jako dva spiklenci, ale nejspíš jen nechtěla, aby její slova dolétla k nepovolaným uším.

,,Slyšela jsem, že je zmasakrovali. Hodně krve - nejspíš ještě nerozluštili, čí mrtvola tam leží."

A tak svět poprvé okusil hněv Grindelwaldových přívrženců.