Cruel (HP, FF)

Kapitola 1.6 - Domeček z karet

Na pohřeb mnoho lidí nedošlo. A ta hrstka, která si přeci jen v tak chladné ráno udělala čas, se jen přišla podívat na osud rodiny notoricky známého Percivala Brumbála. Nikdo až na pár přátel a mladou Batyldu Bagahotovou tam nebyl, protože by snad truchlil nad smrti chudáka Ariany.

Albus stal vedle svého bratra a nedokázal dýchat. Pokaždé, když jeho oči spatřily tu černou rakev, mu pevná pěst sevřela srdce a rozdrtila jej na prach. A znovu, znovu a pořád dokola. Ta bolest se nedala zvládnout. Užírala ho a on se nemohl nikomu svěřit. Ach, kdyby jen věděli.

Aberforth nikomu neřekl, co se stalo. Dokonce ani Batyldě, které se dříve svěřoval skoro se vším. Albus však věděl, že v jeho očích není nic víc než ubožák. Grindelwald ho opustil. A co bylo horší - stýskalo se mu po něm. Po tom všem, co udělal, co chtěl udělat a co nejsou ještě udělá, se Albusovi po Gellertovi stýskalo. Chyběl mu víc, než byl schopen popsat. Jenže chyběl mj skutečně on? Nebo jen nějaká jeho představa, nějaká iluze, kterou se ho snažil ošálit?
Nevěděl.

Všichni se jako na povel zvedli že svých míst. Dokonce i Aberforth se postavil a tak ho Albus následoval. Doufal, že bude moct zamířit domů - nejspíš se někam zavřít a nechat se užírat vlastními pocity. Bylo to sobecké? Možná. Ale jinak Albus nemohl.

Stalo se to náhle. Aberforth hlasitě zaryčel a pak se po něm oh al pěstí. Neuhl. Stál a nechal se mlátit, zatímco jeho bratr hlasitě křičel:,,Je to všechno tvoje chyba. Kvůli tobě je Ariana mrtvá!"

Mohlo to trvat sotva několik minut. Pak ho kdosi od Albuse odtrhl a bylo ticho. A tma. Kde to byl? Zbytek si nepamatoval. Nejspíš omdlel. Když se pak o hodinu později probudil, první, co ucítil, byla palčivá bolest u kořene nosu.

,,Stěhuju se pryč," ozval se odněkud z místnosti hlas jeho bratra.
,,Dělej si tady co chceš. Ale já už sem ani nepáchnu," zahučel. A pak byl pryč a Albus zůstal zase sám. V poloprázdném tichém domě, kde se jeho život sesypal jako domeček z karet.