Cruel (HP, FF)

Kapitola 1.20 - Příběhy u snídaně

Albus zlostně práskl nejnovějším vydáním Denního Věštce o stůl. Galatea vedle něj se nepohodlně zavrtěla. 

,,Tady ale končí všechno," zavrčel podrážděně a otočil se na ni. ,,Dovolují si čím dál víc." 

Profesorka nechápavě zavrtěla. Dlouhé prošedivělé vlasy měla por tentokrát stažené do pevného drdolu, ze kterého jí trčela jen krátká ofina. 

,,Co vás tak rozohnilo, Albusi?" starala se, zatímco se natahovala pro svazek papírů. 

Přelétla titulní stranu pohledem. 

Zločinec na útěku - na svobodu mu pomohla neznámá žena, zněl titulek táhnoucí se přes polovinu stránky. Pod ním se mihotavě pohyboval rozmazaný obrázek ženy seskakující z pozlaceného lustru. 

„Určitě je oba brzy chytí," uklidňovala ho konejšivým hlasem. Vrátila se zpátky ke svému talíři, na který si před chvílí naložila dva párečky a míchaná vajíčka s cibulkou. 

,,Ne. Pokud za tím zmizením stojí Gellert Grindelwald, pak je jen tak nechytí," zabručel zkroušeně Albus. Jen neochotně si do pusy nacpal zbytek rozjedeného chleba s máslem. Úplně ho přešla chuť. 

,,Včera jsem zase psal na ministerstvo. Informoval jsem je o situaci na pevnině, ale nechtěli o tom ani slyšet. Myslí si, že se nejedná o žádnou hrozbu," zamrmlal. 

Galatea mu věnovala soucitný pohled.

,,Víš, co mi ti pitomci odpověděli?" obrátil k ní modré oči plné dotčení. 

Zavrtěla hlavou, protože měla zrovna plnou pusu vajíček. 

,,Že jsou Němci dost soběstační na to, aby si své problémy řešili sami. Že bych se měl raději soustředit na to, abych další generaci kouzelníků naučil vše potřebné. Abych se do věcí ministerstva nemontoval, protože mají dost kompetentních lidí." Ani jednou nezvýšil hlas. Mluvil šeptem, ale stálo ho to veškeré úsilí. 

Profesor kouzelných formulí sedící vedle něj k nim zvědavě natáhl krk. Nejspíš mu jejich tlumená konverzace neutekla. 

,,Bavíte se o těch vraždách?" zajímal se a nakrčil obočí. Na tváři se mu však zračil široký úsměv. 

,,Můj bratr právě v Německu pracuje, protože ho tam oddělení pro jednání s kouzelnými tvory přidělilo. K tomu soudu se nachomýtl a všechno mi detailně popsal v dopise," poplácal si velikou prackou na náprsní kapsu, ze které čouhal laciný pergamen. Brumbál jeho pohyb zaznamenal, ale na jeho ruku se ani nepodíval. Místo toho propaloval pohledem jeho oči. Čišelo z nich upřímné nadšení. 

Kdo je nadšený z mnohonásobné vraždy?

,,Prý to bylo celé strašně divné. Už ho odsoudili, bytrozoři k němu dokonce stačili dojít, aby mu pomohli na nohy. Chystali se ho odvést k vykonání trestu, ale najednou se nad nimi objevila ta holka," důležitě se odmlčel a bohatě se napil dýňového džusu. Když polkl, přejel je oba pohledem. S uspokojením zjistil, že na něm oba, Albus i Galatea, visí dychtivými pohledy.

,,Houpala se na lustru," mávl k osvětlení Velké síně, které se houpalo těsně pod zataženou oblohou. ,,Smála se na ně, jako by se vůbec nebála, že ji chytí. To jim nejdřív všem přišlo divné, už měli vytažené hůlky. Byli přece v obrovské přesile," odmlčel se. 

,,A pak jim došlo, že i kdyby chtěli, tak se nepohnou. Prostě to nešlo," významně se podíval na své kolegy. ,,Pak ta holka ladně seskočila na zem. Nenadělala při tom takový hluk, jakej byste čekali, že uslyšíte, když na zem spadne padesátikilová ženská z výšky pěti metrů."

Albus popuzeně nadzvedl obočí. Slyšet někoho mluvit s takovým nadšením o neštěstí, které zničilo život mnoha přátelům a rodině těch zavražděných nebylo příliš povznášející. Raději se však rozhodl nijak to nekomentovat.

Kolega si jeho gesta nevšiml. Byl příliš zabraný do vyprávění svého strhujícího příběhu. 

,,Tvrdila, že je přítelkyně odsouzeného. Jeho holka, chápete. Přinejmenším spolu museli chrápat, protože ho hned tam na místě políbila jako by jim šlo o život. Povím vám, že si musela fakt dost věřit. Normálně by člověk prostě prásknul do bot a zbytečně se nezdržoval v místnosti s tuctem bystrozorů. Musela to být podívaná, to vám povím. Rád bych to viděl na vlastní oči," znovu si lokl z poháru a zamlaskal. 

,,Div, že se tam spolu nevyspali. Ale prý se udrželi, protože ta holka se na všechny zašklebila a než se stihli nadát, byli oba ti tam. Jakmile zmizeli, kouzlo, který je svazovalo, samozřejmě pominulo. Strhla se hotová mela. Ale dopadnout se jim je nepodařilo."

Zatvářil se samolibě a naposledy se napil dýňové šťávy. Albusův zhnusený pohled si vyložil jako pochvalu. Nejspíš byl s jeho reakcí spokojený. 

Galatea třeštila oči před sebe a mlčela. 

,,Hele, neměli byste to brát tak vážně," prohlásil při pohledu na ni profesor kouzelných formulí a poškrábal se na zátylku. ,,Určitě to byla jenom jednorázová záležitost."

Galatea zavrtěla hlavou a špitla směrem k Albusovi: ,,Co že ti ministerstvo odpovědělo?"

***

Tak se už novinky donesly i do Bradavic. :D 

Copak na novou kapitolku říkáte? Líbí se vám víc kapitoly, které se zaměřují na Gellerta, nebo ty s Albusem? Nebo vám už chybí Marius s Friedrichem?