Cruel (HP, FF)

Kapitola 1.17 - Friedrich Haas

Na ministerstvu panovalo hotové pozdvižení. Uplynuly dvě hodiny od doby, co se do bystrozorského oddělení přemístil kouzelník Friedrich Haas a doznal se k mnohonásobné vraždě ruské delegace. Při incidentu zahynuli i tři zaměstnanci německého ministerstva kouzel. 

Kouzelnická aliance požadovala od německého ministra kouzel, aby se s celou situací vypořádal co nejrychleji a zbytečně celou situaci nerozmazával v médiích, jenže fámy se šířily mnohem rychleji než oběžníky, které se je marně snažily zastavit. 

Friedrich Haas nebyl v pořádku. Klepal se, možná zimou, která starými okny do budovy profukovala, možná strachem. V tuto chvíli v tom však nikdo neviděl příliš velký rozdíl. 

Hans Gambler, zástupce ministra kouzel, Haasovi ihned nasadil pouta a zabavil jeho hůlku. Nebránil se. Se svěšenými rameny a pohledem spráskaného psa civěl do země, jako by snad snažil kát. A to na celé záležitosti nebylo to nejpodivnější.

Vsadili jej do cely předběžného zadržení se slovy: ,,Zítra tě předvoláme před soud." Když za nimi zaklaply ocelové dveře, Friedrich Haas se trhaně nadechl. Bolest, kterou mu před půlhodinou způsobila Grindelwaldova magie, se s tupými nárazy začala vracet. Kouzlo, které na něj seslal Marius Malewski, Gellertova oblíbená hračka (jak se mezi jeho následovníky jen velmi tiše šuškalo, protože by si nikdo nedovolil to prohlásit před Grindelwaldem samotným), nejspíše začalo vyprchávat.

Marius Malewski byl nelítostnější než samotný Grindelwald. Jeho praktiky děsily mnohé z jeho přátel a bylo všeobecně známo, že není radno dostat se s ním do křížku. Gellert Grindelwald dokázal odpouštět. Malicherné chyby, kterých se jeho stoupenci dopouštěli častěji, než by bylo milé, házel za hlavu poměrně rychle. Nikdy však nezapomínal. 

Marius Malewski tu však byl od toho, aby vážnější prohřešky trestal tak krutě, aby se nevyplatilo je opakovat. Donutit ubohého Haase, aby se sám ke svým skutkům přiznal, bylo odporné. 

Friedrich si chtěl promnout oči - nejspíš mu do nich totiž spadla řasa, ale uvědomil si, že mu nesundali pouta. Hlasitě si povzdechl a do očí se mu nahrnuly slzy. Zachrání jej vůbec jeho pán? Jak velké mu způsobil svým impulzivním konáním škody? Jak moc jej zklamal? 

Vždycky se považoval za Gellertova blízkého společníka - často spolu večeřeli, zatím co probírali témata revoluce. Znal mnohá jeho tajemství - a když byl u nich - no ano! Kouzlo nepůsobí. Nebo alespoň do zítřka působit plně přestane. Mohl by svou svobodu vykoupit za nějaké peprné tajemství o tajném muži, který svolává kouzelníky k boji. O čaroději, jehož identita mnohým ještě stále unikala. Muž, kterého teprve teď začali vysocí úředníci brát jako hrozbu. Kdyby k tomu navrch práskl nějakého ze svých kolegů (když o tom tak uvažoval, Marius Malewski vlastně zastával na ministerstvu vysoký post), jistě by se veškerých obvinění zbavil. 

Jenže co když je to Gellertova zkouška jeho důvěry? Kdyby ji zradil podruhé, stálo by ho to život. A nebyl ani zdaleka tak pošetilý, aby si myslel, že by snad Grindelwaldovi zvládl utíkat, pokud by ho Gellert honil. 

Zakabonil se ještě víc. Ne. Grindelwalda zradit nemůže. Jenže jak jinak se z téhle šlamastiky dostat? 

,,Jsem rád, že máš v hlavě ještě pořád špetku zdravého rozumu," ozval se nebezpečně známý hlas po jeho levici. Otočil hlavu tím směrem. Na dřevěné lavici, která sloužila jako stůl, seděl v tureckém sedu černokněžník s vlasy jen o odstín světlejšími než byly ty jeho. 

Chtěl leknutím uskočit, posunout se co nejdál od toho ďábla, jenže byl ke stěně připoutaný pevnými železnými řetězy. 

Hledal v jeho tváři zlobu, ale jakoby se vypařila. Co se stalo? Měl s tím snad co dělat ten muž, co jej vlastně zachránil před jistou smrtí? Grindelwald se teď tvářil spokojeně. Samolibě. 

,,Kouzlo už vyprchalo, co?" nadhodil jemně. ,,Jsme si jistý, že si ale ponecháš svou tvář i při zítřejším procesu."

Friedrich nakrčil obočí. Upřel prosebný pohled na muže vedle sebe. 

,,Prosím Vás, pane, dostaňte mě odsud. Slibuji, že už-," Grindelwald jej však domluvit nenechal. Mávnutím ruky jej přerušil a jeho výraz ztvrdl. 

,,Nekaž mi ráno, Friedrichu, svými mrzkými sliby a prosbami. Kdybych chtěl, aby se přede mnou někdo plazil jako had, zajdu za Yvetou. Umí to líp jak ty," zamračil se. 

,,Nepotrestal's mě už dost?" zanaříkal skoro až plačtivě. ,,Svými čáry máry, o kterých nikdo jaktěživ neslyšel. Poslal's na mě Malewskiho."

Gellert se ušklíbl. ,,Dost? Zabil's pět kouzelníků, Friedrichu. Jeden z nich byl Rus, dokonce sám ministr. Víš, jaké vztahy mám s Ruskem?" otázal se ho se skrývanou zlobou v hlase a upřeným pohledem tak dotěrným, až Friedrich raději odtrhl pohled zpět před sebe. 

Něco nesrozumitelně zamumlal. 

,,Co's to říkal? Neslyšel jsem."

,,Říkal jsem, že vím,jacívelcíspojenciRusovéjsou," zadrmolil a na tvářích mu naskákaly ošklivé rudé skvrny. 

,,S ruským ministrem jsem vyjednával měsíce, abych si ho naklonil. Posílal jsem mu milodary. zbavil ho většiny oponentů tak, aby jejich zmizení nikdy nebyla spojována s jeho jménem. A ty's tu práci, ty peníze, ten čas poslal do háje během jednoho posranýho večera," zaklonil hlavu. Těžko říct, jestli si v hlavě představoval scénář dalších několika minut, nebo byl prostě frustrovaný. 

,,Nepotrestal jsem tě dost. Kdyby nepřišel Albus, byl bys mrtvý, příteli," zavrčel zlostně. ,,Zabil bych tě a tvoje ostatky bych předhodil divokým vlkům."

Friedrichovi se z té krutosti udělalo zle. Po zádech mu přeběhl mráz.

,,Měl bys Mariusovi poděkovat za jeho milosrdenství. Slitoval se nad tvým bezcenným životem a ty teď dlužíš za svůj život jemu."

Zalapal po dechu. Dlužil za život? Jak si to Grindewald představuje?

,,Proč's zabil ty Rusy?" vypálil na něj ten světlovlasý démon. V očích mu plály plameny. Nebylo pochyb, že se jen těžce brání nutkání vytrhnout mu srdce z těla tady a teď. 

,,Já nevím," zamumlal Haas. Co má na takovou otázku odpovědět?

,,Nějaký důvod jsi k tomu mít musel. Proč's zabil naše spojence?" dotíral podrážděně černokněžník. 

,,Nevím," zopakoval Friedrich sklesle. Ta otázka ho začala hlodat v hlavě. Proč to vlastně udělal? Ta událost už byla tak vzdálená - od té doby se toho stalo tolik...

Grindelwald seskočil ze stolku. Ladným obloukem se ocitl přímo před ním a uchopil jej studenýma rukama za hrdlo. ,,Ptal jsem se, proč's to udělal?" A stiskl. Friedrich cítil, jak se jeho nehty zabodávají až do masa. Nemohl pořádně dýchat - muž přesně věděl, jak zatlačit, aby se pomalu, ale jistě dusil. 

,,Byla to neh-," zachroptěl a hlas se mu zlomil. ,,Ne-ho-dha," zasípal. 

Stiskl povolil. ,,Nehoda," zašeptal posměšně Grindewald. ,,Nehoda."

Haas stále lapal po dechu, ale vydávil ze sebe vysvětlení: ,,Šel jsem po těch - po těch špinavcích. Jsou z našeho oddělení a začínali si vyskakovat."

Pohled, který mu Grindelwald věnoval, jej nijak neuklidil. 

,,Modli se, aby se nad tebou Marius slitoval ještě jednou. Protože na něm teď závisí tvůj život."

A s těmi slovy zmizel - zanechal za sebou jen vůni mořské soli a něčeho, co snad mohly být šeříky. 

***

Za tuhle kapitolku vděčím své procházce po vyprázdněné Praze - byla skutečně inspirující. Já Vám říkala, že se zde Friedrich ještě objeví. Tak co na něj říkáte? <3 A co říkáte na kapitolku?