Cruel (HP, FF)

Kapitola 1.26 - Svět tuší

Berlín v ohrožení!

Protimudlovské hnutí sílí!

Je Evropa stále v bezpečí?

Kouzelnická ministerstva se obávají dalších útoků. Po nešťastné a velmi tragické smrti německého ministra kouzel se hromadně zvyšují bezpečností opatření. Španělsko oznámilo konec mezinárodního jednání na obnovu soudů zločinecké skupiny, která ve velkém pašovala kluběnky. Tamní ministr kouzel se, podle slov svého náměstka, nehodlá ukazovat na veřejnosti, když se v Německu dějí tak hrozné věci.

Ze všech koutů světa chodí kondolence a ministerstvo je jimi tak zahlceno, že na jeden den odstavila celou soví poštu. Vzniká chaos a nikdo skutečně neví, co ho způsobuje. Stále víc se ozývají hlasy nově vzniklého protimudlovského hnutí. Je snad možné, že za útoky stojí oni? A jak to, že o nich do teď nikdo nevěděl? Kdo byl iniciátorem těchto antimudlovských myšlenek? Co jiného nám ještě ministerstvo tají? Máme se bát vzpoury? 

Redakce Berlínského mága pracuje ve dne v noci, aby Vám přinesla ty nejnovější informace. Situace je zde však dost nejistá. Jestli bystrozoři dělají svou práci dobře se dozvíte na straně pět, odstavec třetí, kde jsme vyzpovídali pracovníka odboru kouzelnické telegrafie, tedy skutečného odborníka. 

*****

Albus prudce odhodil noviny na stůl. Odfrkl si. 

Takže svět si konečně všiml Gellertových aktivit. Konečně si všiml toho, co se jim roky a roky dělo za zády. Přímo pod nosem. A musel zemřít člověk, aby konečně otevřeli všichni oči. Typické.

A kdyby si nezaplatil německý plátek Berlínský mág, nikdy by se o tom ani nedozvěděl. Protože Denní Věštec dál zarytě mlčel. Mlčel o blížící se mudlovské válce. Mlčel o sílícím černokněžníkovi a jeho sektě fanatiků. Mlčel vlastně o všem, co se dělo za branami Británie. Však proč by měl informovat o Německu. Německé problémy přece zůstanou v Německu. 

Jenže Albus věděl, že už to dávno není jen Německo. Myšlenky se šířily jako mor a lidé se jimi nechaly nakazit stejně snadno, jako rýmičkou. 

A přitom stačilo jen trochu otevřít oči...trochu...pak by viděli, jak špatné to všechno je. Že by mudlové měli být méněcenní? A proč? Kvůli čemu? Nebylo snad údělem silnějších chránit ty slabé? 

Jenže se nemohl zbavit tichého našeptávače ve své hlavě. Zněl jako Gellert. „Ti silnější vždy ty slabší zadusí, Albusi. Lev srnku taky nenechá žít jen proto, že je slabší. Sežere ji, aby sám sebe posílil." 

Albus se hnusil sám sobě. Jak ho dokázal Grindelwald nakazit svými myšlenkami. Mohl si namlouvat, co chtěl. Nějaká jeho část bude vždycky patřit Gellertu Grindelwaldovi. A už s tím nic nenadělá. Škody totiž byly už dávno napáchány. 

*****

„Pověz mi, jaké to je teď na ministerstvu?" Gellert se protáhl líně jako kočka a převalil se na pravý bok. Náhodou z něj při tom pohybu sklouzla tenká přikrývka. Ležel nahý vedle mladého chlapce, sotva odchovance školy. Mladíka tak nádherného ve své nevinnosti - miloval, jak jsou z něj nesví. A miloval, jak v nich probouzí to nejhorší. Jak on to miloval. 

Oliverovi na okamžik sklouzl pohled na Gellertovu nahotu. Ve tváři byl pořád ještě rudý, z části ze studu a z části... Potřásl hlavou a zamrkal. Měl by mít výčitky svědomí. Měl by se stydět. Vždyť to bylo proti přírodě. Dva muži nikdy - jenže to bylo tak krásné a tak... Nemohl popřít, že Gellert to v posteli uměl. A byl tak charismatický, tak...mocný. Neodkázal se cítit špatně ani kvůli své manželce. Ženě, kterou miloval už skoro sedm let a kterou si před dvěma lety vzal a která teď čekala jeho dítě. Pro Merlina. Tu jedinou noc s Gellertem se cítil jako někdo. Důležitý, neporazitelný. Osvícený. Jako by mu ten světlovlasý ďábel, kterého se prve tak bál, předal kousek ze své božskosti. Není snad ďábel padlým andělem?

Donutil se vytrhnout s hlubokých myšlenek. Nadechl se k odpovědi. 

„Je tam zmatek. Všichni jsou na nohách. Bystrozorové skoro nechodí domů a všichni se snaží zjistit, co se proboha mohlo v té místnosti stát," odmlčel se.

Gellert ve tváři nedal znát vůbec nic.

A tak pokračoval.

„Několikrát si mne pozvali na výslech, protože jsem tam byl. Chtějí se v tom pořád rýpat. Prý jim něco na té historce s Levitzem nehraje."

Tentokrát se Grindelwaldova tvář zkroutila do jakési vzteklé grimasy. Chvíli mlčel, pak ale pomalu a tiše promluvil. 

„Nevěří Mariusovi. Snaží se z tebe vymámit doznání. Vědí, žes přeběhl. Snaží se mě vylákat. Chtějí vědět, kdo jsem."

Oliver Posey na něj hleděl jako na boží zjevení. To ho nenapadlo. Ale...mohl to čekat? Pravda, cítil, že mu jeho kolegové neříkají všechno, ale myslel si, že to je prostě proto, že si myslí, že prožívá nějaký druh traumatu. Koneckonců, viděl zemřít svého kolegu a šéfa. Na druhou stranu...

„My-myslíte?" zakoktal se a po tváři se mu mihl stín. 

„Ano. Brzy vytáhnou na Mariuse. A až tak učiní, Marius bude moct konečně ukázat svůj talent," usmál se. Nebezpečně, až Oliverovi přejel mráz po zádech. 

„T-talent, můj pane?" Měl tíživý pocit, že ví odpověď.

Gellert se blahosklonně usmál. „Marius Malewski je mým přítelem vůbec nejdéle. Stál při mě od samého začátku, kdy jsem neměl nic než svou vizi. A za ta léta jsem stihl zjistit, že má nepřekonatelný talent ve vykonávání trestů. Nepřej si ho znepřátelit, zlato, protože za celých deset let udělal chybu jen jednu."

Pak se naklonil blíže k němu a udusil svým polibkem veškeré obavy, které snad svými slovy vyvolal. 

*****

A máme tu další kapitolu! Co říkáte na článek v novinách? Začíná se nám tady ta smyčka už pomalu rozplétat, co? A co Gellert a Oliver? vypadá to, že má dalšího milence do sbírky. Myslíte, že se do ní někdy přidá i Marius?