Křehkost a síla květin II - Sedmikráska✅

68. Kapitola: Neplánovaný návrat

Oba na sebe zůstali zaujatě hledět a Afrodita vydechla úlevou. Za celou dobu ji opravdu ani jedinkrát nenapadlo, že by se tu Nickel ještě mohl objevit. A co více, ještě pár dní zpět by o jeho společnost ani tolika nestála. Věděla totiž, že jsou s Augustinem stále na ostří nože a nepřála si, aby se spolu dohadovali. Ovšem nyní pocítila jisté zadostiučinění, když si uvědomila, jak nazlobený hrabě Floss asi bude, až se Nickel objeví ve dveřích.

„Jste celá pobledlá, jste v pořádku?" vyptával se Nickel starostlivě a seskočil ze svého hnědého koně, aby mohl hraběnce vyjít vstříc. Ona jen s úsměvem zatřásla hlavou a chtěla vykročit směrem k němu, když se jí nepěkně smekla noha a ona sklouzla po malém strmém svahu do potoka. Polekaně vyjekla a Nickel se k ní okamžitě vrhl a přeskočiv na druhou ji začal vytahovat nahoru doufaje, že si neublížila.

„Vidím vás sotva pár chvilek a už mne tolika lekáte," řekl s nepatrným pobavením v hlase, když se mu povedlo ji dostat zpět na břeh. Afrodita se jen pobaveně pousmála, ale tváře jí samým studem zrudly. Střevíčky měla promočené a lem šatů umazaný od zelené trávy, kterak sjela po svahu dolů. „Jste v pořádku? Můžete udělat krok?" strachoval se Nickel a hraběnka jen roztřeseně přikývla, neb se samozřejmě krapet polekala, když spadla.

„Jsem na tom nejlépe za posledních několik dní, když vás tu teď vidím," vydechla a než stačil jakkoliv reagovat, vrhla se mu do náruče a nechala se jím bezpečně objímat. Nickel byl touto její reakcí překvapen a zároveň i znepokojen. Jejich poslední setkání na chodbě Mariánského zámku bylo přece jen trochu rozpačité, tudíž jen těžko mohl dopředu počítat s tak vřelým uvítáním, jakého se mu nakonec i dostalo. Bylo mu to příjemným překvapením, avšak znepokojení způsoboval fakt, že hraběnka tak náhle otočila. A to, co mu řekla, ho také nenechávalo tak docela chladným.

„Těší mne, zda jsem vás mile překvapil," řekl opatrně a přitom ji něžně hladil po zádech. Afrodita se k němu pevně tiskla a jen na chvíli se na něj odvážila alespoň podívat.

„Mile?" vydechla, „nejmileji," usmála se, „nikoho nyní nevidím raději nežli vás," dodala a opět mu zabořila hlavu do ramene odolávajíc náhle touze ho radostí políbit. Nevěděl, jak na tato její vřelá slova odpovědět a to se mu nedělo právě často. Přesto se však spokojeně usmál a odvážil se k tomu ji nepatrně políbit do vlasů.

„Už jsem tu," pronesl konejšivě, „a vy jste v bezpečí," dodal tiše a s povzdechnutím ji začal hladit po zádech, když uslyšel tichý vzlyk. Neptal se však, co se přihodilo. Nechtěl na ni naléhat, a pokud jí byla jen jeho přítomnost dostatečným ukonejšením, nebylo třeba dělat cokoliv jiného.

* * *

Po cestě zpět k venkovskému sídlu Afrodita značně pookřála. Znovu se na její tváři skvěl úsměv, a ač byl stále na míle vzdálen onomu zářivému a spokojenému úsměvu, jenž na její tváři svítil kupříkladu ve dnech v Lavronu, byl to posun od onoho ztrápeného výrazu minulých dní.

Po cestě k domu spolu zapředli příjemný rozhovor, kdy se Afrodita vyptávala na Mariánský zámek a Nickelovu sestru, která jí začala chybět záhy po jejich odjezdu. Nickel jí na otázky s dobrotivým úsměvem odpovídal a ujistil ji, že Chantalle ji též začala postrádat hned, jakmile jejich kočár zmizel z dohledu. A že prý má v plánu ji co nejdříve poctít alespoň psaním, v němž se hodlala domluvit na příští návštěvě, kterou prý dozajista musejí brzy naplánovat. Hraběnka přitakala, že se na takový dopis bude velmi těšit, avšak krapet ji znervóznilo pomyšlení, jak bude takovéto věci asi řešit s Augustinem. Přece jen Chantalle se Sebastianem je takhle neznali a Afrodita silně pochybovala o tom, že Augustin vůbec bude v takovémto stavu, jaký mezi sebou teď mají, chtít chodit mezi lidi. Ale co jí záleželo na jeho názoru! Ona sama si přece s drahou hraběnkou Lastrádovou může smluvit dočista cokoliv!