Křehkost a síla květin II - Sedmikráska✅

58. Kapitola: Pravá zábava

Značnou chvíli ještě mlčeli, neb ani jeden z nich si nebyl jist tím, co by snad měl říci. Oba dva se teď cítili značně provinile, protože prožité chvíle tohoto večera jim na počestnosti zrovna nepřidávaly. Afrodita se Augustinovi nedovedla podívat ani do tváře, cítila se vůči němu opravdu špatně. Srdce jí stále tlouklo jako o závod a červeň z tváří stále ne a ne zmizet, neboť nemohla na ony okamžiky s Nickelem, jež se odehrály prakticky před chvílí, jen tak zapomenout.

A Augustin na tom nebyl o nic lépe. Cítil se dočista stejně jako tenkrát, kdy s Meenou často prožíval lecjaké románky a nedlouho poté si nadával a spílal za to, jaký je vlastně idiot, že se těchto svých vášnivých chyb stále dopouští. Možná mu to teď přišlo ještě krapet horší, neboť nějakou dobu už byli schopni s hraběnkou žít tak nějak v harmonii, bez podvodů, bez významných lží a jiných vedlejších osob, jež by snad jejich vztahu nepřáli. Proč se to všechno, ta dlouho budovaná důvěra a upřímný vztah, málem zničily během jednoho večera? Stačilo tak málo... A všechno mohlo opět přijít vniveč.

„Inu," začal pomalu, když už bylo ticho mezi ním a hraběnkou neúnosné. „Jakým slovem byste zhodnotila dnešní večer?" zeptal se, neboť ho v tuto chvíli nic lepšího věru nenapadlo. Afrodita po této otázce znervózněla a prve se zmohla jen na nevýrazné pokrčení rameny.

„Jakým vy?" opáčila bojácným hlasem a koutkem oka se po něm podívala. Jen si povzdechl a nepatrně se ohlédl přes rameno, jako kdyby se chtěl ještě naposledy podívat na celý prožitý večer.

„Katastrofa," zamrmlal nakonec a znovu pohlédl vpřed. Afrodita by se bývala nad jeho negativním přístupem alespoň pousmála a snažila se jej, možná marně, ukonejšit, že to nebylo až tak hrozné, avšak ona sama s ním po předešlých událostech více než souhlasila.

„Nedovedu jinak, než s vámi souhlasit," odpověděla tiše a on jí věnoval jen udivený pohled. Takovouto odpověď nečekal. A tu si poprvé všiml, kterak zasmušile a zkroušeně vlastně hraběnka vypadá.

„Nešlo snad něco dle představ?" zeptal se, avšak nemyslel to jako popíchnutí, že přece strávila celý večer se svým nadevše drahým Merridem, tudíž si nemá na co stěžovat. Naopak to myslil upřímně, protože neměl pocit, že právě ona by si zasloužila ztratit úsměv ze své růžové tváře. O jejích chvílích s Nickelem přirozeně nevěděl. A zatím jej to nestačilo ani nepadnout, neb se zaobíral vlastními vinami. Ovšem s touto svou otázkou začal uvažovat vskutku nad všemožným...

„Ne, to... Já vlastně ani nevím," vydechla a váhavě přejížděla štíhlými prsty po malinkatých lístcích vzrostlých keřů, jež míjeli. „Patrně jsem ani žádné představy neměla," dodala a uvažovala, co asi bude následovat. Tento večer spěl nejspíše ke konci a Afrodita jej zatím hodnotila jako patrně jeden z nejhorších večerů, jaký kdy zažila. Popravdě byla rozpolcena. Přirozeně se cítila špatně, že se to všechno vůbec stalo, že kdy s Nickelem vůbec vešla do tohoto zrádného bludiště, avšak zároveň se nemohla zbavit i jistého pocitu lítosti, že nesměli v oněch láskyplných aktivitách pokračovat. Toužila po tom, aby v nich směli pokračovat, přála si, aby je bylo nic nevyrušilo, ale... Ne, ne, musila tyto myšlenky zahnat do ústraní, musila se jich zbavit, neboť je považovala za nanejvýš hříšné.

„Ono očekávání často vedou spíše ke zklamání," prohodil Augustin zamyšleně a Afrodita váhavě přikývla. Nevěděla, co by na to snad měla odpovědět. Ostatně nebylo nic, co by k tomuto výroku snad dodala, souhlasila s ním bez jakýchkoli dodatků.

„Co budeme dělat teď?" nadhodila tiše, protože ona sama by už ráda odešla do své ložnice a tam se pokusila celý tento večer zaspat a zapomenout na vše, co se stalo a nestalo, ačkoliv to bude více než obtížné.