Křehkost a síla květin II - Sedmikráska✅

38. Kapitola: Ve spárech ďábla

Zábavnější chvíle přišla až v okamžiku, kdy přišlo na rozdávání dárků. Avšak o tom opravdovém překvapení, tedy o tom, které se mezitím choulilo v košíku pod utěrkou, zatím ještě nikdo nevěděl. Nejprve byla přinesena slavnostní večeře, během níž Normélie líčila veškeré útrapy, s nimiž se musela během příprav této oslavy potýkat. Nejprve se prý ztratily svíčky na dort a urychleně se musily sehnat nové, protože bez nich by se samozřejmě neobešli. Co já jen musela protrpět, bědovala neustále a neopomněla to zopakovat i ve chvíli, kdy se znovu rozčilovala nad tím, že málem byla výzdoba fialovobílá a ne růžovobílá. Gerbérie se snažila madam Normu ukonejšit, že na tom pranic nesejde a i tak by vše bylo jistojistě úchvatné, avšak ani tato její slova nemohla madam Normě zabránit, aby nad tehdejší strastí znovu a znovu naříkala.

Když přišlo na předávání dárků, nejprve byl přinesen dort s oněmi svíčkami, okolo nichž se madam tolika natrápila. Avšak svíčky byly skutečně tím nejmenším, co mohlo vzbudit úžas. Dort, jenž přinesla malá Antila, měl dvě patra a byl zdoben světle růžovými a bílými kytičkami, z nichž některé byly dokonce jedlé. Gerbérie byla dočista unesena, když viděla ony malé krémové kopečky na okrajích každého z dortových pater, připomínaly jí oblakové beránky, jak byly krásně bílé a nadýchané. Dle ní by prý byla veliká škoda dort vůbec krájet, avšak stejně byla zvědavá, zda je dort dobrý stejně tak, jak dobře i vypadal.

Jakmile se tedy dosytnosti najedli a prohodili společně několik frází týkajících se hlavně jídla a jeho chuti, přišla ona chvíle na dárky. Madam Norma samozřejmě přišla na řadu jako první a předala Gerbérii zdobenou dřevěnou truhličku, v níž se skrývaly mnohé šperky od náhrdelníků přes náušnice až po malé náramky a prstýnky.

„Tohle všechno je jen a jen pro tebe, děvenko," řekla madam Norma s hrdým úsměvem a Augustin uvažoval, kde se jí povedlo sehnat peníze na celý obsah této truhličky, protože se zdálo, že její obsah je doopravdy velmi cenný. Ne, že by snad pochyboval o dnešním finančním zabezpečení Normélie Gertenové, ale až tak vysoké mínění o něm do dnešního dne neměl. „Některé z těchto drahocenností jsem já sama nosívala za dob svého uvedení do společnosti, které již brzy čeká i tebe," dodala a přitom obdarovala Gerbérii zářivým úsměvem.

„Velmi si toho vážím, madam, děkuji," odvětila Gerbérie s poněkud křečovitým úsměvem, protože pomyšlení na uvedení do společnosti ji děsilo čím dál tím více a její děs v tento večer čím dál tím víc rostl, neboť madam ono uvedení do společnosti zmínila již několikrát.

Meena s Neenou věnovaly Gerbérii zdobený zápisník a k němu paví pero, se kterým se dalo doopravdy psát a nesloužilo tedy jen jako okrasa na psacím stole. Z tohoto dárku měla Gerbérie daleko větší radost a oči se jí rozsvítily už jen při pomyšlení, že už možná dnes večer tento přenádherný brk využije, až si bude zážitky z dnešního dne zapisovat do svého deníku. Madam Norma užuž chtěla pokynout Afroditě a Katrině, aby i ony předaly Gerbérii svůj dárek, když ji Augustin zadržel.

„Myslím, že hraběnka se slečnou Wartovou by tyto gratulace měly zakončit," řekl a přitom upil ze své skleničky s červeným vínem. „A paní hraběnka moc dobře ví proč," dodal a významně pohlédl na Afroditu, která s nepatrným úsměvem a červenými tvářemi přikývla. Skutečně bude lepší, když to spolu s Katrinou zakončí, protože pak už Norméliina nálada nebude stejná a možná ani ta Augustinova ne.

„Myslím, že to tak bude nejlepší," přikývla Afrodita a přitom si s nervózním úsměvem uhladila vlasy. Nepatrně se podívala po hraběti po svém boku a povšimla si, že se mu v očích zračí příslib jakési zvědavosti. Ovšem ji ze všeho nejvíce zajímalo, jak se bude tvářit, až to koťátko z košíku vyndají.