Křehkost a síla květin II - Sedmikráska✅

62. Kapitola: Šlechtický venkov

Všechno šlo podle plánu a takhle byl Augustin i v rámci možností spokojený. Ráno bylo vše připraveno k odjezdu a zbývalo jen to, aby se před odjezdem nasnídali a přichystali se na cestu. Včera večer ještě strávili poslední večerní chvíle ve společnosti Lastrádových a jak Augustin tak i Afrodita museli přiznat, že to byl dozajista ten nejhezčí večer, který tu se Sebastianem a Chantalle zažili. Hovořili o všem možném, smáli se mnohým zábavným příhodám, hlavně tedy Chantalle s Afroditou, a zároveň se mezi sebou i lehce škádlili, to byla naopak práce především Sebastiana a Augustina. Atmosféra byla uvolněná a příjemná, patrně to bylo i tím, že už měli všechny své záležitosti vyřešeny a teď už zbývalo se jen dobře bavit a zakončit tento pobyt co nejlépe to jen půjde.

Ovšem v nejlepším se má přestat, prohlásila Chantalle, když už dalšího rána společně kráčeli po schodech dolů z jejich pokojů a mířili přes nádvoří k příjezdové cestě, po níž měli jejich hosté zase odjet. Gerbérie už na ně čekala v kočáře i se svou Dámou, neboť je tam byla vyprovodit samotná madam Norma. Katrina tu k vychovatelčině smůle zůstávala, ale na stranu druhou o ní téměř nevěděla, tak to bylo koneckonců jedno.

„Příště bychom mohli pokračovat u vás," navrhla Chantalle, když kráčeli se Sebastianem ruku v ruce vedle Flossových. Sebastian se jen pobaveně ušklíbl a objal ji kolem pasu.

„A to je, dámy a pánové, jedinečný způsob, jímž se umí hraběnka Lastrádová sama pozvat," prohodil pobaveně a Chantalle do něj s tichým smíchem strčila.

„Pitomče! Dej mi pokoj, někdo někoho přece poznat musí, abychom se zase viděli! A už vidím tebe, jak píšeš příjemně znějící pozvánku," řekla a věnovala svému manželovi významný pohled.

„A od čeho mám tebe?" ušklíbl se a jemně ji políbil do vlasů, přičemž Chantalle nepatrně zavřela oči.

„Myslím, že tentokrát by pozvánku skutečně mohla přijít z naší strany, že ano Gusi?" nadhodila Afrodita a Augustin jí věnoval poněkud tázavý pohled.

„Oh, vážně, hraběnko? A kdy o tom se mnou bylo promluveno?" nadhodil s nepatrným ušklíbnutím a Afrodita jen s úsměvem pokrčila rameny.

„Máte snad důvod k námitkám?"

„Zatím ne, ale..."

„Tak vidíte," řekla s vítězným úsměvem a Chantalle na ni spiklenecky mrkla. Tahle změna, jíž ve vztahu Flossových zaznamenala od jejich příjezdu, se jí opravdu líbila čím dál tím víc.

Netrvalo dlouho a už stáli před kočárem, z něhož na druhé straně vykukovala Gerbérie s jiskřícíma očima. Čekalo ji takové dobrodružství!

„Já nesnáším loučení," vzdychla Chantalle, „tedy s určitými lidmi, některým milerád zamávám," dodala tichým hlasem a všichni se tiše zasmáli. „Afrodito, ty mi budeš tolika chybět!" zvolala a odvedla si hraběnku stranou od těch dvou. „Musíš mi slíbit, že si spolu vyměníme psanou řádku!" naléhala na ni a Afrodita s úsměvem přikývla. S nemalým potěšením si dovedla představit, že by si ony dvě mohly vytvořit hezký dopisovací vztah. Dozajista to bude zábava. „A musíme spolu někdy něco uspořádat, třeba jen malou slavnost, ale určitě to musíme zkusit!" říkala nadšeně a obě si věnovaly přátelské objetí. Ačkoliv to bylo neuvěřitelné, za tu dobu si k sobě vytvořily opravdu pevné pouto. Trávily spolu skutečně mnoho času a teď, když je mělo čekat odloučení, jim oběma se to náhle zdálo být podivné.

Sebastian s Augustinem postávali naproti sobě, oba s rukama za zády, a dívali se na sebe s ironickým ušklíbnutím. Poté se oba pomalým krokem rozešli k zábradlí mostu a zamyšleně hleděli k prosklené zimní zahradě.