Křehkost a síla květin II - Sedmikráska✅

20. Kapitola: Radikální rozhodnutí

Když se vrátil na Zámeček, měl naštěstí ještě trochu času na to, aby se dostal zase nahoru do své ložnice a předstíral, že se byl tak časně ráno jen projet. Ale rozhodně neměl v plánu jít dolů do jídelny na snídani. Neměl totiž na jídlo ani pomyšlení, neboť byl z nadcházejícího rozhovoru s Meenou poněkud nervózní. Sám byl totiž značně na pochybách. Nechtěl, doopravdy nechtěl přistoupit k takovému řešení, ale... Jiné tu nebylo.

Žádné řešení by ani nebylo třeba. Ovšem jen tehdy, pokud by byli s Meenou připraven nést následky svých činů, což... Což by znamenalo zaplatit až příliš vysokou cenu. Oba by tím riskovali naprosto všechno. Ona svou budoucnost a společenské postavení a on svoji pověst a nynější hraběnku. Avšak kdyby vyhledali pomoc u Bartys, riskovali by zase život a svoji víru, protože tahle dohoda s ní by znamenala to stejné co dohoda s ďáblem.

Zavřel za sebou dveře do svého soukromého salonku a s unaveným vydechnutím se o ně opřel. Možná se měl s Bartys domluvit ještě na nějakém dryáku proti bolesti hlavy, protože mu zase začínalo mocně pulzovat ve spáncích. Jistě to muselo být tou únavou, ale možná také nervozitou z nadcházejícího rozhovoru a celkově z událostí posledních dní, které mu na klidu zrovna nepřidali.

Unaveně se sesunul do křesla a uvažoval nad tím, že by si možná, ale skutečně jen možná, mohl jít po rozhovoru s Meenou alespoň na chvíli lehnout a pokusit se dospat ty probdělé noci. Nerad narušoval svůj obvyklý denní režim, který se prakticky skládal jen z práce a občasných vyjížděk, ale vzhledem k okolnostem by třeba alespoň dnes mohl jaksi vykročit ze svého obvyklého stereotypu a dopřát si malý oddech. Chystal se zrovna sáhnout po knize, která už několik dní ležela bez povšimnutí na stole, když se ozvalo zaklepání. Jediným slovem vyzval dotyčného dál a ulevilo se mu, že je to jenom Alfons.

„Vypadáte příšerně, pane," řekl, jakmile vstoupil do dveří a Augustin k němu zvedl svůj unavený pohled. Hned nato se však zamračil.

„Ano, přesně tohle chci totiž slyšet hned zrána, děkuji," odsekl ironicky a doširoka zívl.

„Ale vážně, viděl jste se vůbec?" dodal komorník a Augustin jen otráveně protočil oči. Věděl, že nevypadá nejlépe, ale to teď skutečně bylo jeho nejmenší starostí. „Měl byste se svým zdravím nakládat lépe, opravdu," řekl trochu vyčítavým tónem, ale tohle rozhodně nemohlo padnout na úrodnou půdu. Hrabě nikdy nedbal na své zdraví, tedy alespoň od smrti své manželky ne. A od té doby si doopravdy přímo říkal o nějaké zdravotní potíže.

„Řekl bych, že je převážně moje věc, co dělám se svým zdravím," řekl zcela nezúčastněně a pokrčil rameny. „A kdyby přišlo na nejhorší, závěť už mám roky sepsanou," dodal a ironicky se na svého sluhu ušklíbl, ačkoliv ten se snažil tuto poslední větu ze všech sil ignorovat.

„Možná to celé je vaše věc, ale uvědomte si, že následky vašich případných problémů by pocítilo celé hrabství. Kdybyste se nemohl o panství starat vy, musel by to dělat někdo jiný a už vás vidím, jak jste z toho nadšený," řekl komorník vševědoucně. Hned nato si však povzdechl a začal vyjmenovávat vše, s čím má dle něj Augustin problém: „Kdybyste alespoň pravidelně jedl, nebo jedl alespoň každý den a... Omezil i ten alkohol, vždyť já vás pomalu nevidím pít nic jiného. A uvažoval jste někdy o tom, že byste třeba přestal pít úplně? A ten váš spánek, to je také hrůza..." Když to tak hrabě poslouchal, vážně uvažoval nad tím, jak je možné, že je ještě v pořádku a zatím se nepotýkal s výraznějšími problémy než občasnými bolestmi hlavy a výjimečným zvracením po jídle.

„Upřímně jsem až dodnes nevěděl, že kromě mého komorníka zastáváš i funkci osobního lékaře," přerušil ho s ironickým ušklíbnutím a vstal z pohodlného křesla. „A mimochodem si nemyslím, že jsi sem přišel kvůli tomu, abys mi vyčetl moji životosprávu," dodal, když ho Alfons nesouhlasně sledoval. Doopravdy se mu nelíbilo, jak lehkovážně jeho pán se svým zdravím zachází.