Křehkost a síla květin II - Sedmikráska✅

21. Kapitola: Nalezené ve ztraceném

Afrodita od rána seděla zcela nehnutě ve svém pokoji a mysl měla podivně prázdnou. Stále se jí v hlavě přehrávaly včerejší události z knihovny, ale nedokázala nad nimi přemýšlet. Nad čím by také chtěla uvažovat, když už bylo vše nad slunce jasné? Slečna Meena je v očekávání, zněla jí v hlavě její vlastní slova. Lékař sice prohlásil, že to není tak zcela jisté, ale nepodal k tomu nikterak přesvědčivé důkazy. Vše totiž jaksi nasvědčovalo tomu, že Meena skutečně v očekávání je, a když ještě nedostala periodu, nebylo to snad zřejmé?

Hraběnce přišlo jaksi nejasné, proč lékař jejich trápení ještě prodlužuje. Kdyby narovinu řekl, že je Meena v očekávání a nějaké pochyby téměř nejsou namístě, jim všem by to ulehčilo. Nemuseli by být v tomto napjatém nevědomí a ona by odtud mohla odjet přesně tak, jak Augustinovi včera řekla. Avšak vzhledem k okolnostem, tedy těm že Meenin stav ještě nebyl lékařsky potvrzen, musela zatím na Zámečku zůstat a neustále nosit svůj snubní prsten, ke kterému nyní chovala ještě větší odpor než kdy dříve.

Ani na snídani se dnes neobtěžovala jít. Seděla na židli u stolku se zrcadlem a zamyšleně hleděla z okna ven na příjezdovou cestu, odkud k ní doléhaly kroky všech, kteří pracovali na zpustošené zahradě. Občas zaslechla i nějaké hlasy či smích služebných, které venku pomáhaly.

Náhle ji napadlo, že tyhle dívky se možná mají tisíckrát lépe než ona. Ačkoliv neměly honosné šaty a drahé šperky, nebo se nemohly pyšnit vysoce postaveným titulem, anebo znalostí vybraného chování, přesto se Afroditě zdály být daleko bohatší. Měly úsměv na tvář, v životě radost a smích a nebyly uvězněny v pasti nechtěného manželství, které se zdálo být čím dál tím více nesmyslné a zbytečné, neboť tu byla jistá svobodná dívka, jež byla právě v očekávání nemanželského hraběcího potomka.

Zatřásla hlavou a složila si hlavu do dlaní. Už to chtěla vědět jistě, už si doopravdy přála, aby jim ten lékař přišel říct to, co už si stejně všichni domysleli, a ona tak mohla tohle všechno nechat za sebou a konečně být někde, kde by se necítila nešťastně a nesvobodně, jako se cítila tady. Původně o tom všem chtěla Nickelovi napsat, ale nakonec se rozhodla, že o tom raději pomlčí do doby, než to bude jisté. Přece jen také nevěděla, kdy lékař přijde k onomu definitivnímu potvrzení jejich situace. Bude to za pár dní, za týden, či skutečně až za měsíc? Nechtěla tedy Nickela zbytečně napínat, kdyby se náhodou potvrzení celé této situace protáhlo na skutečně dlouhou dobu.

Z přemýšlení o nastalých možnostech ji vyrušilo zaklepání. Afrodita překvapeně zvedla hlavu a zmohla se jen na jakési polohlasné dále, které samozřejmě nemohlo doznít až za dveře. Klepání se tedy ozvalo znovu. Afrodita si povzdechla, uhladila si vlasy a tentokrát onoho narušitele vyzvala dál pevnějším hlasem, za nějž se pokoušela skrýt svoji prázdnotu a zklamání. Do dveří mezitím strčila hlavu Gerbérie a trochu nervózně se na hraběnku dívala. Bylo jí více než jasné, že její absence u snídaně bude mít svůj důvod. Madam Norma však rozkázala, ať Gerbérie pro hraběnku zaskočí, že se musí neprodleně dostavit alespoň na vyučovací hodinu a za žádných okolností nepočítala s odmítnutím.

„Omlouvám se, že vás ruším, ale... Madam Norma si přeje, abyste se k nám připojila," řekla tiše a Afrodita si povzdechla. Neměla náladu na nikoho a na madam Normu už vůbec ne. Doopravdy si přála, aby mohla zůstat ve svém pokoji nejlépe do doby, než bude moct odjet. Čím méně se bude se všemi vídat, tím lépe pro ni.

„Madam Norma, předpokládám, nepřijímá omluvy, že?" nadhodila Afrodita namísto nějakého odporu, který by byl stejně marný, a rovnou se ze židle zvedla počítajíc s tím, že se této vyučovací hodině, a ostatně i těm dalším, nevyhne. Gerbérie jen smutně zavrtěla hlavou. Bylo jí jasné, že je hraběnka ze včerejšího večera rozrušená.