Křehkost a síla květin II - Sedmikráska✅

30. Kapitola: Nedostatečné odpovědi

Hraběnka byla překvapená z toho, co jí mladík odpověděl. Něco takového jednoduše nečekala, avšak pokusila se předstírat, že se ani v nejmenším necítí býti zaskočena, ačkoliv byl opak pravdou.

„Podmínku?" zopakovala a Lukas se na ni jen pobaveně usmál.

„Pokus o vtip, paní hraběnko, ale... Kdybyste nebyla proti, mohly byste třeba společně s dívkami přesazovat tulipány," navrhl a přitom se podíval jak na Afroditu, tak i na Katrinu, která náhle dostala chuť v jeho společnosti setrvat, co nejdéle to jen půjde.

„Beze všeho," odvětila Katrina pohotově a ihned se přidala k hloučku dívek, z nichž jí jedna podávala bílou zástěru, aby si nezašpinila své fialové šaty. Afrodita ji mezitím váhavě sledovala a zvažovala své vlastní možnosti. Nepřipadalo jí to v nynějším postavení tak docela správné. Dříve by neváhala ani vteřinu. Když byla malá, ráda trávila spolu se svou matkou čas na jejich malé zahrádce, ale teď, když byla hraběnkou, jí to připadalo trochu nedůstojné. Kdyby je tu takhle viděla madam Norma, jistojistě by si něco vyslechla. A na mysl jí dokonce přišel i samotný hrabě, který by byl také schopen jí takové chování vyčítat.

„Já..." dostala ze sebe nakonec, „je to už nějakou doba, co jsem se něčemu takovému věnovala," odvětila váhavě a přitom přejela očima po všech oknech Zámečku ze strachu, že je někdo sleduje. Nikoho však nezahlédla.

„Vykašli se na Normici, bude to legrace," přesvědčovala ji Katrina a přitom pobaveně sledovala, kterak se mladé služky kolem ní zahihňaly. Po včerejšku, kdy Norméliina pověst a autorita utržily takovou ránu, sloužící jaksi bavilo vše kolem madam Normy a pokud ji zesměšňovalo už i panstvo, bylo to znamení, že oni si z ní mohou také začít dělat legraci.

„Ale pokud jste zásadně proti, můžete nás pozorovat..."

„Ne," řekla nakonec Afrodita, „přidám se k vám," dodala nejistě, ale musila sama sobě přiznat, že kdyby je jen pozorovala, připadala by si hůř. S malým úsměvem tedy přijala od jedné ze služebných zástěru a doufala, že se od hlíny příliš nezašpiní. Třeba si jich s Katrinou ani nikdo nevšimne a tato jejich neobvyklá aktivita tak zůstane jaksi zapomenuta.

„Tak, co vás zajímá?" zeptal se Lukas po chvíli, kdy dívkám zrýval nový záhonek a ony se pomalu chystaly k opatrnému vykopávání oněch tulipánů, jež měly být přesazeny.

„Vlastně všechno, cokoliv," řekla Afrodita a přitom se dívala na červený tulipánový květ. Byl nádherně rozevřený a ona uvažovala, jak dlouho tyto květiny vlastně kvetou.

„Hm... Bude se snažit říci všechno, co vím, ale... To víte, mnoho toho není," odvětil a přitom se zamyšleně opřel o rýč. Poté dívkám naznačil, že se mohou pustit do přesazování a uvažoval, čím by mohl začít. „Poprvé se to stalo asi před pěti lety," řekl zamyšleně a zdálo se, že se v mysli snaží tomuto vzdálenému okamžiku co nejvíce přiblížit. „Jistě, před pěti lety, získali jsme zrovna práci u jednoho z bohatších sedláků. Z počátku se zdál být jako dobrý člověk," vyprávěl, ale vzápětí nad tím mávl rukou. „Ale jednou matka měla jeden ze svých záchvatů, který prozradil, že ten sedlák potají okrádá svého souseda nebo tak, přesně už si to nepamatuji," dodal a zamyšleně svraštil čelo. „A to víte, že se mu to nelíbilo," zasmál se a spolu s ním i mnohé další dívky, hraběnka mezi nimi však nebyla. Pozorně mu naslouchala a přitom se snažila zapamatovat téměř vše. „Takže to bylo prvně, co se to stalo. Od té doby tedy putujeme tak nějak všude. Díky tomu, jak vypadáme, a ještě díky matce, nám ani jiné možnosti nezbývají," dodal a všechny dívky na něj smutně podívaly, některé se dokonce snažily zpod svých víček dostat slzy.