Křehkost a síla květin II - Sedmikráska✅

33. Kapitola: Dulenka

Afrodita s Katrinou se po večeři sešly u hraběnky v ložnici, neboť Katrina hraběnku stále přemlouvala, aby se k ní večer přidala při takzvaném „Pohádkovém večeru". Co to bylo? Ani mladé dámy s tímto pojmem nebyly obeznámeny alespoň do doby, než jim jej představil jeden z vedlejších aktérů celé události, Lukas.

Když totiž dnes odpoledne dívky spolu s Lukasem a několika služkami posedávaly venku, mladík mezi řečí prohodil něco o nějakých příbězích a příhodách, které jeho matka vypráví po večeři v kuchyni. Prý to bývá náramné a Katrina s hraběnkou musejí určitě přijít. Nu a Katrina, stále okouzlena Lukasem, byla okamžitě pro, jen aby s ním mohla trávit o to více času. A Afrodita? Mladíkovu přítomnost považovala za příjemné rozptýlení, to ano, avšak občas se jí zdál být až příliš vlezlý nebo troufalý. A to, jak se občas na Katrinu či ostatní dívky díval, takovým tím mužským dominantním a svůdným způsobem, jí často bylo poněkud nepříjemné. Proto by byla raději, kdyby se této radovánce vyhnula, alespoň pro dnešek. Jedno odpoledne s Lukasem přece stačilo, nemusí být v jeho přítomnosti stále.

To ovšem neplatilo o Katrině. Ta byla nadšená z toho, že je mladík pozval a ještě na ni u toho mrkl, tudíž nemohla odmítnout, když si její přítomnost vyžádal ještě takovým způsobem. Nebyla však tak docela odhodlána tam jít sama, neboť některé služky na ni začínaly žárlit. Občas se totiž zdálo, že jí Lukas věnuje větší pozornost než všem ostatním a to rozhodně nebylo něco, co by ony mladé a nyní i okouzlené služky braly s nějakým vnitřním klidem, spíše naopak.

„No tak," přemlouvala ji Katrina, „určitě to bude bezva! Pojď se mnou," řekla, když se posadila na jednu z polstrovaných židlí a přitom na Afroditu prosebně hleděla. Hraběnka však jen váhavě pokrčila rameny.

„Já nevím, dnes... Dnes se na to asi necítím, jsem docela unavená," vymlouvala se, neboť už doopravdy neměla chuť v mladíkově přítomnosti být. A navíc ji dnešní den doopravdy unavil, uvítala by proto raději možnost si jít v klidu lehnout a třeba se věnovat čtení toho deníku, který si s Katrinou nedávno předaly. „A již pár dní mě nabádáš, abych pokračovala ve čtení Dulenčina deníku. Tak bych se na to mohla vrhnout třeba právě dnes večer," dodala doufajíc, že Katrina pod touto podmínkou svolí a půjde na Pohádkový večer sama.

„Na to se teď vykašli, pojď radši se mnou. Ten deník ti neuteče," přemlouvala ji dál, ale Afrodita jen zavrtěla hlavou. Ne, dnes už stačilo Lukase a společnosti, večer chtěla strávit o samotě a alespoň trochu si od toho všeho oddechnout.

„Příště se přidám, slibuji," přislíbila a Katrina jen otráveně zamručela. Zdálo se, že chce na Afroditu naléhat dál, avšak naštěstí hraběnku zachránila Dorotty, která právě vešla s úmyslem, že hraběnce pomůže při obvyklé přípravě do postele. „Skutečně se přidám příště. Jsem si totiž jistá, že ti nebude stačit tam jít jen jednou," řekla s úsměvem, popřála své přítelkyni dobrou noc a neslyšně si oddechla, když za Katrinou zapadly dveře.

„Slečna je zřejmě neodbytná," zašeptala Dorotty a tiše se zasmála. Afrodita se na ni též usmála a postavila se k ní zády, aby jí komorná mohla rozvázat utaženou šněrovačku na šatech. „Ale pokud mohu být tak smělá, příště byste se jistě měla k těm Pohádkovým večerům připojit. Bývají opravdu dechberoucí," vyprávěla Dorotty a Afrodita k ní s mírným zaujetím pootočila hlavu.

„Skutečně?"

„Ale ovšem, ta Ruby má doopravdy působivý vypravěčský talent. Když mluví, je v místnosti ticho a každý jí při jejím vypravování visí na rtech. A to, jak umí měnit hlasy, je něco vskutku obdivuhodného," říkala a Afrodita se nepatrně otřásla. Připomněla jí to všechny ty Rubyiny výstupy, avšak ty nedělávala vědomě. „Jistě by se vám to líbilo," dodala a hraběnku v tu chvíli vydechla úlevou, když jí komorná začala povolovat utažený korzet.