Křehkost a síla květin II - Sedmikráska✅

37. Kapitola: Gerbériiny narozeniny

Uběhly přesně tři dny od doby, kdy hraběnka spolu se svou přítelkyní navštívila Zámeckou vesnici. Mnoho se od té doby nezměnilo, madam Norma byla ve svých lekcích, ať už se týkaly čehokoliv, stále stejně urputná a nezdálo se, že by v nadcházejících dnech snad byla ochotna polevit. O to překvapující bylo, že při tom všem vyučování, které bylo samozřejmě časově náročné i pro ni, ještě dokázala připravovat Gerbériinu narozeninovou oslavu. Ovšem nutno dodat, že obě tyto aktivity si madam Norma doopravdy užívala. Mohla něco vymýšlet, plánovat a u toho každému poroučet s tím, že její rozkaz bude dozajista splněn. Byla tedy na vrcholu blaha, neboť se vše ubíralo správným směrem: klepy ohledně poslední události v salonku již téměř utichly, dívky se věnovaly učení společenských pravidel a ona si tu mohla pořádat menší slavnost, co více si mohla přát?

A k tomu nejvyššího vrcholu blaženosti dospěla právě dnes, protože už dnes večer se měla konat ona oslava a Norméliiny snahy tak měly být konečně po zásluze oceněny. A Gerbérie stále nic netuší, libovala si, neboť ještě nevěděla o tom, že oslavenkyně je se vším už dávno obeznámena.

Gerbérie moc dobře věděla, co všechno madam Norma plánuje a to už od oné první schůzky v salonku. A pokud se snad něco v rámci organizace změnilo, vždy se to k ní doneslo ze spolehlivého zdroje. Ačkoliv to bylo poměrně komické, díky této nadcházející události si s Augustinem vyměnili role až na to, že on u toho nemusel vynakládat takové úsilí, které obvykle musela do svých pátrání vložit ona. On jí totiž jednoduše přeříkával to, co mu sdělila madam Norma. Ale tyto informace měly pro Gerbérii skutečně cenu zlata, neboť chtěla předejít všelijakým nečekaným překvapením. Byla raději, když o všem věděla dopředu a mohla se na to všechno duševně či jinak připravit.

Dnešním dnem však měly všechny tyto tajnosti skončit, vyvrcholit a zítra už mělo jít všechno zase docela normálně a obyčejně. Mělo jít...

Ať už tak či onak, Afrodita s Katrinou dnes musely ještě vyzvednout onen dárek, o němž se nikomu ani slůvkem nezmínily. Ono se vlastně nikdo ani příliš nezajímal. Ostatně nikdo ani nevěděl o tom, či to snad nijak přehnaně neřešil, že si hraběnka spolu se svou přítelkyní vyšla jednoho dne do vesnice, aby společně pořídily nějaký dárek pro slečinku Gerbérii. Jediný, kdo se k Afroditinu překvapení zeptal na úspěšnost jejich cesty, byl hrabě. Avšak v jeho podání šlo jen těžko poznat, zdali to byla otázka pramenící ze skutečného zájmu, nebo to snad byla jen prostá zdvořilostní otázka, aby snad řeč nestála. Též nutno dodat, že v hraběnce v tu chvíli značně hrklo a to hlavně proto, že Augustin rozhodně nebude nadšený, až se dozví, co pro Gerbérii vlastně mají. Aby tedy předešla hádce, ke které sice stejně dojde hned po oslavě, rozhodla se mu nic neprozradit. Řekla jen, že byly nakonec úspěšné a Gerbérie dostane překrásnou stuhu – to, že k ní bude přivázáno i několikatýdenní kotě, byl jen nepatrný detail. Více se však o dárku neodvážila říci, neboť nedovedla skoro vůbec lhát a autoritativnímu Augustinovi by lhát do očí už vůbec nedokázala. Musila samu sebe přemlouvat už jen k tomuto zatajování. A ono to nakonec vyšlo, neboť hrabě se už po větších detailech naštěstí nepídil.

A když už spolu s Katrinou mířily do vesnice, stejně bylo pozdě na to, aby někomu něco říkaly či vysvětlovaly. Vše měly naplánováno právě tak, aby se stihly včas vrátit na Zámeček a vhodně se na onu společenskou událost obléct, neboť na to madam Norma obzvláště dbala. Urychleně se tedy rozjely směrem k hostinci doufajíce, že vše stihnou velmi rychle vyřídit a při zpáteční cestě je nikdo nenachytá. Naštěstí však šlo vše podle plánu. Jakmile přijely do hostince, Agáta je přivítala s nadšeným úsměvem. Byla doopravdy hrdá na to, že dokázala svoji dceru a paní hraběnku, tu hlavně, přivést na onen dokonalý nápad, a sice obdarovat slečinku Gerbérii kotětem. Kdekomu to stačila za těch několik dní vypovědět a samozřejmě také nevynechala svoji oblíbenou historku, kterou jest ono prvotní seznámení s hraběnkou. Ačkoliv už ve vesnici všichni znali ten příběh, kterak sem jednoho dne přicestovala dívka, a kterou si pan hrabě po prvotním spatření vyvolil za svoji manželku. Agáta tu historku všem omílala stále dokola a dokola a vždy obzvláště dbala na pasáž, kdy se hraběnka se svým otcem ubytovala u ní v hostinci a jak se tu posléze seznámila s její dcerou. Má dcera a hraběnka jsou si velmi blízké, říkávala vždy s hrdým úsměvem, když se v jejím hostinci objevil někdo nový. A díky nynější příhodě s kočkou, tedy jejím odprodejem do hraběnčiných rukou, měla Agáta konečně něco nového, čím by se mohla ostatním alespoň trochu pochlubit. Byla to dobračka se zlatým srdcem, to jí nelze upřít, avšak mezi její nepříliš hezké vlastnosti patřila právě chlubivost a jakási malinká touha míti něco, čím by snad mohla ostatní oslňovat.