Křehkost a síla květin II - Sedmikráska✅

41. Kapitola: A teď, babo, raď...

Nakonec se spolu s Augustinem sešli až k večeru, neboť Afrodita měla do té doby spoustu vyčerpávajících povinností a starostí, jež představovala hlavně madam Norma. Už od rána totiž měla velmi zatrpklou náladu, která se projevovala hlavně její zvýšenou přísností. A k této její náladě přispělo skutečně mnoho faktů.

Jeden z nich byl dozajista ten, že Gerbérie dnes není na jejich obvyklém vyučování a to bez dostatečné omluvy. Jak jen si to pan hrabě představuje, že mi ji takhle sprostě odvede, nadávala, když jí Afrodita oznamovala Gerbériinu dnešní nepřítomnost, které si vychovatelka ostatně všimla i u snídaně. A to jí na náladě také nepřidalo.

Dalším z těchto mnoha a mnoha faktů pro Norméliinu špatnou náladu bylo ono kotě, které bylo včerejším překvapením nejen pro oslavenkyni. Netřeba slov. S novým přírůstkem do domácnosti se jednoduše ještě nevyrovnala a hraběnce a její přítelkyni dávala tuto svoji nelibost značně najevo.

A jeden z posledních děsivých faktů bylo ono včerejší odhalení. Normélie z toho byla stále lehce rozčarovaná a to jak chováním té podivné ženštiny, tak i chováním dívenčiným. Svým způsobem Gerbérii zazlívala její zběsilý a náhlý útěk, ale z části jej samozřejmě chápala. Ovšem i tak by byla bývala ráda, kdyby se nic z toho nikdy nestalo; žádná tajemství by nebyla odhalena a Gerbérie by musela utíkat v podpatcích, což se Normélii vyloženě příčilo. Dámy přece neběhají!

Ať už to bylo v jádru způsobeno čímkoliv, Normélie byla dnes horší než obvykle, což se projevovalo hlavně jejím smyslem pro detail – každého opravovala byť jen za ty nejmenší chybičky a malichernosti. A co hůř, její nálada byla nakažlivá. Když z její hodiny odcházela například Katrina, byla dokonce tak naštvaná a nerudná, že měla sto chutí nakopnout jeden z okrasných stolků na chodbě. Afrodita ji naštěstí včas zastavila, ačkoliv ona sama se z dnešního dne cítila značně vyčerpaně. A příliš jí nepřidalo ani to, když ji u dveří jejího pokoje znenadání zastavil komorník Alfons, že ji očekává pan hrabě.

„Zrovinka teď?" zeptala se Afrodita unaveně a tiše si povzdechla. Komorník se na ni smutně pousmál a řekl:

„Mohu se pokusit, má paní, pana hraběte přesvědčit k pozdějšímu konání vašeho setkání..."

„Ne, ne, bude lepší, když nebudu dělat problémy," řekla tiše a na okamžik unaveně zavřela oči. Vážně neměla náladu zrovna teď něco řešit a už vůbec se jí nechtělo vyvozovat nějaké závěry z dosud neznámých indicií ohledně Ruby a jejích stavů. Ale bůhví v jaké náladě právě teď Augustin je, odřeknutí této schůzky by možná znamenalo její příští neuskutečnění a tím pádem i její nepřímý souhlas s jakýmkoliv nápadem ohledně vyhoštění Haustenových někam do neznáma.

„Jaképak problémy, paní hraběnko?" zeptal se Alfons nechápavě, „pokud se na to necítíte, není nic jednoduššího, než abyste ono setkání uskutečnili někdy jindy. To je přece docela prosté," dodal komorník s milým úsměvem, avšak hraběnka jen zavrtěla hlavou. Raději by Augustina nenechávala dlouho čekat, když už se dneska tak hezky domluvili. Bůhví, že by si to mohl zase rozmyslet.

Vydala se tedy za Alfonsem do Augustinovy pracovny, kde už vážně dlouho nebyla, a vduchu se modlila jen za to, aby mohla jít dnes večer alespoň brzy spát, protože se cítila doopravdy vyčerpaně. Madam Norma dovedla člověka unavit ať už svými výtkami, poučkami či všeobecným výkladem učiva.

Když komorník zaklepal, byli vyzváni dál. Afrodita vstoupila s nepatrnou nervozitou, a jakmile stanula na koberci u dveří, vybavil se jí okamžik, kdy tu byla poprvé. Tehdy ještě jako obyčejná a prostá dívka... Neznala madam Normu, neznala Meenu, neznala Gerbérii. A Augustina tehdy znala sotva pár chvil. Bylo zvláštní tu zase být, ale tentokrát už jako hraběnka, jako jeho manželka... Nepatrně se při pomyšlení na toto slovo otřásla. Pár příjemných okamžiků či rozhovorů mohlo jen sotva změnit onu nechuť k manželskému poutu, jež je k sobě vázalo.