Křehkost a síla květin II - Sedmikráska✅

64. Kapitola: Tajemství pod hladinou

„Dobré ráno, paní hraběnko!" zvolala Gerbérie, když protančila kolem ní a přitom jí málem popadaly dva malé pletence s mákem. Její rozjaření zde neznalo mezí, však to tu také nikomu nevadilo, neb madam Norma byla na míle daleko.

„Nevypadáte vyspaná do růžova," poznamenal Augustin suše a schoval své kapesní hodinky, díky nimž s povzdechnutím shledal, že už je devět hodin. „A to bych v tuto dobu skutečně nečekal," popíchl ji s nepatrným ušklíbnutím a zamířil k ní, aby se společně vydali tam, kam se dnešní snídaně přestěhovala. „Tak tedy..."

„Gusi, prosím," zakňučela tiše, neboť jí bylo úplně jasné, kam míří. „Nepochybuji o vaší všímavosti, opravdu ne, ale nemůžeme alespoň jednou předstírat, že jste si ničeho nevšiml? Vždyť za tím ani nemusí nic být! Třeba jsem se jen nevyspala!" obhajovala se a Augustin jen překvapeně zamrkal, avšak vzápětí se vítězně ušklíbl.

„V prvé řadě jsem rád, že právě o této mé schopnosti již není sporu," pronesl samolibě, „ovšem teď jste mi sama přiznala, že za touto vaší očividně nepříliš klidnou nocí je něco více nežli jen nové prostředí, či příliš teplé peřiny, tudíž očekávám odpovědi," dodal významně a Afrodita jen tiše zakňučela. Tváře jí zčervenaly a ona se horečně snažila přijít na něco, čím by se mu snad opravdu dovedla vymluvit. Ano, snad by mohla říci, že jí stále vrtá hlavou Katrina, nebo Haustenovi... „Vy neumíte lhát," poznamenal ještě pobaveně, když procházeli chodbou podél oken, jež vedla někam na druhou stranu od vchodových dveří.

„Tak mě to tedy naučte!" zvolala náhle a vyzývavě na něj pohlédla. Hrabě se jen překvapeně zarazil a na okamžik se i zastavil.

„Cože?" nechápal a Afrodita jen nevinně pokrčila rameny, neboť se jí ten nápad docela zalíbil. Mohla by to být vynikající zábava a pak, učit se něco takového od někoho, kdo se uměl přetvařovat bravurně a komu nejspíše uvěřitelná lež nečinila žádné potíže, by mohlo být na jednu stranu vskutku přínosné.

„Neumím lhát, ani řádně zamlčovat a dokonce se ani přetvařovat. Což si myslím, že vy..."

„Zase važte slova, ano?" zavrčel, neboť nechtěl být úplně označen za lháře. Jistě, sem tam se dopustil nějaké malé lži ve jménu účelu, jenž světil prostředky, avšak opravdu se nepovažoval za lháře.

„Já to nemyslím přec jako urážku, to dobře víte," řekla upřímně a chytila jej za ruku pokračujíc v cestě, ačkoliv ještě stále nevěděla, kam vlastně jdou. „Ale nemůžete mi popřít, že takové schopnosti dobře ovládáte," přesvědčovala jej a hrabě s tichým zasténáním protočil oči.

„Nepopírám to," připustil, „ale zároveň se k tomu jen velmi nerad přiznávám, ano?" dodal nakonec důrazným tónem, protože už o tom nechtěl slyšet. Alespoň ne takhle zpříma. Ale nedalo se říci, že by na tyto své schopnosti nebyl hrdý. Samozřejmě si uvědomoval, že lež je jistý druh hříchu, ovšem některé situace si lež vyžadovaly a pokud jste se lží uměli zacházet, vyplývalo z toho mnoho výhod. Avšak lhaní představovalo i odpovědnost, neboť každou lež, kterou jste kdy vyslovili, jste museli vést v patrnosti, abyste se proti ní nepostavili lží další. Ach ano, lhaní i přetvařování byl led vskutku tenký, ovšem byla pravda, že Augustin se na něm uměl obzvláště umě pohybovat. Pravda, sice neumím mluvit při určitých chvílích, ale umění přetvářek ovládám dokonale, pomyslel si samolibě, neb si nyní našel další věc, v níž se mu Merrid nemůže rovnat.

„A vzal bystě mě tedy do učení?" ponoukala jej Afrodita, které se tento nápad náhle zalíbil více, než sama očekávala.

„Do učení? Pokud si vzpomínám, tak o té kočce ke Gerbériiným narozeninám jste mi dovedla lhát přímo ukázkově," ušklíbl se a Afroditiny tváře okamžitě zrůžověly studem.