Zajatci pravdy

Kapitola CXCI

"Ts, ty ses opovážil přiletět až sem L'argasi synu Ge'zrielův!" prskla dračice, která byla Ray až moc dobře známá. "Je tady v téhle sebrance někdo oprávněný se mnou vyjednávat?"

Mohla bych to být já," nadhodila opatrně Ray a pomocí myšlenek donutila svou helmu, aby se složila a tím odkryla obličej a vlasy.

"Ray'lith! Co ty tady děláš, vykřikla dračice a jedním mocným záběrem popoletěla o kousek zpátky.

"Copak nevidíš, byla jsem sem přidělena, královno," pronesla dívka a jedním ladným pohybem seskočila ze speederu. Rychle aktivovala svou energii, která ji držela na stejném místě. Vypadalo to, jako by elfka stála ve vzduchu bez jakékoli opory.

"Ty ses k nim přidala!" prskala dračice a oči se jí zužily do rozzlobených štěrbinek.

"Byla to nutnost a právě kvůli tomu tě nyní žádám o to, abyste nás nechali odejít. Toto není žádná bojová akce, copak nevidíš, že jsou tu samí učedníci a jejich vůdci. Pokud na nás nyní zaútočíte, mohli byste rozpoutat něco mnohem horšího než válku," oznámila jí absolutně bez výrazu Ziriel.

"Vyhrožuješ nám?" zasyčela dračice a ani si nevšimla, že několik dvojic už uhání zpět.

"Ne, jen vás žádám o shovívavost. Musíme se někde učit a to, že jsme vnikli na vaše území n bylo moudré, ale nic vám od nás nehrozí. Moc dobře znáte zákony o zabíjení. Pokud by kdokoli z nás padl, dojde k totální katastrofě. Systém naší společnosti by se začal hroutit a my bychom se opět vrátili do dob naší nejtemnější minulosti a to nikdo z nás nechce, nebo se snad mýlím," snažila se to uhrát dívka a ruce měla rozpřažené ve všeobjímajícím gestu. Pomalým krokem přistupovala k vládkyni draků. K jejího Adrasiela.

"A kdo říkal, že bychom vás měji zabít. Copak sis myslela, že my nebereme zajatce. Jsi najivní. Nechat si ujít možnost zajmout rovnou tři dědice Xavijského trůnu. Ne Ray, nenecháme vás jít," zasmála se královna a Ray bodlo u srdce.

"Jak myslíš, Ge'elsi, obávám se, že nyní nám nezbývá nic jiného ne nouzový protokol 77. Mě z toho vynech. Mám plán," řekla dívka a pohlédla na vrchního generala. Ten jen kývla a v tom se všichni učedníci přenesli pryč v záplavě bílého světla.

"Ty!" zařvala dračice. "Za tohle mi zaplatíš a je mi jedno, že je můj syn tvůj Ochránce," její výkřik se nesl tmou a v tom se na skupinku Vůdců, s jednou nejmenovanou výjimkou,  všichni draci vrhli. Vlastně ne všichni. Jeden z nich zůstal zaraženě na místě a zmatené mával křídly.

To ne, pomyslela, když se střetla s modrým pohledem svého milovaného dráčka. "Adrasieli," zašeptala dívka když byli už jen kousek před ní. "Omlouvám se," prolomila nastalé ticho a v ten moment kolem ní doslova se její energie vydrala na povrcha v podobě obrovské průhledné stěny vyrazila proti hrozícímu nebezpečí.

"Omlouvám se," prolomila Ray nastalé ticho a její energie kolem ní doslova vytryskla na povrch a v podobě obrovské, průhledné stěny vyrazila proti hrozícímu nebezpečí.

"Rychle pošlete domů všechny vědce a nebojové členy výpravy!" Křikl Ge'els, ovšem záhy se mu dostalo nepříliš uspokojivé odpovědi.

"Musíme počkat, než se nabije teleport. Ještě jeden ron a může jít další skupina," seznámil ho jeden z techniků s nastalou situací.

Mezitím se Ray snažila soustředit na přibližující se hrozbu. Tok  energie se zastavil asi deset metrů před dívkou a tam se její barvy vlnily a spojovaly do obrovské průhledné bariéry. Na několika místech byla prozářena modrou, bílou nebo černou barvou. Už teď si Ray připadala, jako by měla co nevidět odpadnout. Alespoň jedno pozitivum to ale mělo. Draci se zatím zastavili a nemohli dál. Několik z nich se vztekle vrhalo proti barvami pulzující stěně a elfce připadalo, jako by se pod každým nárazem otřásl vzduch i moře pod nimi. Její tělo se pokaždé zachvělo a Ray cítila, jako by jí někdo vší silou bušil do hlavy.