Zajatci pravdy

Kapitola XLIV~

Ahój! Tak je tu nová kapitola. Snad se vám bude slíbit. Po dlouhé době je opět z pohledu Maleken. Pamatuju si, že ho moc nemusíte, ale snad vám to moc nevadí 😀 Nebojte, nebude to nadlouho. Tak si to užijte.

Průšvih

Maleken

Tři hráči stáli na malé, zelené louce. Dva z nich proti sobě bojovali a ten třetí stál opodál. Tedy spíš stála. Pokukovala hlavně po dívce se záplavou rudých vlasů. Sice jí už několikrát říkala, aby si je stáhla alespoň do culíku, ale ona si stále tvrdošíjně trvala na svém a její bujná hříva jí poletovala kolem hlavy jako plápolající oheň. Prostě neposlechne a neposlechne. Až se jí to jednou vymstí, bude si nadávat do idiotů a možná pak i změní účes, pomyslela si sarkasticky.

Najednou se ozvala ohlušující rána. Zrzka se zrovna vyhnula jednomu silnému, elektrickému výboji, který na ní poslal její protivník. Ještě než se stihl pořádně rozmáchnout svou kovovou holí k dalšímu útoku, dívka mu zmizela z dohledu. Záhy se objevila těsně za ním, s nataženým lukem v rukou.

Vystřelila po něm šíp, který byl sice tupý jako poleno, ale zásah jím určitě nikdo schytat nechtěl. Bolest k tréninku patřila. Kdyby​ ne, nikdo by se nikdy nepoučil ze svých chyb a v reálném souboji by to nemuselo dopadnout dobře. To samé by se dalo říci o mnoha různobarevných výbojích onoho mága. Sice to bylo všechno jen nanečisto, ale i tak to byl velmi zuřivý souboj. Teď už to vypadalo, že by se konečně mohlo rozhodnout o vítězi.

Když byla střela už jen kousek od svého cíle, něco jí vychýlilo z určeného kurzu. Jako by tam někdo postavil neviditelnou stěnu. Šíp se od ní odrazil a neškodně dopadl asi o dva metry dál. To už ale bylo jedno. Destiny se totiž opět vypařila. Zato DD obratně protáčel svou hůl v rukou. Jeho zbraň totiž nebyla určena jen k magii. Na špici měla jediný tenký osten. Magický krystal, který jí napájel, měl po obvodu ostrý, kovový pásek, který při pořádném rozmachu mohl způsobit dost vážná zranění. Dvojice samozřejmě nemohla zůstat bez dodatečné ochrany. Kolem obou se vzduch skoro neznatelně mihotal a odhaloval tak štít, tvořený čistou energií, který je při zápasu chránil. Ne sice stoprocentně, ale i těch osmdesát procent se občas docela hodilo.

"Pohněte sebou! Už to začíná​ bejt nekonečný!" Katarina, opřená o strom, se na ně znuděně dívala a oba dva si je otráveně měřila.

"Neboj, za chvíli ho porazím," houkla na ní Dee a dál se věnovala svému příteli. Ten už se připravoval na další útok. V levé ruce, kterou zrovna nesvíral hůl, se mu tvořila malá, ohnivá koule. Vypadala skoro neškodně, ale zdání mohlo klamat. Jediným plynulým pohybem jí poslal přímo proti svojí sokyni. Rusovláska tak tak stihla uskočit. Už při pohybu si všimla, že se k ní plnou rychlostí řítí Auri. Stříbrný vlk, nový, věrný spojenec Ddho.

Dobrá strategie. Odlákání pozornosti jo? Ty už začínáš myslet jako vrah, to se musí nechat. Ovšem já jsem lepší, pomyslela si. Jeden krátký pohled věnovala svému Tenebrisovi, který se tichounce plížil k jejímu cíli z druhé strany. Skrýval se ve stínu stromů a vysoké trávě. Jediné, co z něj viděla, byly dvě indigové oči. Přesně v tu samou chvíli stočil pohled k ní a mrkl. Mal rychle upřela své oči zpět na protivníka. Ještě aby nás prokoukl. To by nám tak scházelo, prolétlo dívce hlavou. Kdyby mohla, usmála by se. Tenhle tvor totiž přemýšlel skoro stejně, jako ona a to je co říct.

Panter se zničeho nic vší silou odrazil a skočil. Dark Demon s tím už nemohl nic udělat, protože k němu byl zády a veškerou pozornost věnoval rusovlásce. Na malou chvilku to vypadalo, jako by se Tenebris zastavil ve vzduchu. Čas zamrzl v přítomném okamžiku. V ten moment viděla všechno neuvěřitelně detailně. Jeho srst se vlnila a oči se soustředěně upíraly na záda jeho nepřítele. Drápy na předních tlapách se vysunovaly neuvěřitelně pomalu. Všechno bylo tak intenzivní, barevné a pronikavé. Šumění listí ve větru, zpěv ptáků v nedalekém lese, dokonce i tichý dech jejího mazlíka. To všechno se smísilo a vytvořilo jeden působivý celek.