Zajatci pravdy

Kapitola V~

Vzpomínka

Najednou Raven něco napadlo. Pomalu došla k DDmu. Zrovna se o něčem bavil s Maleken a Jaxem.

"Lidi, něco mě napadlo," vzala Jaxe a Daemona kolem ramem.

"A jéje," povzdechla si Maleken.

"Tak, co je to tentokrát Raven?" Zeptal se s šibalským úsměvem Jax.

"Skočíme si," zašeptala tak, aby jí nikdo kromě nich neslyšel.

Všem v očích zaplály radostné jiskřičky.

"Jasně, ale nikdo nás nesmí vidět". Potichu a opatrně se vyplížili ze sálu. Nikdo, kromě Lokiho, si jich nevšiml. Ten po nich jen vrhl vševědoucí pohled a dál si hleděl svého.

Společně procházeli chodbami, stejně jako kdysi dávno. Smáli se na celý hrad, DD vyprávěl vtipy a Jax ho celkem zdařile parodoval.

"Tohle je jako za starých časů," pochvaloval si Jax.

"Pamatujete na naše začátky?" Zeptal se se smíchem DD.

"Jo, tenkrát to bylo bezva. Jen my čtyři a Loki. Už tenkrát jsme byli zatraceně dobrá parta," přidala se k jejich vzpomínání Raven.

"Škoda, že jsme se tak odcizili. Myslím s Lokim. Už to není to, co to bývalo," posteskla si Maleken.

Bělovláska chvilku přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby se tenkrát DD s Lokim tak nešťastně nerozhádali. Všechno mohlo vypadat úplně jinak.

***

Loki, Jax a DD byli zakladatelé klanu Stínů. DD byl už od počátku považován za vůdce a Loki s Jaxem se stali jeho zástupci. Maleken s Raven byly první, které přijali mezi sebe. Rok byli jen v pěti. V té době si vybudovali celkem slušnou pověst. Zároveň byli mnohem svobodnější než dnes. Dělali spoustu blbostí, protože byli všichni podobně praštění a postupem času si zbudovali tajnou základnu tady na Ostrovech. Místo přenosu z nich skákali dolů. Bylo to bláznivé, ale dokonalé. Jenže život šel dál a klan se pomalu rozrůstal. Už to nebylo tak jednoduché a přímočaré, jako dřív. Sice byli stále nejlepší přátelé, ale organizace velké a úspěšné rodiny něco stojí. Dávali jí svůj čas i elán. Jenže časem už toho na ně bylo nějak moc. Loki se jim pomalu začal vzdalovat. Dřív byl veselý a svým způsobem potměšilý. Někdy možná trochu suchý, ale to byl prostě celý on. Až  jednou všechno to napětí vyústilo v hádku mezi dvěma přáteli.

***
"Co si jako myslíš, že děláš. Co se s tebou poslední dobou děje Loki!" zařval na černovlasého kluka rozzuřený DD.

"Nechápu, o čem to tu mluvíš," odvětil Loki. Jeho hlas byl chladný jako led. Neodrážela se v něm jediná emoce. Jen oči se mu varovně zúžily.

"Tak ty nechápeš..." řekl na to jako by smířlivě DD. Bělovláska, která celou scénu sledovala věděla, že to ještě není všechno. A to ani z daleka. Podle postoje obou kluků se schylovalo k souboji a to ne zrovna přátelskému. Napětí by se v tu chvíli dalo krájet. Oba měli ruku položenou na jílci meče. Loki byl mírně přikrčený a jeho soustředěný výraz napovídal, že v případě ohrožení by se rozhodně nevzdal svých magických dovedností.

"TAK TY NEVÍŠ! Už několik týdnů tu chodíš a tváříš se, že nikoho z nás neznáš. Ignoruješ všechny a všechno. Vůbec ti nezáleží na ostatních! Co se to s tebou sakra stalo!" Hulákal na něj DD z plných plic.

"Jasně. Takže je to moje vina! Ale něco ti řeknu "kamaráde". Kdyby ses alespoň na chvilku zajímal o to, co znamená vést klan, tak bys věděl, že správa něčeho tak rozsáhlého, jako jsou Stíny znamená hodně práce. Ne jenom boj a věčné lítání někde venku. A víš, kdo má za úkol starat se o klan v případě ignorantského vůdce? Jeho zástupce. A to jsem já, takže mi tu nevykládej o ...," Loki by asi ještě pokračoval, ale jejich výměnu názorů přerušil DD, když proti němu vystartoval.

Boj to byl dlouhý. Meče do sebe narážely takovou silou, až odletovaly jiskry. Magie, která byla cítit​ všude kolem, rozechvěla vzduch a odháněla každého, kdo by se k bojující dvojici snažil jen přiblížit. Pak najednou Loki zakolísal pod nenadálou silou protivníkova útoku. Tu chybu DD hned využil ve svúj prospěch a vyrazil mu zbraň z ruky. Loki padl na kolena a hleděl na přibližující se meč, který mu mířil přesně na krk. Sice ve hře zemřít nemohl, ale i tak to byl hodně nepříjemný pocit. V jeho očích se odrážela směs lítosti a smutku, kterých tam bylo vážně dost, ale také pocit zrady a zklamání. Netušil, že by jeho kamarád z dětství mohl zajít tak daleko.

Už se pomalu loučil s virtuální realitou (hráči nemohou hodinu hrát, pokud zemřou), když v tom se před ním někdo objevil a meč obratně vykryl. Ucítil, jak ho čísi ruka popadla za kabát. V ten okamžik se oba přemístili na druhou stranu místnosti.

Když vzhlédl, uviděl ne moc vysokou bělovlasou dívku, která stála před ním a prudce oddechovala.

"To už by snad stačilo!" křikla na oba Raven, která Lokimu právě zachránila krk. "Chováte se jako  malé děti! Spory se mají řešit domluvou a ne bojem. Jste přece přátelé."

DD si při slově přátelé pohrdavě odfrkl a připnul si meč zpět na záda.

"Neměla ses do toho vůbec plést," zavrčel naštvaně Loki, který se pomalu sbíral ze země.

"A to jsem tě tam měla jako nechat?" odpověděla mu otázkou. To ho vždycky dokázalo naprosto vytočit.

"Jo měla! A nesahej na mě!" zařval Loki a nepřijal pomocnou ruku, kterou mu nabízela. Potom, jako by si uvědomil co řekl, jen sklopil oči a odvrátil se od ní.

Dívka sebou polekaně trhla, protože takovou reakci neočekávala."Víte co?! Jděte se oba dva bodnout!" odsekla naštvaně Raven. Otočila se k nim zády a  rychle vyběhla z místnosti, nedbajíce vzrušeného volání ostatních přátel. Nezapomněla za sebou pořádně prásknout dveřmi.

Tak skončila nejen jejich potyčka ale i dlouholeté přátelství.