Kapitola CXL~

1.5K 174 3
                                    

Tak je skoro půlnoc a jsem tu s další kapitolou. Ještě je ale pátek, takže stíhám.

Ray se rychle převlékla a udělala ze sebe pořádnou Xávi. Její vlasy, doposud rozcuchané, jí nyní volně splývaly přes záda a už vypadaly i docela upraveně. Černá, upnutá vesta bez rukávů jí obepínala boky. Kalhoty v té samé barvě jí mizely ve vysokých, taktéž černých botách. Tu a tam se na jejím učednickém stejnokroji objevil stříbrný kruhový symbol. Na krk si uvázala tmavě šedý šátek a k pasu připnula dva meče, které jí věnoval její učitel. Konečně byla připravená a mohla vyrazit. Naposledy ještě svůj vzhled zkontrolovala v zrcadle na protější zdi. Její pozornost upoutalo odhalené pravé rameno.

 Znak určení byl tak dobře viditelný a Ray'lith s překvapením zjistila, že na něm od minula přibyly další obrazce. Vytetovaný drak, který jí zdobil záda byl stále neviditelný, takže nikdo nemohl poznat, jaký je její Ochránce. 

"Škoda, že to nikdy nikomu nebudu moct říct. Je sice možné, že L'argas se to jednou dozví, ale ten by to nikomu neprozradil. Tedy alespoň doufám," zamyslela se nahlas dívka a prohlédla si místo, kde se donedávna vyjímalo černé dračí křídlo. "No nic, konec okounění. Už musím vyrazit," popohnala se a vyrazila ke dveřím. Ty se před ní bez jediného zvuku rozestoupily a dívka pomalu vešla do pokoje. Když se rozhlédla, zjistila, že její mistr leží rozvalený na posteli s průsvitnou tabulkou v rukou. Se zaujetím na ní hleděl a přejížděl očima po sloupcích textu, který tak pečlivě zkoumal. 

"Už vyrážíš?" zeptal se jí zničeho nic. 

"Ano. Nemusíš mít strach. Nikde se neznemožním a zanedlouho budu zpátky, Potřebuji si jen o něčem promluvit s Kat," řekla Ray a trochu se pousmála. 

"Dobře. Nakonec jsem se rozhodl, že tě doprovodím. Stejně nemám co na práci. Pokud ti to tedy nevadí," dodal na konec a zvedl oči od rozečtené knihy. 

"Ne nevadí. Alespoň se cestou nikde neztratím. Moc dobře víš, jak "dobrý" je můj orientační smysl. Asi bych měla říct spíš nesmysl," zamručela a sledovala, jak se její učitel ušklíbl. 

"To mi ani nepřipomínej. Nikdy nezapomenu na to, jak jsi se ve Hře několikrát vydala na úplně opačnou stranu, než jsme měli jít. A to jsi měla k dispozici mapu," zasmál se černovlasý a zvedl se ze svého stoprocentně pohodlného místečka. "Můžeme?" zeptal se nakonec a otočil se na svou mladou svěřenkyni. 

"Jasně," přitakala elfka a hned se vydala za ním. 

Společně, bok po boku vyrazili. L'argas dal bělovlásce ruku kolem pasu prakticky ihned, jak se za nimi zavřely dveře. Ray'lith se trochu zamračila, ale raději si nechala své protesty pro sebe. 

"Proč tohle stále děláš?" zeptala se ho po chvíli, ale hned na svou myšlenku navázala: "Chceš tím naštvat Ge'else, nebo snad někoho jiného? Jen tak mimochodem, nechápu, proč to toho blonďáka tak rozčiluje," vyslovila svou myšlenku nahlas. 

"Hm, to je zajímavá otázka. Ano, svého bratra velmi rád popichuji a on je až příliš citlivý na to, když nás vidí spolu. A tohle ho vytáčí zcela spolehlivě. No a taky je to upozornění pro ostatní, že na můj majetek se nesahá," pokrčil generál a na tváři se mu objevil arogantní úsměv. 

"Tak teď jsem jako tvůj majetek?" zeptala se dívka se zelenomodrýma očima a švihla po něm uraženým pohledem. 

"Zatím nevíš, jak to mezi námi Xaviji funguje. Můžeš si být jistá, že tímto ti zajišťuju, řekněme, klid od nechtěné pozorností některých mladých elfů," vysvětlil a vedl jí dál spletitými chodbami lodi. 

Zajatci pravdyKde žijí příběhy. Začni objevovat