Zajatci pravdy

Kapitola CIV~

Ahojky! Tak je tu nový díl! Já doufám, že se vám bude líbit a že si ho náležitě užijete. Těšte se na příště a ten díl co budu vydávat v neděli? Tak to bude fakt něco. Rozhodně se těším na vaše reakce a budu doufat, že se vám to zalíbí tak jako mě. No konec zbytečného tlachání. Užijte si díl :)

„Raven," ozvalo se záhy. Když dívka uslyšela ten známý hlas, sevřelo se jí srdce starou bolestí a křivdou, ovšem nesměla dát na sobě nic znát. Proto si zachovala svůj chladný výraz a podívala se do očí, které tak dobře znala.

„Maleken," odvětila neutrálně bělovlasá dívka. Její nový, elfský vzhled všechny viditelně překvapil, ale nikdo z okolí se k němu nevyjadřoval. „Chceš něco konkrétního, nebo jsi tu jen tak náhodou. Mám naspěch a na řešení hloupostí nemám čas ani myšlenky," zavrčela na rusovlásku a obešla jí. Rychlým krokem vyrazila po chodbě, která kopírovala vnější stěnu arény. Na pravé straně viděla jen dveře s jednotlivými čísly a na levé prosklené zdi, které nabízely pohled přímo do arény.

„Počkej!" ozval se za ní výkřik, který dívka úspěšně ignorovala. „No tak stůj! Chci si s tebou jen promluvit!" neustávalo za ní volání její bývalé kamarádky.

„Luku? Jak moc můžu být agresivní, aniž by mě diskvalifikovali?" zavrčela naštvaně Raven a pohlédla při tom na svého havrana.

"Nesmíš nikoho zranit, nebo mu odcizit věci. Jinak by ti hrozil okamžitý vyhazov. Za slovní napadání je jen podmínka. Když dosáhneš tří podmínek, vyloučí tě," poučil jí její havran a opatrně jí klovl do ušního lalůčku.

„Tak to jsem na dobré cestě k vyhazovu," zamručela zaklínačka a dál si to rázovala po chodbě. Devatenáct, dvacet, dvacet jedna, přeříkávala si v duchu čísla pokojů, kolem kterých spěchala a doufala, že lučištnici, která jí stále neúnavně pronásledovala, nenapadne ještě víc zrychlit.

Tak hloupá není. Konfrontaci s ní se nevyhneš. Buď to bude ve dveřích tvého pokoje, nebo tady na chodbě. Je to nevyhnutelné Ray, zašeptal jí v hlavě další jí velmi dobře známý hlas.

To mi nemusíš připomínat, odpověděla Raven L'argasovi také v myšlenkách.

Hlavně to teď nějak nepokaž. Jestli se necháš vyloučit, celý náš plán bude v troskách a my budeme zase na začátku, varoval jí generál. Ani Ray nevěděla, kde se nyní černý havran zrovna nachází.

Rozkaz, zamručela v duchu Raven a podívala se a svého dosavadního ochránce. Přesně v ten moment se vedle ní objevily dveře s číslem dvacet sedm.

Bělovláska rychle sáhla po klice, ale dveře už otevřít nestihla. Cestu jí zastoupilla malá lučištnice s velmi, ale doopravdy velmi naštvaným výrazem.

„Opravdu mi nehodláš ke svému jednání něco říct? Cokoli! Alespoň jedno jediné vysvětlení! Celou dobu tě hledám! Řekla jsi, že budeš v osmé větvi, ale nebyla jsi tam! Nemůžeš ke mě být alespoň jednou upřímná!" zakřičela na ní její někdejší kamarádka a společnice ve všech různých lumpárnách.

„Nechceš jít aspoň dovnitř? Já nevím jak ty, ale já nemám chuť tu dělat divadlo nějakejm čumilům," řekla Raven a její hlas stále postrádal jakýkoli výraz.

„A proč bych jako měla? Mají právo být v obraze, stejně jako já," zakřičela na ní Maleken.

„Možná proto, že to bude rize soukromý rozhovor? Ale jestli nechceš, nenutím tě. Nemusím s tebou totiž mluvit vůbec," pokrčila rameny bělovláska, lehce jí odstrčila a tiše vklouzla do pokoje. Úmyslně nechla pootevřeno. Zajímalo jí, jestli za ní Maleken půjde.