Zajatci pravdy

Kapitola LXXIX~

Ahojky. Tak je tu nový díl. Snad se vám bude líbit. Ten kdo má rád L'argase a Raven se snad docela dobře pobaví. Každopádně následující kapitola bude hodně zajímavá. Tak si užijte kapču 😁

Plánování

"Ano, ale i ve hře číhají mnohá tajemství. A ta by mohla být velmi nebezpečná i pro Xavije."

Když to řekl, Raven si uvědomila, že má pravdu. Bylo to až neskutečné, jak se s ním v poslední době dokázala shodnout, aniž by se navzájem pozabíjeli. Ovšem, než stihla rozvést své myšlenky dál, L'argas už byl pryč. Jako by tam nikdy nebyl. Dívka nad tím jen nechápavě zakroutila hlavou a pokračovala tam, kde přestala.

Až po chvíli jí došla celá absurdita celé té neobvyklé situace. Ona, zabalená jen v ručníku, debatovala s L'argasem o jeho bratrovi. Bylo to divné. A ještě divnější bylo to, jak se choval. Jako by mu záleželo na jejich bezpečí. A taky se na ní tak divně díval, jako by na ní hledal něco, co bylo jinak než dřív. A pak si to konečně uvědomila. Naživo ho poprvé spatřila až teď, když se po roce a měsíci probudila ze hry. Nikdy dřív se osobně nepotkali. Jen ve hře, ale tam nestárla a ke všemu vypadala úplně jinak. Ani její charakter se neměnil. Zůstal by stejný i za několik let.

"Tak to je hodně divný," zašeptala sama k sobě a podívala se na svůj odraz v zrcadle. Pořád stála uprostřed koupelny a vypadala tak bezradně. Vlhkou osušku měla omotanou kolem těla a rovné černé vlasy jí spadaly na záda.

Měla nějak divný pocit. Něco jí pořád nutilo k tomu, aby se otočila a prohlédla si svá záda. Rozhodně byla překvapená tím, co tam uviděla. Na pravém rameni měla vytetovanou část něčeho, co nápadně připomínalo dračí křídlo. Mezi tenkými pružnými kostmi byla napnutá blána. Drápy na konci se leskly tak, že to vypadalo skoro skutečně. A to bylo všechno. Vypadalo to tak nedodělaně, jako by velká část kresby chyběla. Směrem k okrajům černá barva postupně bledla, až úplně zanikla.

Raven nechápala, jak se jí to tam dostalo. Nikdy si nic takového nenechala udělat a teď najednou to tam bylo. Mohlo se to stát, když jsem byla v bezvědomí, nebo co to vlastně bylo? pomyslela si a snažila se na něco přijít.

"Raven?" ozvalo se z jejího pokoje. Dívka sebou trhla a prudce se otočila. Po hlase poznala Luka, ale už nechtěla, aby se opakovala stejná situace, jako s L'argasem. Jednou jí to bohatě stačilo.

"Počkej, za chvilku jsem tam!" zavolala na něj a rychle se začala oblékat. Rychlostí blesku se nasoukala zpátky do kombinézy a přejela rukou po zapínání. To se ihned, skoro bezestopy spojilo. Zůstala po něm jen tenká linka, která kopírovala její páteř. Mokré vlasy nechala tak jak jsou. Nechtěla, aby na ní musel Luk dlouho čekat, ať už potřeboval cokoli.

Lau'reth seděl na její posteli a zkoumavě na ní hleděl. Ray si hned všimla, že je to takřka stejný pohled, jak ten, kterým si jí měřil L'argas.

"Co se děje?" probrala ho ze zamyšlení a na tváři se jí objevil úsměv. To jak sebou trhl a provinile sklopil pohled, bylo k popukání. Xavij, se silou která přesahovala lidské chápání, se před ní cítí provinile. No není to roztomilé, zasmála se v duchu.

"Zanedlouho nás zase připojí. Bude to probíhat jako poprvé. Jen jsem se s tebou chtěl poradit, jak to bude ve hře probíhat. Budeme pokračovat ve vyšetřování, nebo to chceš pojmout jinak? Vzhledem k nastalé situaci by to bylo zcela pochopitelné," vysvětlil jí blondýn důvod své návštěvy.

"Nedělej ze mně malomocnou chudinku. Mám před sebou ještě dva roky života. To je víc než dost," ohradila se, protože se jí ani trochu nelíbilo, kam ta debata směřuje.