Zajatci pravdy

Kapitola CLXX

"Tak to bychom měli," oddechl si Lau'reth a usmál se na svou kamarádku. Záhy se společně vydali do nitra lodi. 

Ray netrpělivě pochodovala za svým přítlem. V hlavě se jí stále dokola točily ty samé otázky. Jak jsem na ni mohla zapomenout? To jsem tak sebestředná? Tohle přece Zentiové nedělají. Už se jim začínám podobat mnohem víc, než předtím. Jak jsem to jen mohla dopustit? přemítala dívka a i když si uvědomovala, že jí její Vůdce může nahlížet do myšlenek, neustále se k tomu vracela.

Lauee se najednou zastavil tak prudce, že do něj skoro narazila. "Myslím, že jsme tady," pronsel a malá Zentii se na něj podívala se strachem v očích.

"Neboj se, ona tě z ničeho vinit nebude. Stačí, když jí povíš, že vaše odloučení nebylo úmyslné a uvidíš, že všechno bude zase v pořádku," konejšil jí blonďatý elf a věnoval jí jeden ze svých vzácných úsměvů.

"Děkuju," špitla směrem k němu a sklopila svůj pohled k zemi. V její hlavě se totiž objevila další věc, která jí nedopřávala ani chvilku klidu. Konkrétně se jednalo o její nedokončený rozhovor s L'argasem.

"A mého bratra se neboj. Vyřešíte to a všechno bude jako dřív," dodal Lau'reth zrovna ve chvíli, kdy se před ní otevřely dveře. Ray se jen pousmála, ale její instinkt říkal něco úplně jiného. Ne, už nikdy nebude nic jako dřív.

S tím Ray'lith vstoupila do malého skromného pokoje s pohodlně vyhlížející postelí. V rohu se krčil kovový stolek a židle. Na zemi se povalovalo několik polštářů pro případy že by si obyvatel tohoto místa chtěl srovnat bolavá záda.

"Říkala jsem už několikrát, ať sem nikdo neleze! To jste mi nerozuměli dost jasně a mám vám to zopakovat znova," ozvalo se z koupelny a záhy elfka zaslechla i tiché kroky. "Nemám zájem o jakékoli návštěvy nebo kontroly. Pokud jste mě špatně slyšeli, měl by vám někdo propláchnout ty vaše špičaté uši!" rozčilovala se dívka, která zrovna vyšla ze dveří. Byla oblečená v lehkých, splývavých šatech a vlasy měla sepnuté vzadu na hlavě. Její jemné, elfské rysy byly doplněny hnědými, lehce zvlněnými vlasy, které jí vpředu rámovaly obličej a vzadu spadaly v dlouhých pramenech skoro až k pasu. Její zelené oči překvapeně hleděly na dívku, která teď stála před ní. Nyní byla ta vysoká ona. Nemusela už zvedat hlavu, aby své bělovlasé kamarádce viděla do očí. Cítila z ní přirozenou autoritu. Ten pocit jí byl dobře známý a ona prostě věděla, že se takhle nevidí poprvé. "Ray," zašeptala a vrhla se k ní.

"Kat," vydechla Rádkyně a sevřela kamarádku v pevném objetí. "Chyběla jsi mi," pronesla dívka a po chvíli od ní odstoupila. 

"Proč jsi nepřišla už dřív a co se vlastně stalo?" dožadovala se odpovědi hnědovláska. "Myslela jsem, že ti něco udělali," špitla Kat'rien.

"Měla jsem moc vyřizování. A neboj, nic mi neudělali. Jen to, co jsem si podle jejich zákona zasloužila," pronesla dívka a usadila se na jeden pohodlný polštářek. Novopečená Zentii se posadila hned naproti ní a čekala, co z její kamarádky vypadne.