Zajatci pravdy

Kapitola XV~

Ahojky tak jsem tu s novou kapitolou. Máte poměrně štěstí, jelikož přemluvit sousedovic wifi ke spolupráci bylo skoro nemožné. A ano Maleken, jsem na chalupě, jak jinak. No, doufám, že se vám kapitola bude líbit. Zatim čůs!!!

Zabijácký rozhovor

Večer se Luk s Raven ubytovali v relativně čistém hostinci a konečně si dali něco pořádného k jídlu. Po večeři skončili v prostě zařízeném pokoji a Luk už dávno nevěděl o světě. Její spánek se ale nějak nechtěl dostavit. Neklidně se převalovala se z boku na bok a přemýšlela o všech událostech, které se seběhly od připojení. Luk se dnes choval nanejvýš podivně. Nejen, že mě nechal několik hodin samotnou a naprosto bez dozoru. Dokonce mi pak ani nechtěl říct, kde byl a co vlastně celou tu dobu dělal ?! Potom si vzpomněla na xavijského vojáka Luka a jeho slova, která jí řekl těsně před tím, než jí připojili. (To já ti děkuji.) Až teď si to opravdu uvědomila. Je tady až nějak moc náhod. Proč se můj společník ve hře jmenuje úplně stejně jako jediný Xavij, se kterým jsem se bavila. Proč ve hře nejsou žádní admini, i když by tu být měli! Je to všechno nějaké divné. Nakonec vzdala marné pokusy o spánek. Vstala z postele a zvolna přecházela po pokoji. Nevěděla, co si o tom má myslet a to jí strašně štvalo. Pomalu došla k oknu. Na jasné noční obloze nebyl ani jediný mráček. Dokonalé počasí pro malý výlet.

Raven se rychle oblékla a mohla vyrazit. Město bylo tiché, nikde ani živáčka. Jen z některých obchodů pronikalo na ulici mihotavé světlo. Umělé postavy řízené systémem totiž nikdy nespí.

Vypadalo to všechno trochu strašidelně, ale bělovlásce se to zdálo docela příjemné. Milovala klid a ticho. Opuštěné hlavní ulice už jí začínaly nudit, tak zašla do jedné z postranních uliček. Byla tam docela příhodná, dřevěná bedna. Hbitě na ní vyskočila a odrazila se. Dlouhý skok jí vyšel a ona dopadla přímo na parapet protějšího domu. Patra v této čtvrti nebyla moc vysoká a zadní uličky byly dost úzké, takže za pomoci několika prasklin, parapetů a okapů byla za malou chvilku nahoře. Šikmé střechy sice byly pokryté břidlicovými taškami, ale opatrně běhat se po nich dalo. Nebylo tu moc hráčů, takže se ani nemusela bát, že by někoho mohla vzbudit. Nejvyšší budovou v téhle oblasti byla místní radnice. Její věž měřila minimálně dvacet metrů, takže pád by znamenal stoprocentní smrt, ale to jí mohlo být celkem jedno. Schopnost teleportace to jistila.

Když už byla Raven skoro u budovy, ke které měla namířeno, uslyšela  tlumené hlasy. Přikrčila se a aktivovala schopnost maskování. Pomalu se plížila k místu, odkud k ní doléhaly. Naklonila se přes okraj střechy, aby měla lepší výhled. Dole v ulici stály na dláždění z kočičích hlav dvě  tmavé postavy a o něčem si tiše, ale vzrušeně povídaly. Aby je zřetelně slyšela, potřebovala se dostat o něco blíž. Asi metr a půl pod ní ze stěny vyčuhoval trám. Pomalu spustila nohy ze střechy a opatrně si na něj stoupla. Svezla se do podřepu a pohlédla dolů. Pod ní stáli dva muži, alespoň si myslela že to jsou muži a hlasy tomu také napovídaly. Jinak to bylo v té tmě  těžké poznat. Hádali se a to dost zuřivě.

"Takhle to už dál dělat nemůžeme! Jestli nás nachytá nějakej admin, tak jsme v háji. Cheaty jsou jedna věc, ale zabíjení hráčů pro peníze to už je věc docla jiná! Pokud si myslíš, že s tebou příští rok někam půjdu, tak jsi na omylu!" vztekal se jeden z mužů. Vypadal rozrušeně a vystrašeně se rozhlížel kolem.

"Teď už nemůžeš couvnout Jamesi! Cheaty jsou v týhle hře rozsudek smrti, ale kdo ví, co se děje s hráči, když umřou. Jak můžeme vědět, že nám řekli pravdu. A admini? Ty tady přece nikdo nikdy neviděl!" oponoval mu druhý.

"A co když do hry místo několika hráčů dají adminy a skuteční lidé zůstanou venku ?! To tě asi nenapadlo co! Můžou nás odhalit prakticky kdykoli!" 

"To by pak ale znamenalo, že nemůžu věřit ani tobě. Jak to, že vždycky všechno víš a na všechno tak rychle přijdeš? Možná, že jsi admin právě ty. Takže potom asi nemá cenu riskovat odhalení že ne. A i kdyby, alespoň se trochu posunu ve hře. Sbohem Jamesi." Jak to dořekl, bodl mu dýku do břicha. Asi to měl v plánu už od začátku. James se bez hlesu skácel na zem, chvíli tam sebou ještě škubal a pak znehybněl. Vypadalo to, že dýka byla otrávená nějakým prudkým jedem. Bělovláska třeštila oči na tu scénu. Rukou si překryla ústa a snažila se ztišit svůj zrychlený dech. To, čeho byla svědkem jí zcela odzbrojilo. Vždycky si myslela, že mezi hráči je určitá rivalita. To bylo běžné. Dokonce i okrádání začátečníků a plané výhružky, ale tohle bylo něco úplně jiného. Tohle byla obyčejná vražda a ještě ke všemu v bezpečné oblasti! To by ani nemělo být možné!

"Hm. Takže ten elixír vážně funguje," zabručel onen muž s úsměškem. "Sbohem bezpečné oblasti!" zařval do noci a se smíchem odcházel do tmy. Jeho oběť se mezitím rozplynula a na místě zločinu zbylo jen prázdné dláždění . 

Raven ještě chvíli počkala na  místě. Kroky pomalu utichly a ona se přerývaně nadechla. Tohle na ní bylo trochu moc. Soustředila se na svůj pokoj v hostinci a teleportovala se přímo doprostřed. Trochu to asi neodhadla, protože tvrdě dopadla na podlahu. Tam se svalila a zůstala ležet. Bylo toho na ní za jeden den až příliš. Něco jiného je hrát hru s vědomím, že můžete kdykoli zemřít, ale zabíjet se mezi sebou? To nemělo logiku. I kdyby to byl admin, tak celou dobu tomu druhému pomáhal zabíjet hráče, alespoň podle toho, co z jejich rozhovoru pochopila.

Už ani v bezpečných oblastech se nedá nikomu věřit. Pokud by někdo s takovou mocí přišel na nějaký sněm nebo sraz, mohlo by to mít katastrofické následky. Chmurné myšlenky jí zcela pohltily, takže si ani nevšimla Luka. Stál za ní s hlavou nakloněnou na stranu a zkoumavě si jí prohlížel. Když si ho všimla, pěkně se lekla. 

Kde jsi byla? zeptal se podezřívavě.

Umíš mi číst myšlenky, tak proč se vlastně ptáš? odpověděla mu v myšlenkách. Záblesk nevole v jeho očích byl jasně patrný. Nesnášel, když mu na otázku odpovídala otázkou.

Nerad se někomu hrabu v hlavě. A ke všemu i tahle schopnost má své omezení. Mohu ti číst myšlenky, jen pokud si to sama přeješ, nebo mi to alespoň dovolíš, dodal potom jakoby mimochodem. Tak už to vyklop a nedělej drahoty.

Byla jsem se projít, když tě to tak moc zajímá. Nemohla jsem usnout a jen tak ležet v posteli mě prostě nebaví. Snažila se nedat najevo, jak moc jí nedávné události vyděsily. 

Ale no tak, Raven, na to abych poznal že mi lžeš, nepotřebuju žádné speciální schopnosti.

Já nelžu, jenom jsem venku viděla něco přinejmenším znepokojivého. Ale původně jsem se šla JENOM projít!

Bělovláska mu stručně převyprávěla svůj nedávný zážitek. Celou dobu jí upřeně sledoval a v očích se mu mísilo překvapení s nedůvěrou. I pro něj  bylo něco takového naprosto šokující. Ani jednomu z nich se to nezdálo moc pravděpodobné, ale Raven dobře věděla, co viděla. 

Ale to přece není možné. V bezpečnostních zónách se přece nedá zemřít! Systém má své hranice a omezení. Bezpečné oblasti prostě nikdo nemůže porušit! " Na tónu jeho hlasu  bylo znát, jak je rozčilený. Budu se muset přesvědčit osobně jak to je. A taky by mě docela zajímalo, co jsi říkala o těch cheatech. Protože to by byl celkem problém. Museli by se nějak dostat k vnitřnímu vstupu, ale k nim mají přístup jenom admini.

Co tím myslíš? zeptala se ho.

Ale nic, to teď stejně nevymyslíme. Promluvíme si o tom ráno, obešel jí a rychle si zalezl zpět na své místo. Raven bylo jasné, že když nebude chtít, tak z něj žádné odpovědi nedostane. Proto se i to ani nesnažila.

Jeho předchozí slova jí chvílemi nedávala moc smysl. On přece je uměle vytvořená existence, která má pomáhat hráčům ve hře. A ne mít rozsáhlé znalosti celého systému. Asi v tu chvíli si definitivně uvědomila, že s ním něco není v pořádku. Najednou si začala všímat dalších věcí, které dřív přehlížela. Došlo jí, že on zkrátka nemůže být jen pouhopouhá umělá inteligence.

Anika SaDiablo