Zajatci pravdy

Kapitola LXX~

Ahojky, nová kapitola je tu a s ní i jedna pasáž na kterou jsem se, no nemohu říci že těšila, ale rozhodně jsem se dost zapotila u jejího psaní. Jsem zvědavá co budete řikat na .... jednu neidentifikovatelnou osobu. Už vás nebudu zdržovat svými kecy. Hezky se bavte. 😁😂

Další! No to snad ne!

V tu chvíli se po sobě všichni podívali. Vyměňovali si nejisté pohledy, jako by snad ani jeden z nich nevěděl, jak jí to říct. A přesně v tu chvíli dívce došlo, že tady bude něco doopravdy hodně špatně.

"Luku, co se stalo?" ptala se ho černovláska a snažila se z jeho obličeje vyčíst cokoli. Stačil by jen nepatrný náznak. "Tohle je fakt divný," postěžovala si a opět se pokusila zvednout, tentokrát už úspěšně.

"Víš, nikdo z nás nemá nejmenší tušení, jak se to mohlo stát, ale tvá DNA se začala rozpadat. Zatím to není rychlé, ale tímhle tempem ti zbývají tak dva roky života. Komora to sice trochu zpomalí, ale ani T'nerth neví, co se s tebou děje. Jeho schopnost léčení na tebe prostě nezabírá," řekl L'argas. Po celou dobu svého proslovu se snažil udržet si klidný výraz. Nepovedlo se mu to tak dobře, jak si představoval. Na jeho zevnějšku se to skoro neprojevilo, ale jeho modré oči postrádaly svou charakteristickou jiskru. Potměšilost, která pro něj byla typická se kamsi vytratila. Alespoň pro tuto chvíli vypadal, jako by se o ní doopravdy bál.

"Jak jako rozpadá?!" zalapala po dechu Ray a vytřeštila na něj oči. Dělá si ze mě legraci. Musí! Jak bych mohla přežít dva roky, kdyby se mi už teď začala rozpadat DNA. V její hlavě se střetávala jedna myšlenka s druhou. Vzájemně do sebe narážely a následně se odrazily zcela opačným směrem.

"My nevíme, Raven. Je to, jako zabloudit do neprobádaných vod. V historii naší rasy se o ničem takovém nenašla byť jen jediná zmínka. Jak už řekl L'argas. Dokonce ani já s tím nemohu nic udělat. Mé schopnosti na to prostě nestačí," povzdechl si mladší z bratrů a soucitně si lidskou dívku změřil.

"Nechápu to. Proč se tohle děje?" Nevěřícně zakroutila hlavou a zkusila pohledem vyhledat svého dosavadního ochránce. Ten jen provinile sklopil pohled a raději se vyhnul jakémukoli očnímu kontaktu s ní. Ray na chvíli strnula a snažila se pochopit, co se děje. Udělala jsem snad něco špatně? Kde je chyba? ptala se sama sebe. Na nic však nepřišla.

"Hlavní je, aby ses teď vůbec nenamáhala a nechala mě dělat svou práci," zarazil jí T'nerth když viděl, jak se pokouší spustit nohy z postele. L'argas k ní pohotově přiskočil a vrhl na ní káravý pohled.

"Dobře, tak rychle změníme téma. Musím si to nechat projít hlavou," vzdala nakonec své snahy dívka a opět si lehla na postel. Tíživé ticho bylo přerušováno jen plynulými nádechy všech osob v místnosti. Raven s překvapením zjistila, že Xavijové dýchají mnohem pomaleji než lidé. Asi budou mít menší spotřebu kyslíku, pomyslela si a stále je sledovala. V tu chvíli jí něco napadlo.

"Jak dlouho jsem byla vlastně mimo?" promluvila zničehonic a hodila tázavý kukuč po Lukovi. Ten se jí tentokrát nebál postavit a hleděl přímo na ní. "Jen několik málo hodin. Odpojení od Truh je pro člověka mnohem náročnější, než připojení," vysvětlil jí.

"Už mě začíná iritovat, jak jsem pořád mimo veškeré důležité dění," posteskla si černovláska a nasupeným pohledem si změřila všechny ostatní v místnosti.

"My nemůžeme za to, že jsi tak hyperaktivní. To je jen tvůj vlastní problém. Teď to budeš muset chvíli vydržet. T'nerth ti udělá několik testů, ukáže ti výsledky a když budou dobré, zkusíme se zítra vrátit do hry. Tedy, pokud vše půjdr podle plánu," zamyslel se Luk a trochu se pousmál.