Zajatci pravdy

Kapitola CLXI

 "Tak tos přehnala děvenko," ozval se známý, zlověstný šepot hned vedle jejího ucha.

"Tak mě potrestej, to ti přece jde nejlíp," odtušila chladně, aniž by mu věnovala pozornost a zahleděla se na královnu. Po její pravici už byl jenom L'argas, který na svou učednici vyjeveně zíral. Hned za ní totiž stál jeho bratr a evidentně si myslel, že jí vyděsí. Nebo alespoň doufal, že se mu podřídí. Ani jedno z toho se ovšem nestalo. "Copak ? Nechápeš, jak je možné že jsem vůbec otevřela pusu?" uchechtla se dívka a otočila hlavu tak, aby na něj viděla. Jeho naštvaný výraz byl nyní mnohem zamračenější a rozzuřenější.

"Jak si něco takového vůbec můžeš dovolit?" prskal vrchní generál a jeho obličej se ještě víc přiblížil k dívčině tváři. "Jsme z královské rodiny, ty nás musíš poslechnout!" zařval na ní a Ray sebou sice trochu cukla, ale nijak jinak nezareagovala. Ten rozhovor, který před nedávnem vedla se svou rodinou jí totiž přinesl mnohem víc, než jen příjemný pocit. Části jejích vzpomínek a znalostí se totiž znovu objevily a zapadly na svè místo.

"Nemusím," protáhla a zahleděla se na celé osazenstvo trůnního sálu. Všichni šokovaně zalapali po dechu až na jedinou osobu. Na královnu.

"Chápu," pronesla a zvedla se ze svého trůnu.

"To jsem ráda. Mohla bych vás tedy poprosit, zda byste mě neodvedli zpět do mé cely? Byla celkem útulná a rozhodně to tam bylo mnohem zajímavější než tady," řekla Ray a provokativně povytáhla obočí. Čekala, co ten temperamentní elfík vedle ní udělá.

Ge'els zbrunátněl v obličeji a zatnul pěsti. Snažil seovládnout, aby se na ní rovnou teď a tady nevrhl. Jeho pohled vypadal, jako by jí měl vyvrtat díru do hlavy a Ray'lith se velmi držela, aby se nad tím neušklíbla. Zničehonic se však blondýn pohnul. Ray bylo ihned jasné, že právě použil svou schopnost pro zpomalení času. Jinak by se před ní tak rychle nedostal. Určitě bych si ho všimla, napadlo jí, když se objevil přímo před ní a hribě jí popadl za lem vesty. Prudce s ní škubl a donutil tak dívku, aby klopýtla směrem k němu. Hned jí však poodstoupil z cesty a prudce jí chňapl za paži. Opět s ní trhl a bělovláska už tentokrát rovnováhu neudržela. Bylo to hlavně kvůli tomu, že jí nejstarší princ nastavil nohu. Sakra, kdybych neměla svázané ruce, nikdy bych se u tak nerozplácla, pomyslela si, když tvrdě dopadla na zem. Rychle zvedla hlavu a podívala se před sebe. Spatřila jen něčí nohy, jak kráčí směrem k ní. V tu chvíli ji někdo vytáhl do kleku a násilím  přidržel b této pozici. I když sebou dívka několikrát silně škubla, nebylo jí to nic platné. Sevření jejího věznitele bylo ocelové a ona se z něj ne a ne vyvléknout.

"Předpokládám správně, že nás nemusíš poslouchat, jelikož jsi Zentij? Nebo je to snad kvůli něčemu jinému Ge'elsi?" pronesla posměšně královna a natáhla ke svému nejstaršímu synovi ruku. Ten sice svíral Ray'lith, ale i tak jí pohodlně stihl podat dýku, kterou si vytáhl zpoza opasku. Ray už nezaregistrovala jeho krutý úšklebek, ale byla si stoprocentně jistá, že si ho nedokázal odpustit.

"Krásná alabastrová kůže. Slyšela jsem, že se pod ní skrývá něco přinejmenším zajímavého," protáhla líně královna a pohrávala si s ostrou zbraní v ruce. Hned nato se prudce naklonila k dívce a na odkrytém levém rameni jí udělala hluboký šrám. Z rány se ihned vyřinula její modrá krev a Ray jen pevně stiskla čelisti. Snažila se, aby na ní nebylo vidět, jak ji to bolelo. Všechno se jí ale zakrýt nepodařilo. Sice jen na vteřinu, ale přece, se naštvaná a bolestná grimasa mihla přes její obličej a dívka na vládkyni rozzuřeně hleděla nenávistně přivřenýma očima.

"Nezmínil ses L'argasi, že tvá učednice skrývá něco tak cenného," mlaskla královna a podívala se na své syna, který to celé pozoroval s nečitelným výrazem ve tváři.