Zajatci pravdy

Kapitola XCII~

Ahoj. Je tu nový díl a s ním i trocha akce. Snad se vám to bude líbit. Nejsem si jistá, jak to bude dějově, ale tyhle dva díly za to doopravdy stojí. Teda doufám v to.

O měsíc později (začátek prosince)

Raven slyšíme se? ozval se dívce v hlavě známý hlas. Bělovláska, schovaná v koruně stromu, sebou polekaně trhla a rozhlédla se kolem sebe.

Jo slyším tě. Jak to u vás vypadá? zeptala se a znovu stočila svůj pohled k cestě, kterou už několik hodin bedlivě pozorovala.

Nic. Co ty? ptal se L'argas.

To samé, potvrdila Xavijovi jeho doměnku. Kde vlastně jsi? vyslala k němu svou myšlenku a doufala, že jí odpoví.

Zakrákání, které se ozvalo odněkud zprava jí trochu vylekalo. No to jsi mi pomohl, povzdechla si dívka v duchu a podívala se tím směrem.

Hlavně dávej pozor. Nesmí nám za žádnou cenu proklouznout, varoval jí další hlas.

Já nejsem hluchá Luku. Jedno kázání od tvého bratra mi úplně stačilo, ohradila se Raven. Zamračila se na cestu, kterou hlídala a opatrně si poposedla, aby našla o něco pohodlnější polohu. Snažila se vydávat co nejmíň zvuků, aby svou oběť, případně oběti, náhodou nevyplašila.

Jak jako kázání? Jestli chceš slyšet kázání, tak to sis měla říct dřív. Klidně bych ti ho předvedl se všemi náležitostmi, ušklíbal se L'argas. Raven už měla před očima ten jeho arogantní výraz, který by se mu jisto jistě objevil na tváři.

Ale no tak! Fuj! Takhle přece nevypadám! A teď se koukej soustředit! zazněl jí v hlavě hlas toho, na něhož právě myslela.

"No jo furt," zamrmlala dívka tentokrát už nahlas.

Opět očima přelétla po cestě nad kterou seděla. Rozhodně to nevypadalo, že by se tudy měli za chvíli prohnat ti, kterým už tak dlouho šlapali na paty. Ptáčci zpívali, dokonce ani vítr nezafoukal a slunce svítilo, jak se na poledne sluší a patří. Najednou se přímo nad ní ozvalo varovné zakrákání.

To jsi se musel jít přesvědčit, že doopravdy dávám pozor, nebo to bylo jen tak z nudy? zeptala se dívka, když spatřila bílého havrana, který se jí prohnal nad hlavou. A když už jsme u toho, neměl by hlídkovat spíš L'argas? Jelikož má černou barvu, nebude to tak nápadné. Víš, oni bílí havrani zase nejsou tak moc obvyklí. Nic proti tobě, ale je to tak.

S tím musím jen souhlasit. Tak nelelkuj a poleť se se mnou vystřídat bráško. Moje nudné místečko už na tebe čeká, smál se hlas černovlasého Xavije.

Ty už taky pro jednou sklapni a nech mě žít. Kdybys do všeho nestrkal ten svůj dlouhý nos, bylo by všechno mnohem jednodušší, zavrčel Luk. Sice to bylo jen v myšlenkách, ale i tak to znělo dost naštvaně.

Mohli byste se oba konečně uklidnit?! Máme tu práci, pokud si toho ani jeden z vás nevšiml, hubovala je podrážděně Raven. Od té doby už byl klid, tedy alespoň relativní.

O několik minut později se ozval L'argas, který celou dobu kroužil ve své havraní podobě vysoko nad vrcholky stromů. Něco jsem zahlédl. Možná to nejsou oni, ale pohybuje se to směrem k nám, upozornil je hlas jejich velitele.

Dobře, zatím bychom měli držet pozice. Nechceme přece vzbudit podezření, navrhl Luk a zprava se ozvalo souhlasné zakrákání.

Prozatím vyhlašuji ticho. Čekejte na signál, rozkázal generál a všechen dosavadní hovor utichl.