Zajatci pravdy

Kapitola XXIV~

Ahooooj! Tak jsem tu s další kapčou. Doufám, že se bud líbit. Upozorňuju že mám tak trochu psací blok, takže... No radši se na to podívejte sami... . Doufám, že to nebude tak hrozné, jak to na první pohled vypadalo.

Stíny beznaděje

Promiň Raven. Už jsem tu hloupost udělala, ale jsem na to hrdá a už to nehodlám měnit. Za svobodu!

Maleken stála s ostatními, kteří zůstali, před třemi hlavními lídry washingtonského odboje. Byla to pro ni úplně nová zkušenost a ona byla hrozně zvědavá, co se bude dít. Pořád ale nemohla vyhnat z hlavy tu zprávu, kterou nedávno objevila na svém vedlejším účtu. Mít na Serveru dva nezávislé účty se vyplatilo, už jen kvůli hrám. To ale nebyl její jediný důvod. Na tuhle adresu jí lidé psali jen v případě, že na ní ani na sebe nechtěli upoutat pozornost. Maleken se pro sebe usmála. Vybavila si totiž ďábelské zabezpečení, se kterým se před třemi lety tak strašně nadřela.

Pod zprávou sice byla podepsaná její kamarádka Raven, ale to přece nebylo možné. Ray Blacková byla už bezmála rok uzavřená ve Hře. Takže to celé nejdřív automaticky považovala za podvrh. Ale na druhou stranu v ní neustále hlodaly pochybnosti. Ten styl, kterým byl vzkaz napsaný, to byla přesně Raven. Ale to nebyl hlavní důvod. Na konci zprávy byla jako heslo napsaná její oblíbená nadávka, kterou používala jen ve skutečném světě. A Raven jako jediné řekla, jak se to správně píše. Takže mi opravdu musela napsat ona. Pořád sice nechápu, jak to dokázala, ale nejspíš se jí to nějak povedlo. U ní člověk nikdy neví. Pomyslela si. Vzápětí se však znovu zachmuřila. Protože nejhorší na tom všem bylo to, že už nemohla její přání splnit. V tu chvíli už totiž byla v odboji a nehodlala to vzdát. Hodnoty jejích nových druhů a odvaha s níž se vrhali do předem prohraných bitev, jí fascinovaly. A čím víc pronikala do hloubky jejich komunity, zjistila, že škody, které Xavijům působí, nejsou vůbec tak zanedbatelné, jak by se mohlo na první pohled zdát.

V tu chvíli ucítila, že do ní někdo lehce strčil. Chris, který stál vedle ní, si jí zkoumavě prohlížel. Maleken mu o zprávě od Raven samozřejmě řekla. Proto hned poznal, co se jí honí hlavou. Vzal jí jemně za ruku a lehce stiskl. Mal se na něj usmála a začala se zase plně věnovat tomu, co po nich jejich velitelé mohou chtít.

"Všichni si jistě dobře vzpomínáte na chvíli, kdy jste vstoupili do odboje. Přísahali jste, že nikdy nepromluvíte, ani kdyby vás vydírali, nebo mučili. A my jsme  na oplátku slíbili vám, že nikoho z vás zatím nebudeme do ničeho zatahovat. Bohužel se vyskytl menší problém," dokončil svou myšlenku Hunter. Potom pohybem ruky vyzval Leah (blondýnka, Chrisova matka), aby pokračovala. Podle toho, co jí Chris vyprávěl, se jeho matka velmi dobře vyznala v nových technologiích.

"Už několik let se neúspěšně snažíme nabourat do xavijských systémů. Sice jsou po technologické stránce mnohem vyspělejší než my, ale i oni konečně udělali chybu. Podle našich informací je Xavijů poměrně málo. Proto si vybrali několik tisíc lidských pomocníků, které naučili zacházet se svou technologií. Všichni tito lidé by raději zemřeli, než by něco vyzradili, jsou k nim naprosto loajální, až na jednoho. Z důvodů, které snad nemusím vysvětlovat, tu nebudu uvádět jeho totožnost. Důležité je jenom to, že tento náš informátor pro nás dokázal vytvořit kód, pomocí něhož bychom mohli na chvíli vyřadit xavijský obranný systém. Bude to fungovat jen na malou omezenou oblast, ale pokud se všechno správně načasuje, mohli bychom získat nějaké zbraně a hlavně informace. Ale teď k věci. Asi si všichni říkáte, co tu potom děláte vy. Zná někdo z vás odpověď?" zeptala se, jako by byli zpátky ve škole.