Zajatci pravdy

Kapitola CLXXXIII

Jejich překvapené výrazy se ještě prohloubily když zjistili, že kolem nich stojí nastoupené komando xavijských vojáků.

"Stalo se něco?" zeptá se klidně generál a rozhlédne se kolem m Pomalu a sebejistě se postaví. Potom k tomu pohybem ruky vyzve i svou učednici, která na celou tu maškarádu jen kulí oči. L'argas si jí k sobě přitáhne jako by to bylo zcela normální a dál hledí na vojáky. Někteří z nich vystrašeně ucouvnou a podívají se po  sobě. Skrz tmavé přilby jim není vidět do tváří, ale Ray si je stoprocentně jistá, že by v nich spatřila strach a nejistotu.

"Neustupujte," zazní nebezpečně klidný hlas ozývající se od vchodu.

"Bratře, tak opět se setkáváme. Máš snad nějaký problém s tím, co dělám?" Zeptal se generál naštvaně a pohlédl na svého nadřízeného.

"Byli jste ve virtuální realitě několik hodin, ale i přesto jsme vás v ní nedokázali najít ani tady probudit. Teď půjdeš se mnou bratře. Matka tě chce okamžitě vidět. Také by byla moc ráda, kdybys s sebou vzal i svou žačku. Moc ráda by si s ní o něčem pohovořila," zasmál se krutě Ge'els a zahleděl se do tváře svého sourozence. Jeho klid a jistota byly najednou pryč. Bylo to poprvé za
mnoho let, kdy ho dokázal  vyvést z míry tak, aby to dal najevo. To vědomí nejvyššího vůdce Xavijské armády potěšilo. Jeho arogantní škleb se ještě rozšířil.

"Pojď," rozkázal L'argas své učednici a vzal jí kolem pasu. Když procházel kolem velitele celé této akce, zamračil se na něj, jak nejvíc mohl a vyšel spolu s dívkou dveřmi na chodbu. Než se elfka stačila pořádně vzpamatovat z probuzení z virtuální reality, už jí její mistr pokládal na zem před velkým sálem.

Kdy mě sakra stihl zvednout a jak to, že jsem nic necítila. Vypadalo to, jako bych se ani nepohnula a zničeho nic jsem byla tady, přemýšlela Ray. Ovšem její tváře trochu zbledly. A sakra, posteskla si v duchu Ray, když se jí náhle zhoupl žaludek. Trochu se zakymácela a opřela se rukama o kolena. "Tos' mě nemohl alespoň
varovat," zaúpěla a snažila se přesvědčit svůj žaludek, aby poslední zbytky jeho obsahu neskončily na zemi.

"Promiň. Chtěl jsem jen utéct tomu pitomci. Zapomněl jsem na tvůj problém s tímto druhem cestování," omluvil se jí.

"No, na moc dlouho se ti to nepodařilo,ozval se za nimi známý, protivný hlas, ve kterém zaslechla výsměch.

"Ty mě nech na pokoji. Stále nechápu, proč ti všechno kolem Zentijů přijde tak podezřelé. To mě alespoň jednou nemůžeš nechat být!" vyjel na něj tmavovlasý elf a všichni společně čekali, až se k nim doplouží i strážci, kteří je měli provázet.

„Ale bráško, poslední dobou si to bereš nějak moc k srdci. Proč už to není jako za starých časů. Vzpomínáš si, co všechno jsme dělali? Společně jsme byli ti nejobávanější vojáci a nikdo nás nedokázal porazit. Mohli jsme udělat kdykoli cokoli a nikdo by nám za to nemohl nic říct. Naše právo rozkazovat bylo nezpochybnitelné. Chci, aby se ty aby vrátily. Takže, co si tak trochu zadovádět," zavrněl zlověstně a přešel blíž k Ray. Dívka se na něj jen vyděšeně podívala a couvla. Narazila při tom do hrudi svého Vůdce, který jí okamžitě ulkidil za sebe. Ochranářsky se před ní postavil a z hrdla se mu vydralo něco, co se velmi podobalo zavrčení. „Jí se ani nedotkneš!" Jeho zlostné zasyčení se neslo místností a hleděl do těch šedomodrých očí a zatnul pěsti, jako by se připravoval na boj.

„Vyměknul jsi bratříčku. Už nejsi tím, kým jsi býval a to se mi ani trochu nelíbí. No, ale co se dá dělat," pronesl naštvaně Ge'els, když zaslechl kroky svých lidí. „Však to z tebe matka dostane i kdyby ses bránil sebevíc.