Zajatci pravdy

Kapitola LXI~

Ahojky. Nova kapitola.je tu a s ní i nová zjištění naší pátrací skupiny. Podaří se jim objevit něco nového, nebo se to všechno je víc zamotá? No uvidíme. Snad se vám bude líbit.

Nemilé překvapení

"Už to zase začalo. Všichni jste v nebezpečí, jak hráči, tak admini," dramaticky se odmlčel, ale záhy zase pokračoval: "Opravdu máte mezi sebou vraha a ne jen jednoho."

"Jak to myslíš?" zalapala po dechu malá bělovláska a zděšeně se na Xavije podívala. V jejích zelenomodrých očích se odrážel strach a obavy. Ne však o sebe, ale o ostatní. O ty, kteří mají moc malou úroveň, protože o ně tu šlo především. To oni se nebudou moci bránit, až na ně přijde řada. Na ten jediný moment byla její tvář čitelná jako kniha. L'argas skoro viděl, jak se jí kolečka v hlavě otáčejí a skládají si dohromady hned několik možných scénářů. Jako by viděl sám sebe, když byl ještě mladý. Před tím vším, mnohem dřív, než se stala ta osudná událost. Ta, na kerou nikdy nezapomene. Rychle zatřepal hlavou a donutil se soustředit. Nemůže mě přece tak rozptylovat. To, že okouzlila mého bratra neznamená, že poplete hlavu i mně. Lidi jsou jen odpad. Kdyby se nikdy neobjevili, bylo by Zemi mnohem líp," připomněl si jeden z mnoha důvodů, proč lidskou rasu nenáviděl. A už tu byl zas ten starý L'argas. Egoistický, namyšlený, a hlavně, vědomý si své vlastní převahy. To bylo asi to nejdůležitější.

"Z jednoho vraha se nám jich stalo hned několik. Snad jsem se vyjádřil jasně ne?" ušklíbl se a zakroutil hlavou nad lidskou nechápavostí.

"Ach jo," povzdechla si Raven a protočila oči. "Snad je vám oběma jasné, jak jsem to myslela. Jen mi nedochází, z čeho usuzujete, že jich bylo víc. To je celé," zamručela a vyčítavě se podívala na Luka. Ten tam celou dobu jen stál, koukal a ani se jí nezastal.

"Zamysli se nad tím, jak je možné, že nějaký útok má tvar skoro dokonalého kruhu? Když k tomu připočítáš ten symbol stromu s obnaženými kořeny, dojde ti, co to všechno znamená a kdo to má na svědomí," ujal se slova Lau'reth.

"Takže vy dva si myslíte, že za tím vším stojí Odboj?" zeptala se skepticky bělovláska a její výraz dokazoval, jak nepravděpodobné to podle ní celé je.

"Ano, přesně tak. Je to naprosto logické. Bratr mi mou teorii potvrdil. Zhora měl dokonalý výhled a věř mi, opravdu to tak vypadalo. A pokud si dobře vzpomínám, tak Odboj se i v minulosti netajil svými útoky na lidské zaměstnance xavijské státní správy. Chtějí nás poškodit na tom nejzranitelnějším místě. Administrátoři jsou sice mnohonásobně silnější, ale je tu pravidlo, že nikdy nesmí zabít hráče. NIKDY. A právě proto jdou odbojáři po některých hráčích. Chtějí dostat adminy ze hry," dedukoval černovlasý.

"Dobře, tak si to tedy shrneme. Je možné, že za tím stojí odbojáři, ale proč by zabíjeli obyčejné hráče? Nestačilo by, zaměřit se na adminy? A jak by se sem sakra dostali?" nechápala Ray. Už dokonce začala přecházet po bývalém tábořišti tam a zpátky. Snažila se utřídit si myšlenky.

"Tak kupříkladu, tvá kamarádka. Ta byla také v odboji. Kdyby se toho jejich, v uvozovkách odporu, nezúčastnila, přišli bychom na ni mnohem později. Mohu tě uklidnit, stejně by tu jednou skončila. Má pro to předpoklady," zamyslel se a pak se jen nepříjemně ušklíbl. "Ale ten její přítel to je něco jiného. On je tu v podstatě za trest "

Raven se už nadechovala. Měla na jazyku dost neslušných výrazů, kterými by velmi ráda nazvala velitele xavijských jednotek, ale na to díky bohu nedošlo. Do jejich vzrušené konverzace zasáhl Luk  slovy: "Koukejte toho nechat! Oba dva! Chováte se jako malé, vzteklé děti. Máme tu práci, kterou by bylo dobré dokončit!" Houkl na ně. Vypadal pěkně naštvaně. A asi i byl. Raven se mu ani nemohla divit, při zpětném pohledu sama zkonstatovala, že se oba chovají přinejmenším dětinsky.