Zajatci pravdy

Kapitola CXVII~

Ahoj nový díl je tu. Sry, dneska nemam náladu na rozkecávání. Jsem trochu utahaná. Tak zatím.

"Tak a teď je to dokonalé," řekl a věnoval jí jeden takřka neznatelný úsměv. Poté se společně vydali do nitra lodi.

Kráčeli spolu chodbami, které byly pro Ray zcela neznámé. Elfka šla jeden krok za L'argasem. Byla si moc dobře vědoma toho, že je nikdo. Nebyl znám její rod ani jeho postavení, nedosáhla žádného úspěchu ani se nezasloužila o nic, co by nějakým způsobem ovlivnilo xavijský svět. Prostě se tu objevila. Neznalá prostředí, do něhož se dostala a zcela bez prostředků. Záleželo tedy pouze na vůli jejího okolí, jakým směrem se bude její LP život ubírat. Moc na jejích šancích nepřidávalo ani to, že jí Lor'ireth neměla zrovna v lásce.

"Co ten zachmuřený pohled. K tomu není důvod. Moje matka je, co se týče našeho druhu, relativně v pohodě. Pokud tedy nejsi nepřítel naší věci, nebo zentijský špeh. To už by byl problém," popíchl jí L'argas.

"Tos mě teda uklidnil," zamrmalala dívka a zabodla pohled hlouběji do země.

"Nemusíš se jí bát. Je přísná, ale když se snaží, dokáže být i milá. Pokud nemáš co skrývat, nebude s tebou mít problém," řekl L'argas a ohlédl se na svou společnici. Hned na to si povzdechl a trochu zpomalil. Ray si toho hned všimla a přizpůsobila se jeho tempu. "Chjo, že zrovna etiku budeš ovládat skoro dokonale, to bych nečekal," odfoukl nespokojeně a mávnutím ruky jí naznačil, aby trochu zrychlila.

Ray neprotestovala a zařadila se vedle něj. Chvíli šli mlčky, ale Xavij to dlouho nevydržel. Zdála se mu podivná ta změna, v jejím chvání. Nemyslel tu celkovou, to bylo zcela pochopitelné. Stala se z ní Návi. Nyní byla mnohem sebevědomější, její reflexy a vyhodnocovací schopnosti se zrychlily, ale celkově se chovala tak hrdě. Jako by si byla vědoma své síly. A možná, že i byla.

Ale v tom to není, pomyslel si L'argas. Tohle je něco úplně jiného. Ta nejistota, která je každým krokem od mých ubikací znatelnější se mi nelíbí. Bojím se, co by mohla být zač. Nemohla přece o ničem nevědět, rozjímal.

"Raven," vyslovil její staré jméno. Chtěl pokračovat, ale nebylo mu to dovoleno. Bělovlasá, ač věděla, že je to neslušné, mu skočila do řeči: "Nejsem Raven. Sice to znamená to samé, ale tohle jméno, ta dívka, to už nejsem já. Možná základ máme stejný, ale s ní už mě prosím nesrovnávej." Řekla to rozhodným hlasem a úkosem se na něj podívala.

"Jak si přeješ, ale pamatuj na to, že Lauee tě zná jen jako Raven," upozornil jí, když vcházeli do místnosti s teleporty.

"Já vím," řekla a dívala se před sebe. Ještě než se přiblížili natolik, aby je strážci teleportu slyšeli, vzal jí generál za rameno a donutil jí zastavit.

"Ray. Jen jsem tě chtěl varovat. Nepokoušej její trpělivost. Ona rozhodně není trpělivá. Snaž se před ní nic neskrývat. Řekni jí všechno, co víš," nabádal jí generál.

"Problém je v tom, že toho moc nevím. Znám jen základy, které se ke mě dostaly v podobě dědičných vzpomínek. Nic víc," povzdechla si a sklopila oči k zemi. L'argas nevěděl proč, ale zdálo se mu, že to nebylo jen z toho důvodu, že by se styděla za svou neznalost. Bylo v tom i něco jiného.

"Dobře. Teď dávej pozor. Až vejdeme do sálu, půjdeš normálně za mnou. Řekl bych, že tam bude i několik výše postavených důstojníků. Jedna praktická rada: Těch si nevšímej. Mají v hlavě piliny a za vším vidí nějakou past a nástrahu. Matka se tě bude vyptávat na proměnu a na věci před ní. Odpovídej pravdivě. Na každém pozná, když lže," varoval ji a opět se rychlým krokem vydal k teleportu. Ray šla poslušně za ním a sledovala, co udělá. Dva z ozbrojených Xavijů stojící u teleportu se na sebe významně podívali. Jejich pohledy se upřely a Ray'lith a ona trochu nevěděla, co si o tom má vlastně myslet. Považují mě za nebezpečnou, nebo jen hloubají nad tím, kdo bych mohla být, napadlo jí.