Kapitola LXIII~

2K 178 29
                                    

Zdaréc! Nová kapitola je tu a s ní i pár odpovědí na vaše otázky. Tak snad se vám to bude líbit. Já osobně mam teď menší autorský blok,tak snad se to brzy zlepší. Už se moc a moc těším na vaše komentáře. Zatím se mějte a užijte si kapitolu. Už jsem zase první ve sci-fi!!! Jste fakt boží! 😁😂

Chvíli to vypadalo, že k tomu nikdo nic neřekne, ale nakonec se jako jediný ozval Luk: "Tak a jsme zase na začátku."

Všichni tam jen tak stáli, když v tom Raven něco napadlo. "Možná to bude úplná blbost, ale co zkusit nějak vystopovat ten portál. Mělo by to snad jít," zamyslela se a hodila zkoumavý pohled na Luka, který se nyní zdál ještě zamračenější, než předtím.

"Jako teoreticky by se to mohlo povést. Ale co chceš udělat s ostatními? Drak a havran jsou ještě docela pochopitelní, ale elf ti lehko neprojde. Zvlášť, pokud ten vrah jde doopravdy po administrátorech a ne po hráčích, jak tvrdí tady můj bratr. Svou logiku by to sice mělo, ale i tak se mi to zdá krajně nepravděpodobné. Nic ve zlém bratře, ale tvoje teorie má hned několik mezer. To ale teď nemáme čas rozebírat. Portály se dají vysledovat jen určitou dobu poté, co byly vytvořeny. Běží nám čas a  máme hotovo už zoufale málo. Takže L'argasi, zkus se nějak zamaskovat, nebo něco na ten způsob a my abychom se pustili do práce," zavelel Luk. Kupodivu ho všichni bez protestů poslechli. L'argas sice vypadal, že bude mít nějaké námitky, ale když po něm Ray vrhla jeden ze svých ošklivých pohledů, jen se zašklebil a hleděl si svého.

"Tak to bychom měli," zaradoval se Lau'reth, když zjistil že mu jeho starší sourozenec nehodlá nijak připomínat jejich rozdílné postavení. "My bychom se měli pokusit znovu vyvolat ten portál. Způsob, jak ho vysledovat aniž by se aktivoval, neexistuje. Uděláme to následovně. Já, jelikož jsem admin, se na něj napojím. Budu to mít mnohem jednodušší. Ty mi budeš dodávat energii a zároveň dáš pozor na ty dva, aby se zatím vzájemně nezabili. Nějaké otázky?" zakončil svůj sálodlouhý monolog Lauee.

"Jen jedna," povzdechla Raven a naklonila se ke svému mimozemskému příteli blíž. Nechtěla aby to jeho sourozenec slyšel. "Za jak dlouho by tvůj milý bratr mohl odejít? Nechci nic řikat, ale v jeho přítomnosti si přijdu taková nesvá. Jako by mi mohl vidět až do žaludku," postěžovala si a nepatrně se ohlédla za sebe, jestli by tam právě zmíněného někde nezahlédla.

"Netuším. Může si tu dělat prakticky co se mu zachce. Zatím nám žádné problémy nedělá, což se docela divím, ale to teď není podstatné. Máme práci, kterou už bych docela rád dokončil. Já totiž nevím jak ty, ale já už jsem docela utahaný. Aby ne. Slunce se pomalu začíná sklánět k západu. Za chvíli bude večer. Naše práce je sice důležitá, ale odpočinek, spánek i jídlo jsou pro nás také poměrně důležité věci," odpověděl jí.

"Máš recht, alespoň že nemusíme každou chvíli běhat na záchod," oddychla si Raven ale hned na svou úvahu navázala: " Nedokážu si představit, že bych měla během plnění úkolů ještě zvládat tohle.

"Ono ani to jídlo tu k životu vlastně nepotřebujeme, ale když to vezmeš kolem a kolem, snídaně a večeře jsou dva velmi příjemné body celého dne. Tak proč toho nevyužít. Nemusí to všechno být jen o povinnostech. Ale to jsme nějak  odbočili. Jdeme na to ne!" povzbudil jí svým optimismem.

"Jasan," usmála se na něj a společně se postavili přesně na místo, kde byly nakresleny přenosové runy. Luk vzal Raven za ruce a oba ve stejný okamžik zavřeli oči. Chvíli tak setrvali, a každý se soustředil na svou úlohu. Raven myslela na svou magickou energii. Sice nechápala, proč jí k tomu  Luk potřebuje, když je administrátor​, ale raději se tím příliš nezaobírala. Ještě bych se dozvěděla něco, co ani nemusím vědět. Ne, děkuji pěkně. Mé minulé pátrání mi bohatě stačilo, pomyslela si a dál mu posílala sílu.

Zajatci pravdyWhere stories live. Discover now