Zajatci pravdy

Kapitola CLXXVI

Ahoj, nová kapitola je tu a já doufám, že se vám bude líbit. Všichni se těšíte na boj a já vám prozradím, že se ho konečně dočkáte. Pište komentáře. Jsem moc zvědavá, co na to budete řikat. Tak doufám, že si užíváte prázdnin stejně jako já. No, zatím se mějte.

"Fajn, ale teď a tady nebude. Zaplatíš za svou hnusnou zradu," řekla sebejistě Maleken a na malou chvilku se odmlčela. "Braň se," vyhrkla vteřinu před tím, než se na Ray vrhla.

Bělovláska se jí hned vyhnula, ale snažila se příliš od Maleken nevzdalovat. Stále si až moc dobře pamatovala na svoje prostřelené rameno, Málem jí to tenkrát zabilo. Rusovláska se od ní snažila vzdálit, ale Ray byla skoro vždycky o krok před ní. Nejspíš si vůbec neuvědomuje, jak dlouho se už známe, poznamenalo Reyino podvědomí.

Ray'lith soustřeď se. Potřebuješ jí naštvat, ne tu vést tvůj obvyklý vnitřní monolog, napomenul jí hlas v její hlavě.

L'argasi, co ty tu děláš? divila se dívka a snažila se přijít na to, odkud ji její mistr pozoruje. Tu se za ní ozvalo pobavené zakrákání a bělovláska ihned věděla, odkud vítr vane.

No co asi, dohlížím na tebe, abys neudělala zase nějakou volovinu, zasmál se tázaný a dál ze své větve se zaujetím sledoval souboj, odehrávající se nedaleko od něj. Bylo vidět, že Ray zatím nebojuje naplno, což se samozřejmě dalo říct i o její soupeřce. Jejich ladný tanec s meči a dýkami se dal považovat jen za lehkou předehru.

"Tak co teď uděláš? Zabiješ mě?" vysmívala se Maleken a jednou protočila svou jednoručí.

"Ne, copak bych ti dopřála, aby ses viděla se svým Chrisíkem? Leda tak ve snu děvče," zasmála se Ray. V duchu na sebe ale křičela, že tohle není správné. Její duše se tomu jednání instinktivně vzpírala.

"Ty!" zakřičela Mal a bez uvážení se rozběhla proti Ray. "Za tohle mi zaplatíš! Všichni podělaný emzáci zaplatěj za to, co nám udělali," křičela a její síla se rychle stupňovala. "Nenávidtim tě!"

"Jste malí a nanicovatí! Co jste kdy udělali dobrého. Dokážete jen křičet o pomoc, ale někdy je bouřka jen bouřka. Mocné hřmění se valí z dáli, ale déšť nikde," vysmívala se Ray a doufala, že svou kamarádku, pokud se za ně ještě mohly považovat, naštve a tím spustí její přeměnu. Až získá své vzpomínky, vše pochopí a ona se konečně rozhodne, za co stojí bojovat, uklidňovala se Ray stále znovu a znovu. Doufala jen, že se její kamarádka rozhodne správně. Věřila, že pozná, o co jí doopravdy jde a nebude věřit tomu, jak to vypadá na první pohled.

Ale co když ne? Co když mě bude mí za zrádkyni i potom, napadlo dívku. Pokračovala by nejspíš dál ve svém rozjímání, ale přímo před očima jí prosvištěla čepel meče její protivnice.

"Sakra," zaklela elfka a odskočila od rusovlasé bojovnice. Jakou osudnou chybu udělala jí došlo až ve chvíli, kdy se Maleken vydala opačným směrem než stála. Malá postava od ní uskočila a zahleděla se na ní s vítězným výrazem ve tváři. Jediným plynulým pohybem ze zad shodila velkou odstřelovací pušku. Jak se tohle sakra dostalo do fantasy, prolétlo bělovlasé bojovnici hlavou, ale hned se pro jistotu odkulila stranou. Prostranstvím se rolehl ohlušující výstřel, při němž měla Ray co dělat, aby si nemusela rukouama zacpávat uši. Pro její, nyní přecitlivělý, sluch to bylo horší, než škrábání nehtů o tabuli a to je co říct, jelikož tento zvuk nenáviděla snad nejvíc ze všeho.

"Myslela sis, že mě dostaneš viď. Ale teď už nemáš nejmenší šanci Raven. Jsem mnohem lepší než jsi byla a kdy budeš ty," vysmívala se jí její zelenooká sokyně.