Zajatci pravdy

Kapitola CXLI~

Ahojky, tak jsem tu s novým dílem a doufám, že se vám bude líbit. Snad mi alespoň někdo sdělí nějaký váš názor, či nějakou skromnou teorii. Já to už nebudu prodlužovat. Prozatím se s vámi loučím.

Její mozkové závity pracovaly a ukazovaly jí všechny možné reakce její kamarádky. Bála se této chvíle už několik hodin. Moc dobře si totiž uvědomovala, že tohle by vůbec nemuselo dopadnout dobře.

"Asi sis všimla, že jsem předtím byla tak trochu člověk," začala Ray opatrně a podívala se na dívku, sedící naproti ní, zkoumavým pohledem. Bála se, že jí nějak vyděsí, nebo že něco pokazí. Obě možnosti byly dost pravděpodobé, ale to si Ray'lith raději ani nepřipouštěla.

"Nekecej," pousmála se Kat a trochu nedůvěřivě se na ní zahleděla. Nechápala, proč jí to celé její kamarádka vykládá tak polopaticky. Nebyla úplně hloupá. Pokud to tedy je Raven, zašeptal někde uvnitř její hlavy nějaký její vnitřní hlásek. "Taky nechápu, proč u toho nemohl být i Sinac. Je na tom snad něco špatného, co by nemohl slyšet?" nechápala Kat a zvědavě bloudila očima po elfčině obličeji.

"Víš, asi se to bude zdát neuvěřitelné, ale moje rasa žije na této planetě už od období dinosaurů a tak nějak nejspíš může i za jejich vymření," řekla tiše bělovlasá, ale ihned pokračovala: "Po tom incidentu v druhohorách se elfové rozdělili na dvě samostatné skupiny. Jedna zůstala, což jsou Zentiové a druhá odletěla hledat jiný domov. Jak už ti asi došlo, ti druzí jsou Xavijové. Proč ti to tu ale vykládám. Hlavní je, že Zentiové byli velmi dlouhou dobu na Zemi neaktivní. Lidé, kteří nás svou zabedněností a naprostou lhostejností ke všemu živému doslova vypudili z naší původní planety se dostali i sem. Jejich technologie se ale vymkla kontrole a jejich vyspělá, technická civilizace zanikla. Zůstalo jen pár přeživších skupin, roztroušených na různých místech. Ti pak začali od nuly. Zentiové nezaznamenali jejich přílet, protože tou dobou byli, jak jen to říct, v hybernovaném stavu a všechno se tím pádem odehrálo zcela bez jejich účasti. Když pak opustili svá dočasná útočiště byli najednou ve zcela jiném světě, než jaký opouštěli. Ovšem hlavní je, že abychom se naučili žít mezi lidmi, vyvinuli naší nejlepší vědci látku, která se aplikuje dítěti krátce po narození. Mladý Zentij pak vypadá jako člověk, jeho energie se projevuje jako lidská, dokonce i jeho mozek přejde do něčeho, co se vzdáleně podobá úspornému režimu. Zkrátka jsme pak k nerozeznání od lidí. Naši rodiče podstoupí ten samý proces a přesunou se s námi do lidské společnosti, kde se naučíme žít mezi lidmi. Naše pravá podstata se projeví mezi osmnáctým a dvacátým rokem našeho lidského života. A to se stalo mě," ukončila Ray svůj sáhodlouhý monolog a zahleděla se na svou kamarádku, která vypadala dost vyvedená z míry.

"Tak dobře, ale pořád nechápu, proč mi to tu všechno říkáš. Spíš bych si myslela, že budeš lidmi opovrhovat," nechápala Kat a vstala od stolu.

"Já myslím, že víš. Musíš to cítit. Ten tlak a napětí, které se v tobě stupňuje každým dnem. Hodně často tě bolí hlava, že ano? Někdy možná zahlédneš nějaký barevný záblesk kolem svého těla, nebo kolem postavy Xavije, který vás přijde zkontrolovat. Nikdy se ti nestalo, že by ses otočila a hned v ten samý okamžik za tebou něco spadlo? Nevšimla sis podivných snů, kterých se nemůžeš zbavit? Neslyšíš někdy v hlavě hlasy, které si šeptají něco v tajném jazyce, který se s tebou učili tvoji rodiče, když jsi byla malá? Jak jste tomu říkali vy Daris, nebo snad Lorus? Názvů je mnoho, stačí si jen vybrat," napovídala jí Ray a pozorně se na Kat zahleděla, aby jí neunikl asi sebemenší náznak souhlasu v jejím chování.

Kat sebou polekaně škubla. Její dlouhé, rusé vlasy jí zavlály kolem hlavy, jak prudce se na Ray otočila a její vystrašený pohled se do ní zabodával, jako letící šíp. Ray vstala a přešla k ní troch blíž. Kat hned polekaně ucouvla. "Jak je tohle možné. Jak to všechno víš? Sleduješ mě? Jsou tady někde kamery, které nás špehují? Nechápu to. Co se stalo tenkrát, tam ve Hře. Bojovali jsme a už to vypadalo, že nás zabijí, ale zničeho nic jsme se přesunuli jinam. A to, jak jsi nás odpojila, to prostě vůbec nemělo být možné. Co přesně se tam stalo Ray?" ptala se a hlas se jí třásl.