Zajatci pravdy

Kapitola CXII~

Řekla jsm si, že bych vás nemusela tentokrát napínat tak dlouho. Jsem zvědavá, co na to řeknete, kolik z vás už na to přijde, a kdo mi bude chtít urvat hlavu 😁😂

A potom to zmizelo. Celá skupina se objevila na malém, zeleném prostranství. Všem bylo hned jasné, že se nacházejí tam, kde to všechno začalo. Ve Skrytém údolí.

Nikdo z nich nepromluvil. Nikdo totiž ještě nepochopil, čeho se to stali svědkem.

„Co se to tu skara stalo?" nechápal L'argas a zmateně se rozhlížel kolem.

„Nemám nejmenší tušení," zašeptal s námahou Luk pomalu se sbírající ze země.

„Pomozte mu, prosím," zašeptala Kat a pohlédla na svého přítele. Sinac byl bledý v obličeji a nevypadal vůbec dobře.

„Musíme k nějakém teleportu a potom do druhé větve. Tam je odhlašovací vstup nejblíž," rozhodl L'argas a pomohl na nohy svému bratovi.

„To nebude potřeba," zašeptala Raven sedící na zemi. V ten moment se přestala třást a pustila své spánky, na kterých měla několik rudých půlměsíčků. Bolest, kterou prožívala, musela být příšerná, ale teď byla najednou pryč. Rána na jejím rameni zmizela a to nebylo zdaleka všechno. Její oblečení se z bojové zbroje změnilo na bílou volnou tuniku a volnými kalhoty. Stála bosa v měkké zelené trávě a dívala se na své společníky. Několik předních bílých pramenů jejích vlasů bylo nyní spletených do copánků a měla je sepnuté vzadu a hlavě. Odhalovaly tak její elfské rysy.

„Co tím myslíš?" nechápal L'argas a zmateně se na ní podíval. Její vzhled ho přinejmenším překvapil, ale to teď nebylo důležité,

„Takhle," řekla dívka a natáhla ruku směrem k dvojici lidí. Ti v závanu větru zmizeli. Nebylo po nich ani stopy.

„Co jsi s nimi udělala?" vyhrkl překvapeně Luk a rozhlížel se nechápavě kolem sebe.

„Odpojila jsem je," pronesla prostě Raven, jako by to byla docela normální a běžná věc.

„Jak?" Nechápal pořád nic z toho co se dělo L'argas.

„Umírám. Raven Black umírá. Mé vědomí se rozletělo na kousky v tu samou chvíli, co zasáhli Sinaca a přeměna započala, když málem zabili Luka," povzdechla si Ray a zvedla hlavu. Podívala se na modrou oblohu nad sebou a smutně se usmála.

„Jaká přeměna? O čem to mluvíš?" začínal si už zoufat L'argas.

„Ty to přece víš. Znáš pravdu už od té doby, co jsi za mnou přivedl Mor'gretha," vysvětlila mu Ray a v xavijových očích se mihlo zděšení.

„Odpojím vás, dokud mohu a dokud mi ještě zbývá dost přebytečné energie. Bude to trvat o něco déle, protože jste složitější než lidé. Jakmile to začne, tak asi po minutě budete oba odpojeni," pronesla klidně dívka a zahleděla se na L'argase. „Už s tím nebudu moci nic udělat ani kdybych chtěla," varovala je.

„Chápu, udělej to," rozkázal L'argas a aby svým slovům dodal větší důraz, pokýval hlavou. Jeho černé vlasy mu zavířily kolem hlavy a Ray si uvědomila, že pokud vše dopadne špatně, bude jí doopravdy chybět.

Dívka ke svým přátelům natáhla obě ruce a zavřela oči. Její tělo začalo slabě zářit a obličej se jí zkroutil bolestí. Hned ale oči opět otevřela a podívala se naposled na své přátele.

„Je na čase, abychom se rozloučili. Pokud se už neuvidíme, tak jsem vám jen chtěla říct, že mi bylo ctí vás oba poznat," zašeptala a sklopila hlavu.