Zajatci pravdy

Kapitola XCVI~

Zdaaaaarec! Tak je tu další díl. Jestli ten wattpad zase spadne, tak si budu stěžovat! Taky vám poslední dobou tak blbne? Podle mě je to naprosto děsný. Nejde mi hlasovat pro kapitoly a někdy mi to ani neuloží změny v napsané kapitole. Jen tuhle jsem psala asi natřikrát! Dokonce ani historie revizí mi to neobnovila. No uvidíme. Kamarádka má ten samý problém, tak mě jen zajímalo, zda jsme jediné. No konec plkání. Užijte si díl a snad se vám bude líbit.

A teď to ukončíme, už mě nebaví stále se jen krotit, řekl Ge'els a vstoupil do černého víru, který je měl přenést k jejich cíli.

L'argas

Tak to si ze mě snad dělá legraci. To už ho dokáže vytočit i tahle chabá snaha o odpor? Neříkám, že to bylo něco jiného než trapný pokus a to hodně trapný, ale že by to bylo až tak hrozný? Obávám se, že mám psychicky labilního sourozence s velmi výbušnou povahou a nepříjemnou schopností mučit ostatní. Tak to je fakt super, láteřil L'argas když s Lukem následoval svého staršího bratra. Teleport jim opět znemožnil výhled na okolí, ale byla to jen chvilková záležitost.

"Gvälenáy!" (Nepřítel) zakřičel kdosi, když se objevili na druhé straně. Bílá kruhová místnost byla doopravdy obovská. Její průměr mohl být něco kolem třiceti metrů. Na stěnách byly připevněny dotykové obrazovky. Míhaly se na nich symboly tak rychle, že je nezkušený a nezasvěcený pozarovatel nebyl schopen rozluštit ani při znalosti Xavijské řeči.

Uprostřed byly soustředěné tenké xavisjé počítače, které spravovaly jedinou stázovou komoru. A právě před těmi stáli jejich nepřátelé.

Několik vojáků v různě šedých, tentokrát plátěných, uniformách stálo připravených v bojových postojích. Vypadali zkušeně. Jejich zbraně byly většinou určené k boji na krátkou vzdálenost.

Napočítal jsem jich pět, ale cítím jich tu minimálně osm, informoval své sourozence L'argas a zatočil mečem, který svíral v pravé ruce.

Dva budou schovaní za počítačem. Určitě tam dělají něco, co by se dalo považovat za zadní voj. A
potom je tu ten z komory. Řekl bych, že ho ještě nestačili odpojit. Ještě to není ani hodina. A vynucený tvrdý restart trvá vždycky minimálně padesát lidských minut, pokud se nemýlím, poslal jim myšlenku jejich nejstarší bratr.

Beru si toho s obouručí. S vašimi zbraněmi by to bylo jako jít s párátky proti křižníku, rýpl si Luk a vyběhl proti prvnímu protivníkovi. Zbylí dva Xavijové se po sobě překvapeně podívali a jen pokrčili rameny. Tohle chování pro Luka nebylo obvyklé. Nejmladší z nich nikdy nebyl bojechtivý. Nejspíš to chce mít rychle za sebou, pomyslel si L'argas a ihned ho následoval.

Trojici nepřekvapilo ani když se kolem jejich nepřátel vytvořily kopule barevné energie, kterými se je jejich nepřátelé snažili zadržet.

Tak se předveď Lau'rethe. Znič jim ten jejich hloupý štít. Jako malému ti to šlo z nás nejlépe, pobídl ho velitel mise.

Luk se jako jediný zastavil a napřáhl ruku před sebe. Z jeho dlaně vyšlehly zelené, rudé a bílé plameny, které štít nejen obalily, ale i v mžiku pohltili. Xavijští útočníci měli cestu volnou a mohli se vrhnout na svého nepřítele.

"Dreá!" (Útok) Zakřičel evidentně vůdce celé skupiny. Všichni se jako jeden muž zaměřili ne Ge'else.

To jsme mohli očekávat. Hned odhalili našeho velitele, zavrčel si pro sebe L'argas naštvaně a rychle kryl svému bratrovi záda. Sice byl někdy, víc než jen někdy, na zabití, ale stále to byl jeho bratr a on ho měl svým způsobem rád.