Zajatci pravdy

Kapitola L~

Ahój! Tak jsem to sem ještě stihla dát. Zrovna jsem se vrátila ze Signal festivalu. Vřele doporučuju. Ale to je jedno. Snad se vám minulá kapitola líbila. Odpovědi na své otázky? No jednou se možná něco dozvíte, ale jestli to bude v nejbližší době, tak to nezaručuju 😁😂 Komenty mě vždycky potěšía hrozně ráda na ně odpovídám. Chtěla bych vás jen upozornit na to, že budu přes víkend bez wifi, možná. Takže se k odpovědím a aktualizaci kapitoly dostanu až v neděli večer. To je ode mě zatím všecho.

Tajemství rodu

Oči měl zavřené a pravidelně oddechoval. Vypadalo to, že spí. Musel tu u mě sedět hodně dlouho, pomyslela si a pro sebe se usmála. Konečně byly všechny hádky zcela zapomenuty.

Zničehonic se s lehkým trhnutím probudil a upřel na ní své modré oči. Viděla v nic úlevu a radost, že je v pořádku. Trochu jí to překvapilo. Bělovláska si myslela, že na ní bude naštvaný. Ani by jí nepřekvapilo, kdyby jí už nepovažoval za člověka, hodného jeho důvěry. Hrabala se v tom, kdo je, tajně pátrala, obvinila ho a nakonec se jen dostala do problémů. A on jí z toho zase musel vytahovat.

"Konečně," oddechl si najednou a vyskočil na nohy. Ray se na něj překvapeně podívala a čekala, co udělá. Takovéhle chování pro něj bylo krajně neobvyklé. Něco se muselo stát, pomyslela si a na čele se jí objevila ustaraná vráska.

Než stihla rozvinout další myšlenku, Xavij udělal něco, čím jí vyrazil dech. Sehnul se k dívce a spontáně jí objal. Chvilku tam jen ztuhle seděla, ale hned se z toho šoku vzpamatovala. Váhavě zvedla ruce a jemně jeho objetí opětovala, jako by nevědela, jestli smí. Když neměl nic proti, opřela se mu hlavou o rameno a vdechla jeho osobitou vůni.

"Bál jsem se o tebe. Nevím, co bych dělal, kdyby se ti něco stalo," povzdechl si a zavřel oči, což samozřejmě nemohla vidět.

"Už jsem tady. Nic se mi nestalo," ujistila ho a raději se nezmiňovala to tom, co se jí přihodilo, když byla mimo. Nechtěla ho zbytečně děsit. Asi to byl stejně jen sen. Hlasy! Pf, už začínáš být paranoidní Blacková, vynadala si.

"Jak dlouho jsem byla mimo?" zeptala se jen tak mimochodem, jako by jí to bylo úplně jedno.

"Další tři dny," zašeptal tak tiše, že ho skoro neslyšela. Potom jí stiskl ještě pevněji, jako by se ujišťoval, že není jen jeho nehmotným snem.

"Další?" zajíkla se a trochu se odtáhla. Chtěla mu vidět do očí. Luk jen sklopil pohled, kývl hlavou a na několik vteřin se odmlčel. "Už před tím, jsi byla dost dlouho bez sebe. Abych byl úplně přesný tak, poprvé to bylo padesát dva hodin a nyní skoro sedmdesát dva," osvětlil jí celou situaci.

"No, tak to je teda​ síla," vypravila ze sebe, alespoň pár slov. "Jak​ se to mohlo stát. Chápu, že máš naprosto příšerného bratra, co se týče slušného chování, ale že by mě to sebralo až tak? To se mi nějak nezdá," nemohla si pomoct a upřela na něj svůj zelenomodrý pohled.

"Taky, že ne. Víš, radši by sis měla sednout," doporučil a jemně jí zatlačil na postel. Dívka se nebránila a poslušně se posadila.

Xavij od ní odstoupil a začal nervózně přecházet po pokoji s a tam. Vypadal, jako by těžko hledal slova, což u něj bylo krajně neobvyklé. A potom začal s vysvětlováním: "Víš naše rasa je od té tvojí zcela odlišná. Nepopírám, že vzhledově podobní si jsme, ale o to tu tolik nejde. Jde spíš o psychickou stránku. My jsme o něco, jak jen to říct, duševně vyspělejší. Xavijové mají určité mentální schopnosti, které vy popisujete nanejvýš v pohádkách a fantasy románech." Luk se na bělovlásku podíval a kontroloval, jestli ho stále pozorně poslouchá. Když zjistil, že je pořád při smyslech a upírá na něj svůj zvědavý pohled, mohl v klidu pokračovat: "Abych dokončil svoji předchozí myšlenku. Jelikož dokážeme používat přes devadesát procent​ své mozkové kapacity, tak máme určité výhody. Někteří ovládají telekinezi, jiní pokročilou telepatii. To není nic neobvyklého. Náš druh se většinou dorozumívá telepaticky, ale to teď není podstatné. To, co se ti tu celou dobu snažím vysvětlit je, že různé rodiny jsou schopny i něčeho mnohem většího. A můj bratr jednu z těchto schopností použil. Na tebe. Stále nechápu, jaký k tomu měl důvod, ale u něj nikdy nevíš. L'argas je jeden z mála, kteří mají ojedinělou dovednost. Nikdy dřív jsem nic takového neviděl. V naší rodině se dědí schopnost manipulace s časem. Je to ojedinělé a u nikoho jiného bys jí nenašla. Jelikož jsi ho již stihla trochu poznat, mohla bys dost dobře odhadnout, o co se jedná." Zkoumavě se podíval na dívku, která na něj ohromeně hleděla. Nebyla schopná jakékoli reakce, takže mu jen jediným pohybem ruky naznačila, aby pokračoval. Zajímalo jí, co z něj vypadne dál. Na druhou stranu se skoro bála si to představit.