Zajatci pravdy

Kapitola LI~

Ahoj, tak je tu nový díl a s ním i další mé autorské kecy. Komentáře u minulé kapčy byly naprosto dokonalé💚💛💜💙💙💙💙. Tentokrát se nebudu vykecávat moc dlouho. Zkrátka a dobře si užijte kapitolu.

Vládcové iluzí

"Já počkám venku," mrkl na ní, zavřel za sebou a taky vyklidil pozice.

Ok, tak se jde na věc, pomyslela si Raven a pohledem přelétla ke kovové pelesti postele. Přes ní byla přehozena její černá tunika a kalhoty. Kožené boty měla vyleštěné a stály na zemi u hromádky zbylého oblečení. Brnění s pláštěm leželo hned vedle. Meče stály pečlivě srovnané v rohu místnosti a dýky jakbysmet.

Když se Ray přestala usmívat nad Lukovou pečlivostí, začala se pomalu svlékat. Potom jí to došlo. Bělovláska trochu zrudla v obličeji a prohlédla si oblečení, které měla na sobě. Bílá velmi pohodlná košile a kalhoty ze stejného materiálu i barvy jí volně visela na těle. Evidentně to bylo oblečení a spaní, jinak si nemohla vysvětlit, na co by takovéhle příjemné a snadno poškoditelné kousky mohly sloužit. Kdo mě asi převlékal? Sna ne Luk! Proboha Blacková ty už radši nemysli, vynadala si, když se její obličej podobal barvou spíš rajčeti.

Rychle na sebe naházela všechny části svého úboru. Pevně si na záda upevnila meče, které se už staly její součástí, srovnala si všech deset dýk a k ruce si připravila nějaké ty elixíry. Kde je asi Re? Co asi dělá? Bojí se o nás? Kde to vlastně jsem? No to se asi brzo dozvím, pokud to tedy nebude zase tajné, poznamenala její uštěpačená část.

Ty radši mlč! okřikla jí a dál se věnovala úpravě svého zevnějšku. Když byla oblečená, zbývala už jen jediná věc, která potřebovala trochu doladit. Vlasy. Ty jí trčely do všech světových stran a na některých místech byly tak zacuchané, že je skoro nemohla rozčesat. Evidentně i na to Luk myslel, jelikož na stole našla ležet hřeben s jemně zdobenou rukojetí. Sice to nebyl žádný supermoderní kartáč. Fantasy je prostě fantasy.

"Tak jsem hotová," zavolala na Xavije, když už vypadala alespoň trochu přijatelně. Jediné, co trochu kazilo její umělecký dojem, byly kruhy pod očima. Nebylo to z nedostatku spánku, Ray měla spíš pocit, že o byl následek té L'argasovy schopnosti. Stejně úplně nepochopila, proč by kvůli jeho schopnostem měla upadat do jakéhosi šoku.

"No konečně! Ženám to vždycky tak strašně trvá," postěžoval si Luk a uculil se.

"Pf, zajímalo by mě, jak dlouho by to na mém místě trvalo tobě," zamumlala a chvilku si ho zamračeně měřila. Oba se na sebe jen upřeně dívali, když v tom začal Raven cukat koutek. Chvilku se sice přemáhala, ale nakonec se oba naplno rozesmáli.

"Náhodou, já jsem v tomto ohledu poměrně rychlý," ušklíbl se. "Už bychom asi měli vyrazit. Naše nepřítomnost by mohla být některým lidem divná. Už takhle budeme muset dost věcí vysvětlovat a vařit přitom z vody," povzdechl si. Potom se na ní s obavou podíval a zeptal se: "Doufám, že nás nehodláš prozradit?"

"Luku! Ty ve mě tedy nemáš moc velkou důvěru!" vyčetla mu. "Představ si, že bych to někomu řekla. Rozneslo by se to dál. Hráči by se hromadně začali svých společníků zbavovat a ti, co rozvíjí schopnosti založené na vzájemné spolupráci s nimi, by moli v bojích, které předtím zvládali jako nic, třeba i zemřít. Systém hry by se zhroutil a ta iluze svobody by byla vykoupena mnoha oběťmi. Zkráceně řečeno, ne nikomu to neřeknu," ukončila svůj dlouhý monolog.

"Uznávám, že to byla působivá řeč. Hlavně to o té iluzi a svobodě. Byl by z tebe dobrý voják," ozvalo se ode dveří. Raven ztuhla stejně jako její blonďatý přítel. Luk se pomalu otočil a podíval se, na koho se jeho svěřenkyně tak vystrašeně dívá. Sice mu to bylo už předem jasné, protože ho poznal po hlase, ale chtěl se přesvědčit, že se mu to jen nezdá.