Zajatci pravdy

Kapitola CXXXVII~

Ahojky tak je tu nový díl a já doufám, že se vám bude líbit. Odpovědi na zbývající a některé nezodpovězené otázky přidávat příště. Sry že to tak natahují, ale nemám poslední dobou moc času. Chtěla jsem vás jen upozornit, že následující víkend budu bez WiFi, takže vám nebudu moc odpovědět.

Také jsem si všimla, že minulá kapitola měla málo přečtení. Lidi, pokud vás ASK nezajímala, normální kapitola je pod ní. Tohle by vám nenavazovalo. Stalo se tam několik důležitých věcí. Je to jen pro info.

Užijte si díl a už se moc těším na vaše komentáře.

Ray se cítila naprosto mizerně. I když byla v bezvědomí, měla pocit, že jí bolí každičký sval v těle. Chvíli se vznášela v prosvětleném prostoru. Bílá barva byla všude a ona nedokázala rozeznat, kde má začátek a kde konec. Ale jedno věděla jistě. Zase se to děje jenom uvnitř její zfetované hlavy. Bolest sice pomalu odeznívala, ale ani tak se krajina kolem neměnila. Až po nějaké době se konečně začaly v jejím okolí objevovat tmavé flíčky. Jako první zaznamenala, že zády dopadla na něco tvrdého a rovného. Dost dobře to mohla být kovová podlaha, ale Ray si zatím netroufala nic udělat. Bolest konečně zcela odezněla ale dívka zatím nehodlala riskovat, že se vrátí.

Místo kolem ní začalo nabývat konkrétnějších obrysů a rozměrů. Konečně se všechno přestalo měnit a elfka zkonstatovala, že se opět nachází v té samé temné hale, jako posledně. Při té vzpomínce se trochu otřásla. Vzpomněla si na rudé oči Královského draka, který jí nenávistně probodával pohledem. Nevěděla, čím ho vlastně tak rozzlobila, ale v hloubi duše doufala, že s ním hned tak nebude mít co do činění.

"Ale jak je možné, že se Adrasiel spojil s někým jiným než s Ray'lith. To by přece nemělo jít! Mohlo by to znamenat jen jedinou věc, ale to přece nejde. Raven nemůže být mrtvá, to bychom přece cítili!" Vykládal nějaký Xavij drakovi, který seděl naproti němu.

"Taky mi to přišlo divné. Nevím proč, ale ta holka mi někoho strašně připomíná. Měl jsem z ní takové smíšené pocity," konstatoval drak a zahleděl se přímo na Ray'lith. "Ostatně můžeš se jí zeptat sám. Támhle leží," podotkl a nepřátelsky vycenil zuby.

"Sakra," zaklela dívka, ale její energie se obnovovala až příliš pomalu. Moc dobře věděla, že i kdyby se pokusila o útěk, nejspíš se jí to nepovede. Byla hrozně vysílená. Své Sio marně vyplýtvala na snahu přivolat si L'argase ve skutečném světe.

A teď mám dělat jako co? Moje duše se nachází na neznámém místě a z nějakého důvodu mě sem stále něco táhne. Vím, že je to kvůli Adrasielovi, ale nechápu proč. Kdyby jen moje znalosti nebyly tak omezené. Mohla bych alespoň odhadnout, co se to se mnou vlastně děje! A taky bych dokázala najít ostatní! nadávala si v duchu a byla si až moc dobře vědoma, že drak se svým pánem vyrazili pomalu směrem k ní. V ten moment si na něco vzpomněla. Sakra! Vždyť Katarina je venku ze Hry! Úplně jsem na ní a Sinaca v tom zmatku zapomněla!

Ale teď budu mít trochu jiné starosti, napomenula se v duchu a zahleděla se směrem k blížící se dvojici. Pomalu a opatrně se zvedla na loktech a zkusila se posadit. S menšími obtížemi se jí to povedlo. Sice se chvíli kymácela ze strany na stranu, ale nevypadalo to, že by se v následujících chvílích měla poroučet zpět k zemi.

To už byli černovlasý muž s rudookým drakem skoro u ní. Jeho černé šupiny odrážely světlo, které vydávaly, nyní již zapálené, modré lampy po obvodu místnosti. Už byli u ní.

"Kdo jsi?" uhodil hned na ní Zentij a zlostně na ní shlížel. Jeho drak výhružně zavrčel a přiblížil svou obrovitou hlavu k elfce.

"Jsem Ray'lit a nevidím důvod, proč byste do mě museli neustále rýt. Myslíte, že jsem se prosila o to, abych se tu stále objevovala? Ne, ale je to jediná možnost, jak se spojit s Adrasielem," řekla dívka a pokusila se postavit na nohy. Sice se jí zdálo, že se zanedlouho možná omdlí, ale zatím to ještě šlo.