Neuvěřitelnou rychlostí jsem se blížil k zemi. Měl jsem zavřené oči a čekal na svůj konec. Ten však nepřišel. Znovu při mě někdo stál a já jsem ucítil dvě ruce co mě drží kolem pasu. Už jsem nepadal.
Otevřel jsem své oči a spatřil Yoongiho. Pod jeho bílými vlasy jsem se objevil znepokojený výraz. "Co se stalo a kde je Taehyung?" Vychrlil ze sebe, kdy jsem se nějak chytil jeho koštěte.
Yoongi se rozhlížel po obloze, jestli ho někde neuvidí. Jenže nikde nebyl. Samotného mě to dost děsilo. Mraky na obloze se již rozestoupili a šlo vidět do velké dálky.
"Taehyungu..." řekl jsem jeho jméno a hlas se mi zlomil. "Kde jsi," to už jsem ale zašeptal a propukl v pláč, kterého si Yoongi hned všiml.
"Jungkooku poslouchej co se stalo." Snažil se udržet mojí pozornost, ale mě se před očima jen objevoval obrázek Taehyunga, jak se ode mě odtrhl.
"Padali jsme a ..." dál jsem už nic říct nedokázal. Periferně jsem viděl, jak všichni přestali hrát a všechny oči se upírali na mě.
"Najděte Taehyunga, spadl z koštěte." Yoongi zařval na celé hřiště. Z jeho hlasu bylo poznat, že také má na krajíčku, ale je moc hrdý, na to aby brečel. Zmijozelští studenti se rozletěli do všech světových strat ve snaze ho najít.
"Slyšeli jsem snad musíme najít Taehyunga." Řekl Jimin, když se nikdo z nebelvírských neměl k letu a všichni se jen dívali, jak Yoongimu brečím na rameni. On mu chce pomoc? Vím, že Jimin jak se teď víc baví s Yoongim má o dost lepší vztahy s ostatními členy z jiných kolejí.
Jednou jsem slyšel od Jina, že prý Hoseokovi pomohl přesadit mandragoru, protože byla příliš těžká a to i bez rozkazu profesorky. Nejspíše přece jen není tak zkažený jak se na první dojem zdál.
"Dostanu tě dolů, ano." Yoongi mi opatrně pohladil po rameni a mluvil na mě dost pomalu. Já jsem mezi vzlyky jen lehce přikývl a oba jsme se tedy snesli na trávník, který byl na hřišti.
Hned k nám přiběhli profesoři. "Co se stalo?" Naléhal ředitel Bang a já se neměl moc ke slovu,, nechtěl jsme si to připomínat, i když pohled na Taehyunga se mi zaryl do paměti a pořád se mi přehrává před očima.
"Letěli jsme pro zlatonku mezi mraky a objevilo se tam tornádo. Oba jsme spadli dolů." Dořekl jsem a znovu se rozbrečel.
"Yoongi," zaslechl jsme hluboký hlas volající na bělovlasého. K hřišti přilétal Felix nesoucí Taehyunga nebo spíše jeho bezvládné tělo.
Yoongi rychle vzlétnul a pomohl mu s ním. Přeci jen Taehyung také něco váží a bude jeho dopravení rychlejší.
Pomalu ho položili na zem. "Ještě dýchá." Konstatoval Felix a vzdálil se od Taehyunga, aby udělal prostor slečně Ponfreyové, která hned přiběhla a kontrolovala jeho stav.
"Přineste nosítka." Začala prohlížet jeho tělo, aby zjistila jak moc vážné to je. "Spadl z opravdu velké výšky. Minimálně čtyři žebra jsou zlomená. Ruka je také zlomená. Hlava naštěstí vypadá v pořádku, zřejmě spadl na záda."
Zatím sem stihli doběhnout s nosítky. "Opatrně ho přesuňte," na to co se tu dělo, jsem se jen nevěřícně díval. "Odneseme ho na ošetřovnu, tady toho moc nezmůžu." Oba chlapci přikývli, tedy Jin a Namjoon, kteří nesli jeho tělo do budovy.