Mischief managed ✔

Kapitola stá pátá - Oběti jsou někdy naši nejbližší

,,Volal jste mne, můj pane?" uklonil se Severus Snape svému pánovi, když vešel do opuštěné loděnice. Voldemort držel v ruce Bezovou hůlku s bedlivě si ji prohlížel.

,,Ano. Potřebuji s tebou mluvit o Bezové hůlce," přesunul svůj pohled na svého služebníka.

,,Můj pane?"

,,Bezová hůlka mi neslouží tak, jak by měla," pokračoval Voldemort.

,,Ale... předvedl jste s ní neobyčejná kouzla-"

,,Ne. Já jsem neobyčejný, ale tahle hůlka... zklamala mne. Není žádný rozdíl mezi touto hůlkou a mou předešlou. Žádný rozdíl," zopakoval Pán zla, zatímco Severus upíral svůj pohled na Naginiho v kouzelné kleci.

,,Dlouho jsem přemýšlel, Severusi... víš, proč jsem tě odvolal z bitvy?" Voldemort k černovlasému muži přistoupil blíž a jeho rudé hadí oči si našly ty jeho.

,,Ne, můj pane, ale dovolte mi se tam vrátit. Přivedu vám Pottera," vydechl Snape, aniž by tušil, že je právě Harry Potter odposlouchává a je schovaný pod svým neviditelným pláštěm.

,,Jsi jako Lucius. Nikdo nerozumí Potterovi tak jako já. On přijde sám. Nechci však mluvit o tom klukovi. Chci mluvit o tobě," zasyčel Temný pán.

Snape se stále snažil zachovat si svůj chladný a neutrální výraz.

,,Celý večer si pokládám tu samou otázku. Co se stane, Severusi, až se s tím klukem setkám?"

,,Nemůže být pochyb, že-"

,,Já ale pochyby mám. Proč obě hůlky, při pokusu zabít Harryho Pottera, selhaly?" zúžil rudé oči Voldemort.

Viděl, jak Snape na malý okamžik zaváhal. ,,Na to neznám odpověď, můj pane."

,,Neznáš?" Pán zla začal procházet kolem a Severus znovu upřel pohled na syčícího Naginiho. ,,Moje tisová hůlka dvakrát selhala. Luciusova hůlka se roztříštila. Tak jsem vyhledal třetí hůlku. Bezovou hůlku, a vynesl jsem ji z hrobu Albuse Brumbála. Měla by mi podle legendy sloužit."

Snape mlčel. Pochopil, že jeho čas nastal právě teď. Teď nastala ta doba, o které s Brumbálem několikrát diskutovali. On už skončil. Svá poslání vykonal a věděl, že touto válkou jeho život skončí. Byl s tím smířený, ale trápila ho jedna věc. Jak se to bez něj ale Potter dozví? Potřeboval jeho vzpomínky, aby pochopil důležité věci.

,,Proč hůlka odmítá být tím, čím by být měla? Měla by mi sloužit jako právoplatnému majiteli... Zřejmě jsem našel odpověď." Chvíli bylo ticho, bylo slyšet jen šplouchání vlnek. ,,Nejsem jejím skutečným pánem, viď, Severusi? Jsi chytrý. Bezová hůlka patří tomu, kdo zabil jejího předchozího majitele... Ty jsi zabil Albuse Brumbála, Severusi. Dokud jsi naživu, nemůže mi pořádně sloužit." Snape se nadechl, jako by se chystal ještě naposledy něco říct.

,,Byl jsi dobrý služebník, Severusi, a já lituji toho, co se musí stát."

,,Můj pane-" nestihl větu dokončit a syknul bolestí, když mu Pán zla jedním mávnutím podřízl hrdlo. Pak promluvil hadím jazykem na Naginiho, která'ý mu několikrát prokousl hrdlo.

Podlomila se mu kolena a dopadl na podlahu. Cítil nesnesitelnou bolest. Zrychleně dýchal a tiskl si dlaň k hrdlu. Během několika minut tu vykrvácí. Sotva postřehl, že se Pán zla s Naginim přemístili.

Zprudka dýchal a nevěděl, jestli se krvácení snažit zastavit nebo to nechat být. Věděl, že prožívá poslední okamžiky. Myslel na Lily a na Natashu.

Vtom se otevřely dveře a dovnitř vtrhl Potter. Severus k němu ztěžka otočil hlavu a černýma očima na něj pohlédl.

Harry si k němu kleknul a přiložil mu dlaň na ránu. Nevěděl, co má udělat, co má říct.

,,Vezmi si je," vydechl ztěžka Snape. Měl tím na mysli slzy, které mu tekly po tvářích. ,,Prosím." Hermiona svému kamarádovi okamžitě vtiskla do ruky lahvičku a Severus se snažil udržet si z posledních sil vědomí, než mu Potter slzy odebral.

,,Odnes je k myslánce," řekl mu, když pevně svíral lahvičku se slzami. Harry přikývl. ,,Podívej se na mě," zašeptal Severus a když pohlédl do těch jeho zelených očí, měl pocit, jako by před sebou viděl Lily. ,,Máš matčiny oči," vydechl.

Poslední myšlenky patřily jen jí. Té, kterou celý život tak vroucně miloval. Pak navždycky zavřel oči. Severus Snape neměl dobrý začátek. Neměl dobrý prostředek a ani dobrý konec.

•••

,,Zatraceně, Nymfadoro, co tady děláš?!" vykřikl popuzeně Edward, když s Remusem bojovali proti dvěma smrtijedům.

,,Co by? Přišla jsem na pomoc!" odpověděla mu a jednoho smrtijeda omráčila.

,,Měla jsi zůstat u Teddyho, je to nebezpečné, Doro!" rozčílil se Remus. Edward smrtijeda odzbrojil a ten se v podobě černého kouře přemístil pryč.

,,Ale, ale, ale, kdopak to tu je! Moje milovaná neteř!" rozesmála se šíleně Bellatrix. Vedle ní stál Antonin Dolohov.

,,Zmiz," sykla Nymfadora směrem k Edwardovi. ,,Zmiz, Edwarde! Běž pryč!"

,,Nemůžu-"

,,Vypadni!"

,,Neboj se, na toho taky dojde," zasyčela Bellatrix a vypálila na ni první kletbu. Remus si zatím měřil síly s Dolohovem.

Nymfadora měla pocit, že své tetě se nevyrovná, že její život během několika minut skončí. Myslela na Teddyho, na Remuse, na Edwarda, na svou matku i otce a rozhodla se, že se jen tak nevzdá.

•••

,,Mdloby na tebe!" vykřikla Natasha a strhla Ginny k zemi. Ani si neuvědomila, že je to ona, jednala naprosto instinktivně.

,,Díky," vydechla zrzka překvapeně a s její pomocí zase vstala. Na zlomek vteřiny se na sebe dívaly; pak se každá rozeběhla jiným směrem.

,,Ááá!" zaječela Natasha a rukama si kryla hlavu, když smrtící kletba roztříštila zeď za ní a kolem zavířil prach a na zem spadlo několik kamenů.

,,Ale, ale, Lestrangeová na straně dobra?" zachechtal se Avery. ,,To řekneme mamince!"

,,Nech ji na pokoji!" zařval Edward, který se tu zčistajasna objevil a mířil na smrtijeda hůlkou.

,,Jak dojemné," ušklíbl se Avery a odrazil Edovu kletbu, ,,je ti to ale k ničemu, chlapče. Rozluč se se životem. Avada kedavra!"

,,Néé!" vykřikla Natasha a snažila se před Eda skočit, ale bylo už pozdě. Zelený paprsek narazil do jeho hrudi, on se zapotácel, než naposledy pohlédl na Natashu a padl mrtvý k zemi.

Vůbec nevnímala Voldemortův hlas, který se rozléhal chodbami, přikazoval smrtijedům, aby se stáhli, aby se bradavičtí postarali o své raněné a aby Harry Potter přišel do hodiny do Zapovězeného lesa. Nic z toho nevnímala. Pouze objímala Edwardovo bezvládné tělo, zoufale vzlykala a hleděla do jeho vytřeštěných, čokoládových očí, které tak milovala. Milovala ho celého. A on byl navždycky pryč jenom proto, že se za ni obětoval.

•••

Smrtijedi společně s Pánem zla čekali v lese, zda Harry Potter přijde. A když se zdálo, že se tu zkrátka neobjeví, zaslechli šelest mezi stromy a v následné chvíli na mýtinu vešel Chlapec, který přežil, a který šel právě teď zemřít.

•••

Hmmm... no... někteří mě asi teď zabije😃(miluju ty vaše komentáře s výhružkami smrtí)
No já jsem dnes dodělala korekce, takže jsem úplně happy😃(podle rozvrhu jsem je měla mít hotové až 31., jenže já jsem prostě magor, však mě znáte😂)
Asi se divíte, proč je kapitola dnes. Od zítřka až do pondělí/úterý budu pryč a nehodlám spoléhat na data, vždycky mě vypečou😂 takže jsem tak moc hodná a zveřejnila jsem kapitolu dřív (zítra samozřejmě taky bude, za neděli)
Budu moc ráda za komenty!♥
-Milka♥