Mischief managed ✔

Kapitola devadesátá třetí - Snapeův rozhovor s Brumbálem

,,Skutečně by mě zajímalo, na čí straně Rodolphus Lestrange je," podotkl zamyšleně Brumbál, když se se Severusem procházel po školních pozemcích. Ten mu vylíčil všechno, co se dozvěděl od Natashy - tedy, všechno, co nějak souviselo s Dracem.

,,Na straně Temného pána," odpověděl mu jistě Severus, ,,pouze se bojí o svou dceru-"

,,A i takové maličkosti nám mohou změnit pohled na velká rozhodnutí," usmál se Brumbál a zadíval se na stříbrný měsíc zářící na obloze. ,,Máte nějaké zprávy o plánech našeho malého zmijozelského přítele?"

,,Nemám, jak jsem říkal, mně se Draco odmítá s čímkoliv svěřit," odvětil poněkud odměřeně Severus, ,,svěřuje se pouze Natashe, ke které zřejmě cítí něco víc než přátelství. Ovšem ani ta ale neví nic nového."

,,Komu stará láska mysl zmůže, tomu jedině nová láska pomůže," řediteli zajiskřily oči a Snape se zatvářil zmateně. Nejdříve mluví o tom, jak Draco postupuje v plánech na zabití Brumbála, a teď pro změnu mluví o lásce?

,,Co vůbec s Potterem děláte všechny ty večery, které spolu trávíte?" zamračil se Severus.

,,Doufám, že mu nechcete dát další školní trest, Severusi," usmál se Brumbál.

,,Je stejný jako jeho otec."

,,Vzhledově ano, ovšem povahu má spíše po matce. Trávím s Harrym čas, protože mu musím předat důležité informace a probrat s ním mnoho věcí, než bude příliš pozdě," odvětil nakonec Brumbál a ve světle měsíce vypadala jeho vrásčitá tvář unaveněji než obvykle.

,,Informace," zopakoval po něm Snape, ,,věříte jemu, a mně ne."

,,To není otázka důvěry, Severusi," zavrtěl hlavou netrpělivě Brumbál. ,,Můj čas se krátí a já tomu chlapci musím předat tolik informací, kolik jen budu moct, aby mohl vykonat to, co je třeba."

,,A proč je nesvěříte i mně?" chtěl vědět Severus.

,,Čím méně lidí o tom bude vědět, tím lépe, zvlášť když jste tak blízko lordu Voldemortovi-"

,,To dělám na váš rozkaz!" zavrčel podrážděně Snape.

,,A děláte to mimořádně dobře. Nemyslete si, že nevím, jakému nebezpečí jste vystavován, Severusi. Předávat Voldemortovi to, co se jeví jako cenné informace, zatímco mu odpíráme ty základní. Je to úkol, který bych nesvěřil nikomu jinému než vám."

,,Místo toho je svěřujete Potterovi, který je další podprůměrný student, nezvládá nitrobranu a přitom má přímé spojení s myslí Temného pána!" mračil se zase Snape.

,,Voldemort se toho spojení bojí," namítl Brumbál, ,,jsem si jist, že ještě doteď má v živé paměti, jak moc trpěl, když s Harrym doopravdy sdílel svou mysl. Byla to taková bolest, jakou dosud nezakusil. Jsem si jist, že tohoto spojení znovu nevyužije. Ne tímto způsobem."

,,Nerozumím. Co tím chcete říct, Brumbále?"

,,Duše lorda Voldemorta je tak poškozená, že nedokáže snést dotyk s tou Harryho."

,,Duše? Měl jsem vzato, že jsme mluvili o jejich myslích," poznamenal jedovatě Snape a Brumbál si povzdechl.

,,V jejich případě jsou duše a mysl jedno a to samé. A teď..." Brumbál se ostražitě rozhlédl kolem, jako kdyby se chtěl ujistit, že tu skutečně nikdo poblíž není a neodposlouchává. Přesto ztlumil hlas, aby ho mohl slyšet jen Snape. ,,Poté, co mne zabijete, Severusi-"

,,Odmítáte mi cokoliv říct, a toto ode mě považujete za samozřejmost!" zavrčel Snape. ,,Možná jsem si to rozmyslel!"

,,Dal jste mi své slovo, Severusi," namítl Brumbál rázně, ,,přijďte tedy dnes večer v jedenáct hodin do mé kanceláře a nebudete si moci stěžovat, že ve vás nemám důvěru."

•••

,,Á, Severusi!" usmál se Brumbál, když přesně v jedenáct večeř přišel do ředitelny Snape. ,,Posaďte se."

,,Chtěl jste se mnou mluvit," řekl Severus a posadil se do křesla. Brumbál vstal ze židle a začal pochodovat sem a tam. Vypadal při tom zamyšleně.

,,Ano," přikývl, ,,jsou ovšem věci, které vám teď ještě neprozradím. Řeknu vám jen to, co bude nutné."

,,Dobrá. Tak o co jde?"

,,Jak jsem vám již říkal venku, trávím s Harrym čas, abych mu přidal důležité informace. Ovšem o některých ještě netuší. Harry se to nesmí dozvědět, alespoň do okamžiku, kdy to bude opravdu nezbytné. Musí být připravený. Jak jinak by mohl mít sílu udělat to, co se musí stát?"

,,Ale co musí udělat?" chtěl vědět Snape.

,,To je pouze mezi Harrym a mnou," zavrtěl hlavou ředitel, ,,teď však poslouchejte, Severusi. Přijde čas - po mé smrti - nepřerušujte mě! Přijde čas, kdy to bude vypadat, že se Voldemort bojí o život svého hada."

,,O Naginiho?" podivil se Snape a lehce se zamračil. Proč by se měl Temný pán bát o život svého hada? Nic mu přece nehrozí.

,,Ano. Pokud se stane, že Voldemort přestane posílat Naginiho, aby vyplnil jeho úkoly a bude ho držet blízko sebe pod magickou ochranou, myslím, že nastane ten pravý čas to Harrymu říct."

,,Říct mu co?" zeptal se potichu Snape. Najednou ho opustila touha se dozvědět něco víc. Říkal si, že tenhle rozhovor se mu moc líbit nebude.

,,Musíte mu říct, Severusi, že když lord Voldemort přišel do Godrikova dolu zabít Harryho a Lily Potterová se postavila mezi ně a obětovala tak svůj život, kletba se obrátila na Voldemorta. Kus jeho duše se odlomil a vklouzl do jediné duše, která v poničeném domě ještě byla. Připojila se k Harryho duši. Část Voldemorta žije v něm samém, a proto Harry dokáže mluvit s hady, proto dokáže vklouznout do Voldemortovy mysli. A zatímco kousek Voldemortovy duše stále žije v Harrym, nemůže zemřít."

Severus byl chvíli zticha a jen na Brumbála nevěřícně hleděl. Srovnával si v hlavě vše, co mu ředitel řekl. ,,Takže ten chlapec musí zemřít?"

,,Ano, ano, musí zemřít, a musí ho zabít sám Voldemort," přikývl Brumbál a na okamžik to vypadalo, že náhle zestárl o několik let.

,,Myslel jsem... všechny ty roky... že jsme ho chránili kvůli ní. Kvůli Lily," namítl lehce třesoucím se hlasem Snape.

,,Chránili jsme ho, protože bylo důležité ho učit, nechat ho vyrůst, nechat ho vyzkoušet svou sílu-"

,,Ne, choval jste ho jako vepře na porážku!" Snape rázně vstal ze židle. ,,Chránil jste ho proto, aby mohl zemřít v pravou chvíli!"

,,Nebuďte tak šokovaný, Severusi. Kolik mužů a žen jste viděl umírat?" opáčil klidně Brumbál.

,,V poslední době jen ty, které jsem nedokázal zachránit," odpověděl Snape a zamračil jste. ,,Využil jste mě."

,,Myslíte?"

,,Celé ty roky jsem vám dělal špeha, lhal jsem kvůli vám, skoro každý den jsem se vystavoval smrtelnému nebezpečí. Všechno kvůli tomu, aby zůstal syn Lily Potterové v bezpečí. A vy mi teď řeknete tohle-"

,,To je ale dojemné, Severusi. Že by vám ten chlapec přece jenom přirostl k srdci?" pousmál se Brumbál.

,,Ten chlapec?!" vykřikl Snape, který se skoro přestal ovládat. Z hábitu vytáhl hůlku. ,,Expecto patronum!"

Z konce jeho hůlky vytryskla stříbrná záře, která se postupně začala tvarovat do zvířete. Byla to laň. Dopadla na zem, poskočila, a vyběhla z okna. Brumbál se za ní díval, dokud jasná záře nepohasla.

Otočil se k Severusovi s očima plnýma slz. ,,Po takové době?"

,,Navždy."

•••

Ano, vím, že tu není žádný "závěr", jak vždycky bývá, ale mně se to sem prostě nehodilo:)
Asi poznáváte, že skoro celá kapitola je napsaná podle poslední knihy ze Severusových vzpomínek. Doufám, že se vám i přesto líbila:)
-Milka💞