Mischief managed ✔

Kapitola devadesátá první - Nepříjemnosti

Byl to Edward.

Šel na ošetřovnu, aby poprosil madame Pomfreyovou o lektvar na uklidnění, protože Lae bylo stále špatně. Nedivil se jí. On by se na jejím místě cítil stejně, už tak ho dost sebralo to, co se stalo mezi ním a Natashou.

Ale to, co viděl, mu vyrazilo dech. Ani ve snu by ho nenapadlo, že uvidí Natashu, jak se líbá s Dracem. Šokovaně stál mezi dveřmi a hleděl na ně, nebyl schopný žádného pohybu.

,,Á, pane Tonksi! Copak se děje?" všechny tři vyrušila bradavická ošetřovatelka, která přispěchala k Edwardovi, Draca a Tashy si nevšímala. Ovšem jelikož ho oslovila, oba dva sebou trhli a odtáhli se od sebe.

,,J-já," vykoktal Edward a nemohl z Natashy spustit oči. Jejich pohledy se na malou chvíli setkaly; pak však ale dívka kajícně sklopila zrak k zemi. ,,Chtěl... chtěl bych vás poprosit o uklidňující lektvar-"

,,Samozřejmě, chlapče, zajdu pro něj do skladu," přikývla madame Pomfreyová a opět zmizela ve své kanceláři.

Trojice osaměla a malou chvilku mezi nimi panovalo trapné ticho, které nakonec přerušil Edward. ,,Teď už jsi spokojená?" zeptal se jí tak ledovým hlasem, který nepoznával, až měl pocit, že za něj snad mluvil někdo jiný.

,,O čem to mluvíš?" vyhrkla rychle. Malfoy ho propaloval pohledem a povzbudivě jí stiskl ruku. I toto malé gesto ale dokázalo v Edwardovi vzbudit plamen nepříčetnosti.

,,O čem to mluvím? Děláš si už ze mě srandu? To je samé „Tak hrozně moc tě miluji, Edwarde!", a teď se tu cicmáš s tímhletím!" vyprskl na ni v záchvatu vzteku. ,,Víš, jak mi je? Nevíš, protože stále sobecky myslíš jen na sebe! Připadám si jako úplný idiot!"

,,To asi bude tím, že jsi idiot!" vložil se do toho Draco. Vypadalo to, že chce vstát z lůžka a klidně Edovi jednu vrazit, ale Natasha ho zarazila a navíc už přišla madame Pomfreyová.

,,Je mi líto, Tonksi, ale už mi žádný lektvar nezbyl. Budete si muset zajít za profesorem Snapem," poplácala ho po rameni. No to je fakt paráda, pomyslel si kysele Edward, a ještě než ošetřovnu opustil, hodil po Natashe a Dracovi naštvaný pohled.

Zatnul ruce v pěst a měl chuť kopnout do nějakého hloupého brnění, shodit tu vypelichanou školníkovu kočku ze schodů, křičet a nadávat. Nesnášel teď Malfoye ještě víc než předtím.

,,To jsi neměl dělat," špitla Natasha, když Edward odešel pryč. Ještě chvíli hleděla na zavřené dveře, za kterými zmizel, než se zase otočila k Dracovi. Ten se na ni zvláštně díval.

,,Jo, já vím, asi to byla chyba," náhle uhnul pohledem a posadil se, aby si mohl zapnout košili, ,,díky za... za péči."

,,Stavím se tu ještě večer, dobře? Nebo zítra, jak budeš chtít," slíbila mu a on přikývl. Věnovala mu křečovitý úsměv, než ošetřovnu také opustila. Co to pro Merlina zase provedla?

Utíkala do sklepení jak nejrychleji mohla a doufala, že k Severusovi Ed ještě nedorazil. Její tužba se vyplnila; když probíhala kolem prázdné učebny, zaslechla hlasy, které ji donutily se na malou chvilku zastavit.

Pokusila se zklidnit svůj dech a podívala se klíčovou dírkou do učebny. V prázdné lavici seděl Edward, hleděl do země a sděloval bledé Letty, co se stalo na ošetřovně.

V týle ji zamrazilo. Tak moc ji všechno mrzelo, ale ona nevěděla, jak by to mohla napravit. Chtěla, moc. Bohužel nevěděla jak.

Potřebovala teď mluvit s někým, komu by se mohla svěřit a u koho věděla, že by ji mohl poradit a snad i pochopit. Jako první ji vždy napadl Severus, na kterého se se svými problémy měla v Bradavicích obracet vždy, jak jí i její otec kladl na srdce. Jenže pokud se u něj Edward zastaví a bude ho žádat o uklidňující lektvar, bude jí to dost k ničemu. Bude si muset promluvit s otcem a pokusí se s ním usmířit.