Mischief managed ✔

Kapitola osmdesátá čtvrtá - Nevydařené rande

,,Kde jsi byla?" zabručel podrážděně Edward zachumlaný do mrzimorské šály. Čekal na Natashu u brány, aby spolu mohli zajít do Prasinek. Poslední dva měsíce spolu trávili dost málo času, oba dva se sice připravovali na zkoušky NKÚ, avšak Ed by byl radši, kdyby trávila čas i s ním. Věděl, že chodí na lekce nitrobrany, s Lae se baví víc než s ním, protože ji vídá ve Zmijozelu, a on pocítil osten žárlivosti.

,,Promiň, psal mi otec," pousmála se a vtiskla mu omluvný polibek. ,,Chyběl jsi mi."

,,Tak proč jsem se sešli tak pozdě?" zamručel posmutněle.

,,Mám toho hodně," vzdychla si, ,,učím se, chodím na lekce nitrobrany-"

,,Vyzvídáš u Malfoye," procedil skrz zuby. Natasha se zarazila.

,,Edwarde, to je důležité!" zamračila se. ,,Víš, kolik toho všeho je v sázce? Nevíš, protože můžeš rozhodovat o svém osudu, nejsi nucen přijmout Znamení zla a sloužit Ty-víš-komu, můžeš být naprosto-"

,,Naprosto v klidu?" dokončil za ní tiše. ,,Takže já můžu být úplně klidný. Tak já ti něco řeknu. Moji matku vydědili z rodiny, protože si vzala mudlorozeného! Její šílená sestra ji touží zabít! Moje sestra je denně v nebezpečí, protože je bystrozorka. Můj otec bude určitě stíhán, protože není čistokrevný! Každý den se strachuju i o tebe, protože tě miluju a vím, kolik si toho prožíváš, že tví rodiče jsou smrtijedi, ale promiň, Natasho, ale tohle je od tebe pěkně sobecké!"

,,Chceš říct, že jsem sobec?!" vyjela na něj. ,,Tak to promiň, že jsem ti vůbec něco ze svých problémů říkala! Teď se chováš sobecky ty!"

,,Ty mě vůbec neposloucháš!" křikl na ni a zatnul ruce v pěst. ,,Vše, co jsem teď řekl, sis překroutila k obrazu svému! Pokud si myslíš, že jsi jediná na světě, kdo má nějaké problémy, tak to se šíleně mýlíš!"

,,Myslela jsem, že jsme nejlepší přátelé! Byli jsme, a teď to přerostlo v něco víc! Myslela jsem, že Zmijozel si může rozumět s Mrzimorem, že jsme výjimka..." řekla zklamaně. Edward zaúpěl a vložil si tvář do dlaní.

,,Ty  vůbec nic nechápeš!"

,,Co se děje?" objevila se u nich Lae, která taky mířila do Prasinek. Sice sama, ale jí samota nevadila. Chtěla těm dvěma dopřát konečně nějaké soukromí, ale zřejmě to mezi nimi začalo vřít.

,,Vůbec nic!" vyprskla Natasha a sjela Eda naštvaným pohledem. ,,Víš co? Pokud se hodláš chovat takhle, tak o žádný rande zájem nemám!"

,,Zkus se zamyslet taky nad sebou a přestaň obviňovat jen mě! No jo, typický Zmijozel, musí házet vinu na všechny okolo, jen na sebe ne!" křikl za ní v afektu, a když si uvědomil váhu svých slov, okamžitě se zarazil. Jenže už bylo pozdě; dořekl celou větu a teď se musel dívat na Natashu, které z očí sršely blesky.

,,Tak to jsi měl říct rovnou, že ti vadím!" štěkla na něj a rázně odkráčela pryč.

,,Sakra!" zaklel Edward a vztekle nakopl kámen před sebou. ,,Proč tohle všechno musí být tak komplikované? Proč nemůžeme žít normálně?"

,,Protože jsem ve válce," vzdychla si Lae a zadívala se na svého kamaráda. Tušila, že Natasha teď bude chtít být sama, a nebo zajde za Severusem. Koneckonců, on jí vždy poradil a utěšil, už od jejího dětství tu pro ni byl. Chápala ji. ,,A tohle ke vztahu patří, Ede. Hádky, problémy..."

,,Dokonale jsem to podělal," odplivnul si trpce a vrazil si ruce do kapes. ,,Proč jsem na ni byl tak hnusný? Jsem fakt idiot."

,,Všechno zlé jste si řekli jen kvůli tomu, že jste byli v afektu," řekla jemně Lae, ,,Natasha to pochopí, neboj se. Vyříkáte si to. Ale teď se musíte oba dva uklidnit, jinak to bude mít stejný efekt."