Mischief managed ✔

Kapitola dvacátá druhá - Jedenáct let je jen jednou

Incident s trollem byl námět k hovoru ještě několik dní poté. Nás ale tyto dny a hovory nezajímají, nás zajímá něco jiného a pro náš příběh a Natashinu budoucnost důležitého.

Jak už víme, podzim už nastal a nastal i listopad, konkrétně třetího listopadu. Ale tohle je moc nudné, pojďme se podívat, co dělá naše hlavní hrdinka...

,,Nejde se dnes do Prasinek?" pronesla znuděně už jedenáctiletá Natasha, která s Fredem a Georgem seděla v umývárně Ufňukané Uršuly. Nikdo je tam nerušil a oni si tam mohli v klidu povídat. Ach ano, pravda, občas je vyrušila Uršula, ale té oni si nevšímali, a tak se raději zavřela v jedné z kabinek a nelezla jim na oči.

,,Já nevím, nekoukal jsem, jestli dnes McGonagallová něco vyvěšovala, ty jo, Frede?" otočil se George na své dvojče.

,,Já taky ne, ale bylo by fajn, kdybychom dnes do Prasinek mohli. Přece jenom, je víkend, a navíc máš narozeniny," zazubil se na Tashu Fred, a ona se přestala tvářit znuděně a šťastně se usmála. Konečně jí bylo jedenáct let a to znamenalo, že příští rok už bude v Bradavicích studentkou!

,,V Prasinkách by se to dalo oslavit," ušklíbl se George, ,,takhle můžeme jenom do bradavické kuchyně a ukrást si něco tam..."

Vtom Natasha vypískla, až sebou oba kluci trhli a překvapeně se na ni podívali. ,,Vždyť vy máte Pobertův plánek, vy trdla! Můžeme jít tajnou chodbou!"

,,Máš pravdu," uznal George, ,,tak my pro něj nahoru skočíme a sejdeme se za pět minut u jednooké čarodějnice." S těmito slovy oba dva zmizeli a Tasha se vydala chvíli po nich k chodbě, kde jednooká čarodějnice byla.

O pět minut později se tam objevili také Fred s Georgem. ,,Můžeme jít - počkat. Kde máte plánek? A proč na sobě máte famfrpálové dresy?"

,,Víš, Tash, Oliver nám právě řekl, že máme trénink," odpověděl jí Fred a Tashe ihned zmizel úsměv z tváře. Doufala, že své jedenácté narozeniny stráví s dvojčaty. ,,Takže musíme jít. Už brzy máme zápas proti Zmijozelu a-"

,,Já to chápu, jen běžte," přerušila je netrpělivě a prosmýkla se kolem nich, ,,tak si to užijte." A se smutkem ve tváři zmizela pryč.

•••

,,Aby to čert vzal," ulevil si Severus a nasupeně si vzal od Filche obvaz, který mu podával. Byl večer a on seděl v prázdné sborovně a snažil se ošetřit si zraněnou nohu. Už tři dny ho bolela a stále se to nelepšilo, ať dělal, co dělal. Lektvarový mistr zřejmě nemůže být lékouzelník. ,,Jak může člověk uhlídat tři hlavy najednou?" černou nohavici měl vyhrnutou nad koleno a rána pomalu krvácela. Severus si chtěl od Filche vzít další obvaz, když najednou mezi dveřmi spatřil zvědavé zelené oči-

,,POTTERE!"

Severus rychle spustil svůj hábit, aby zkrvavenou nohu nebylo vidět; sinalý obličej měl přitom zkřivený vzteky. Moc dobře věděl, že Potter ho musel slyšet a dokonce viděl jeho zraněnou nohu. Určitě si o tom vytvoří svůj obrázek a bude ho vidět v tom nejčernějším světle.

,,Chtěl jsem se jen zeptat, jestli mi vrátíte tu knihu, pane," zamumlal Harry a Severus měl co dělat, aby si neodfrkl. Takže on sem přišel kvůli hloupé knize?!

,,Ven. Ven!" zahřímal Snape a Harry poslušně odešel. Profesor dosud nerudně hleděl na dveře, než se posadil zpět na židli a nezačal si nohu obvazovat. Nevěděl sice, jestli mu to nějak pomůže, ale za zkoušku nic nedá.

Poslal Filche pryč a pak vzal do ruky knihu, kterou odpoledne Potterovi sebral. Famfrpál v průběhu věků. Tentokrát už si odfrkl. Jak jen může být zblázněný do takové pitomosti, jako je famfrpál? To zkrátka Severus nechápal.