Mischief managed ✔

Kapitola devadesátá pátá - Prázdniny plné kleteb, které se nepromíjejí

Obě děti budily dojem, že kráčí na popravu, když šly po štěrkovité cestě vedoucí k Malfoy manoru. Zaslechly za sebou zvuky přemisťování a Natasha se otočila. Šílený smích její matky jí drásal uši a ona se otočila zase zpátky. Povzbudivě stiskla Dracovi ruku; ten však její stisk neopětoval a ona si začínala dělat starosti, jestli vůbec vnímá okolní svět. Byl podivně schlíplý.

Proč ji brali s sebou? Tahle otázka sžírala Natashinu mysl po celou dobu, než došli ke dveřím. Chtěla si co nejrychleji promluvit s Dracem nebo se vrátit do školy - jenže věděla, že v tomto vězení budou muset být celé dva měsíce. Už teď jí bylo jasné, že to bude peklo, když vstoupili do tmavého sídla. Nepochybně tu byl Voldemort; možná byla paranoidní, ale nabývala dojmu, že tu cítí velikou přítomnost zla.

Jakmile prošli kolem dveří do jídelny, vyběhla z nich Narcissa a okamžitě svého syna sevřela v náruči. Zmijozelce bylo jasné, že se o Draca nehorázně bála, a píchlo ji u srdce, když si uvědomila, že tohle by její matka nikdy neudělala. Zastesklo se jí po Edwardovi a jeho objetí, kde se mohla schoulit do jeho náruče a vyplakat se. Chyběl jí ten pocit bezpečí - teď, když se zdálo být s Edem vše v pořádku, je od něj zase odloučená.

,,Draco," šeptala Narcissa a nepřestávala svého syna objímat. ,,Jsi v pořádku?" On pouze přikývl, neměl sílu cokoliv říkat. ,,Běžte nahoru," řekla jim tlumeným hlasem a pichlavýma, najednou ledovýma modrýma očima pozorovala smrtijedy, kteří vstoupili do veliké jídelny, ,,pošlu k vám skřítka s nějakým jídlem a pitím - vím, že jste oba v jeho kruhu, ale bude lepší, když se tomuhle vyhnete."

Natasha neměla nic proti tomu, aby se oba dva odebrali nahoru, a vypadalo to, že i Draco tuhle možnost uvítal. Z jeho tváře se dalo vyčíst, jak moc se mu ulevilo, a Tasha doufala, že jí vylíčí vše, co se stalo. Nevěděla skoro nic, ale jedno jí bylo jasné - Brumbál byl mrtev.

A proto když spolu o několik minut později seděli v Dracově tmavém pokoji a popíjeli horký čaj, blonďák začal sám od sebe mluvit. Možná se s tím potřeboval někomu svěřit a nebo si všiml jejího zvídavého pohledu.

,,Ovládal jsem madame Rosmertu kletbou Imperius," začal potichu a rukou pevně obemknul teplý hrnek, ,,pomocí začarovaných mincí, díky kterým jsme se dorozumívali, mi sdělila, že Brumbál ten večer odešel do Prasinek. Pak už jsem jen zavolal smrtijedy a oni prošli tou rozplývavou skříní v Komnatě nejvyšší potřeby. Na chodbách bylo dost hlídek, ale já jsem dorazil na Astronomickou věž a tam našel Brumbála. Byl v podivném stavu, měl jsem pocit, jako kdyby byl vyčerpaný. Věděl to, všechno. Celou dobu. Nabízel mi pomoc, řekl mi, že mě může schovat, mě i matku - dokonce i otce - ale to už tam přišli smrtijedi. Nakonec tam dorazil i Severus."

,,A tys Brumbála zabil," zašeptala Natasha a soucitně se na něj zadívala. ,,Draco, já-"

,,Nezabil jsem ho já," zavrtěl hlavou Draco a jeho bouřkové oči se střetly s jejími tmavými, ,,zabil ho Severus."

Natasha zalapala po dechu. ,,Cože?"

,,Byl to on," přikývl Draco, ,,byla to chvilka. Brumbál ho prosil a on - on ho zabil."

Dívka nebyla schopna cokoliv říct. Jen vstala a mlčky došla k oknu. Zadívala se do tmavé noci - a náhle jako by si uvědomila, kolik nebezpečí je tam venku čeká. Byli Voldemortovými stoupenci a pokud je chytí bystrozorové, skončí v Azkabanu. Nechtěla být smrtijedkou, teď svého rozhodnutí litovala; ale už se nedalo vzít zpátky a ona věděla, že tyhle prázdniny by se jí stejně musela stát. Ale představa, že někde bude muset mučit a zabíjet nevinné, ji ani trochu nelákala.

•••

,,Tak dělejte už něco!" křičela na svou dceru a synovce Bellatrix. Zatímco ostatní děti si užívaly prázdnin, oni trávili čas ve sklepení a praktikovali na nevinných kletby, které se nepromíjejí.

,,Crucio!" vyřkl Draco mučící kletbu a Natashe přejel mráz po zádech, když v jeho hlase slyšela tolik chladu a znechucení. Museli to hrát, museli předstírat, že je mučení baví. Vše muselo být přesvědčivé.

Muž, který ještě před malou chvílí těžce oddechoval, teď zařval bolestí. Mučili ho už poněkolikáté a Tashe ho bylo líto. ,,Aravis, přidej se," poručila Bellatrix své dceři. Ta pozvedla hůlku, namířila ji na muže, který na ni hleděl prosebným pohledem, a stejně jako Draco před chvílí řekla mučící kletbu.

Sklepením se rozlehl jeho bolestný křik. Ani jedno z dětí nepolevilo a Bellatrix se spokojeně smála. ,,Dobře, to stačí, ať nám tu do zítřka přežije!" rozkázala jim a když oba dva zrušili kletbu, ještě ho surově kopla do břicha. Opět vykřikl a překulil se na bok, aby si mohl přitáhnout nohy k hrudi a popadnout dech.

,,Jednou se vám to vrátí," zasyčel na ně nenávistně a roztrpčeně vyplivl krev. ,,Bystrozorové vás dostanou a Voldemort chcípne."

,,Co si to dovoluješ, ty sprostý šmejde?!" rozkřikla se na něj Bellatrix a rázně prstem ukázala na dveře. Draco pochopil, že mají odejít, a tak vzal Natashu za ruku a táhl ji pryč. Ještě než vyšli schody nahoru, se znovu ozval mužův křik.

,,To je šílený," zašeptala Natasha, když vyšli ze sklepení.

,,Tady nemluv," sykl na ni Draco koutkem úst, protože po domě bylo plno smrtijedů a ti je mohli kdykoliv zaslechnout. ,,Jdi nahoru a já přinesu z kuchyně jídlo, dnes má být nějaká důležitá schůze."

Tasha ho poslechla, co nejrychleji vyběhla schody a zamířila do svého pokoje. Překvapilo ji, koho tam našla. ,,Tati?" podivila se při pohledu na muže stojícího u okna. Na malou chvíli v něm viděla Siriuse. Nejen ve vzhledu - protože stejně jako on měl delší vlasy a vousy - ale i v chování. Rodolphus o ni měl strach a chtěl ji chránit jako správný otec a přesně takhle se Sirius choval k Harrymu.

,,Chtěl jsem se tě jen zeptat, zda jsi v pořádku," řekl jí. ,,Vím, že ses k němu přidala ze své vůle, ale teď toho lituješ. Já nejsem slepý," dodal rychle, když viděl, že už se nadechuje, aby něco řekla, ,,ne jako tvoje matka, která hrdě schvaluje názory Pána zla. Vím, že mučení je proti tvé srsti, poznal jsem to. Já totiž v tvých letech byl pravý opak."

,,Ale lidé se mění," zašeptala Natasha, ,,nikdy jsem si nemyslela, že by byl Severus schopen někoho chladnokrevně zabít."

,,Nemáme na výběr," zavrtěl hlavou Rodolphus.

,,Ale to byl přeci Dracův úkol, ačkoliv-"

,,Počkej," zarazil ji Rodolphus zdviženou rukou a zamračil se, ,,o čem to mluvíš?"

,,No," zaváhala, ,,Severus přece zabil Brumbála."

Chvíli na ni jen překvapeně zíral, jako by ztratil řeč, ale hned ji zase rychle našel: ,,Severus zabil Brumbála? Ale to... Pán zla se domnívá, že ho zabil Draco, jak dostal za úkol..."

Natasha si dala ruku před ústa. Myslela, že o tom vědí. Ale teď dostala do nebezpečí nejen Severuse, ale i Draca. Věděla, jak moc se Pán zla hněvá, když věci nejsou podle stanoveného řádu.

•••

V Bradavicích bylo nezvykle prázdno. Byly sice letní prázdniny, ale i přesto tu většina učitelů vždy zůstávala. Severusovi bylo jasné, že je to kvůli němu. Vždyť to on se vyjevil jako zrádce, to on zabil toho, u koho všichni hledali ochranu a pomoc. To on zabil toho největšího kouzelníka všech dob.

•••

Tak jsem se včera vrhla na korekce. Zbývající kapitoly by měly být do konce opravené, a pak se holt vrhnu na ty předešlé...:D :c
Opět budu moc ráda za komentáře:)
-Milka💞